Mlok 2001

  • Autor:
  • Nakladatelství: Straky na vrbě
  • Cena: 160 Kč
  • ISBN: 80-86428-16-8
  • Vyšlo: 1. 11. 2001
  • Žánr: Sci-fi
  • Provedení: brož.
  • Autor obáky:
  • Počet stran: 308

Cena Karla Čapka – je to nejprestižnější česká a slovenská literární soutěž žánru sci-fi. Prostřednictvím této sbírky se Vám dostávají do rukou nejlepší krátké povídky, povídky a román, které byly nominovány na místa nejvyšší. Na postech nejvyšších se právem ocitli Petr Heteša, dvojice autorů Lucie Lukačovičová s Adamem Šnoblem a Jana Rečková. To jsou vítězové jednotlivých kategorií. K dosažení prvních míst stačilo překonat Martina Koláře, Ivanu Kuglerovou, Antona Stiffela se Zuzanou Minichovou, Janu Schirlovou, respektive Petra Kaufnera, Jana Macháčka či Milana Vernera. Že to až tak nebylo snadné, o tom se můžete přesvědčit sami – přinášíme vám totiž práce všech jmenovaných autorů. Doufáme jen, že i nadále budeme moci setrvat u samolibého konstatování, že soutěži se daří…

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Pro osmileté to ušlo. Ale co to dělá na FP??? To sem klidně můžete dát Pyšnou princeznu a Tři oříšky. Mnoho fantasy jste během roku vynechali a takové pitomosti od XYZ sem přijdou.

Zveřejnit odpověď

MLOK 2001

  • Autor:
  • Nakladatelství:
  • Cena: 0 Kč
  • Vyšlo: 1. 1. 1970
  • Žánr:
  • Provedení:
  • Autor obáky:
  • Počet stran:

 - Mlok 2001Petr Heteša, který psal před lety, se opět vrátil k literatuře, a hned velmi úspěšně. Za svou dlouhou povídku Jaina si odnesl hlavní cenu pro nejlepší práci roku. Povídka je téměř tak dlouhá, jako letošní vítězný román. Je o mladém muži Davidovi, který si dopisuje přes internet s dívkou. Ta se s ním však nechce sejít, a proto David požádá svého přítele z Úřadu vyšetřování počítačové kriminality, aby mu dívku vypátral. Příběh není zcela originální, podobné téma úspěšně zpracovalo již několik autorů před Petrem Hetešou, ale Mloka mu vyneslo jednoznačně skvělé zpracování, určitě na světové úrovni. Škoda, že jsou v textu překlepy. Je jich dokonce více než v doslovu editora.

V kategorii dlouhé povídky se na druhém místě umístila povídka Martina Koláře Kousek Leslie Wildové. Martin je nováček, ale svým neotřelým stylem uchvátil většinu porotců. Další dvě povídky mu vydal Michael Bronec v letošním sborníku Kočas, ale tato je ještě daleko lepší. Snad právě to, že je svým způsobem jiná, ji vyneslo až na druhou pozici. Příběh vypráví chlapec s inteligencí Forresta Gumpa, který  se svou kamarádkou – rozdováděnou dívčinou Leslie Wildovou – snaží přijít na kloub vraždám v jejich městečku. Je to opravdu velice zajímavé, a kdyby byl konec ještě vygradovanější a propracovanější,  jistě by si Kousek Leslie Wildové odnesl vavříny vítězství.

Ivana Kuglerová píše převážně fantasy, do CKČ však posílá své sci-fi příběhy. Tentokrát zvolila příběh vampýra, odehrávající se na pozadí postkatastrofické Moskvy. Když se do toho všeho začne přimotávat ještě Církev a magie, vznikne docela slušné pele mele. Do Ivany vkládají všichni velké naděje, na nějaký opravdový skvost však stále čekáme. Uvidíme, jaké budou její chystané knihy.

Vizitku slovenské SF obstarala povídka Visiaci svet Antona Stiffela a Zuzany Minichové. Je to zároveň jediné opravdové „vesmírné dobrodružství“ v této knize. Stojí na dobrém nápadu – odehrává se v soustavě asteroidů spojených lany v atmosféře plynového obra – přesto mi připadá následující povídka o něco lepší. Jana Schirlová překvapila povídkou Nevzpomínám si, kde zachytila příběh člověka, postiženého totální ztrátou krátkodobé paměti. To ho samozřejmě přivádí do situací, které jsou k smíchu i k pláči zároveň. Ač silně indisponován vadou svého mozku, snaží se přijít na kloub tomu, proč o svou paměť přišel.

Pulce za nejlepší krátkou povídku si odnesla dvojice autorů Adam Šnobl a Lucie Lukačovičová. Shodou náhod rozpracovává téma, u kterého skončila Hetešova Jaina, i když samozřejmě zcela odlišným způsobem. V Pronikání Petra Kaufnera ohrožuje lidstvo Agresor, proti kterému je vyslána speciální bytost Lara. Jan Macháček uspěl s fantasy povídkou Předposlední jednorožec, asi kvůli tomu, že se dovedl perfektně vypořádat s různými časovými rovinami. Jaké to je být předposlední?… V netradičně pojaté povídce Ponorka nám Petr Heteša konečně objasní ztroskotání ponorky Kursk. Milan Verner v povídce Poslední souboj představuje hrdinu, jehož pronásleduje někdo opravdu chytrý a schopný. Anebo je v tom něco jiného?

Pulce za nejlepší letošní román v soutěži si vysloužila (stejně jako loni) Jana Rečková. Kratičký román Příliš těžké loučení je velice čtivý, střídají se rozmanitá prostředí a množství postav. Asi překvapí každého. Pro mě se stal nejlepší prací celé knihy.

Ze sbírky je na první pohled jasné, kam směřuje vývoj SF. V současné době jsou módní příběhy ze současnosti či blízké budoucnosti ´ la AKTA X. I příběhy s minimálním počtem SF prvků jsou schopny se v CKČ dobře umístit. Nejčastěji jsou zpracovávána témata internetu a lidského mozku. Dostatečný prostor také dostávají postkatastrofické příběhy.

CKČ stále zůstává nejprestižnější soutěží a stále si uchovává svou kvalitu. Velkým nedostatkem je mírná diskriminace fantasy, o tom není sporu. Ostatně právě proto byly uspořádány jiné soutěže, přímo pro fantasy příběhy (Trollslayer, O nejlepší fantasy…). Sborník MLOK je také dostatečně reprezentativním zástupcem celé soutěže – kniha je velmi pěkně a dobře vyvedena, hrubky chybí a překlepů je málo. Kdo vyhraje příště?

Za věnování recenzního výtisku děkuji Strakám na vrbě.
Recenze napsána pro RAMAX.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Mám-li se k tomu vyjádřit jako nakladatel, který v podstatě vydává to, co mu soutěž dodá, má spokojenost s letošním CKČ je prostřední. Žádná úplná bomba, ale mohlo to být horší…

    K jednotlivým pracím: Ten Heteša je hodně chytlavě napsaný. Je to moderní a má to spád. Snad bych tomu možná vytkl jen příliš velkou podbízivost… ale při četbě jsem byl fakt napjat a dobře jsem se bavil. Za překlepy se omlouvám, ale v originálním textu jich byla spousta a krom toho nebyla konverze z wordu žádný med. Na Mloka se obvykle pospíchá a tak nebyl čas na další korektury…
    Leslie Wildovou a vůbec Koláře považuji za objev roku. Ale nemyslím si, že by se Leslie mohla umístit první. Na to je tematicky příliš na pomezí. Zkostnatělou porotu CKČ by neoblomil ani naprostý génius s takovouhle prací. Jinak je tam podle mě notná lynchovská inspirace – Leslie trošku připomíná Loru Palmerovou… Jestli budu zase dělat jakýkoli sborník, určitě Martina Koláře oslovím…
    Sitra Achra je pro mě zato poněkud zklamáním. Rozhodně proti loňské Ivanině povídce Povolání, kterou jsem považoval za nejlepší z celého ročníku. Ivana – jak sama doznala – zkusila sepsat příběh tak, aby se líbil porotcům, kteří nominují pitomosti jako je Bastiho přelud (loni jsem jeho druhé místo málem nepřežil a číst to v korekturách znovu…!) Povedlo se jí to s určitými výhradami – zase na to třetí místo.
    Visiaci svet považuji za nejslabší práci ročníku – nikoli proto, že je slovensky, ten jazyk umím docela obstojně, ale je psaný tak, jak se SF psala před dvaceti lety, je hrozně naivní a jsou tam logické skoky. Prosadili si jej slovenští porotci – v dlouhých povídkách bylo slovenských prací příliš málo, aby se jejich hlasy mohly víc rozprostřít…
    Nevzpomínám si je zvláštní… Mimochodem jsem si uvědomil, kolik v letošním Mloku vystupuje “magorů” a “femme fatale”. Je to docela slušné procento. Jako pokus je “Nevzpomínám si” docela uchvacující, ale pořád je znát, že je to polotovar…

    Nevím, zda má smysl nějak obsáhleji hodnotit krátké povídky. Není tam nic extra výrazného. Předposlední jednorožec Honzy Macháčka je zajímavý svou jazykovou kultivovaností a málem až obrozeneckou češtinou. Povídka Ponorka od Petra Hetešy jeo potopení Kursku a hrozně rychle vyšpěla. Další jsou jenom takové hříčky, 7 normostran je fakt hrozně málo…
    Příliš dlouhé loučení od Jany Rečkové považuju taky za hodně dobré. Je zvláštní tím, že autorka zde využívá svá oblíbená temata, ale přitom se vyvarovává chyb, které s tím obvykle u ní jdou. Příběh je mírně romantický ale nikoli naivní, má velkou dynamiku a skrývá obrovské množství nápadů a obrazů. Osobně si myslím, že je škoda, že ho Jana nerozparcovala do románové podoby a že zůstal v tomhle tvaru novely. Máloco se jí tak povede…

    Nu, a to je asi všechno. Myslím, že příklon CKČ ke scifi nevadí, pokud o něm autoři vědí a počítají s ním. Já mám raději fantasy a tak mě momentálně daleko víc baví Trollslayer a Drakobijci…

  2. Jen bych chtěl upozornit, že za bolševika vyšla sbírka “Lovci zlatých mloků”, ale byla to jednorázová záležitost.

  3. Heteša není moderní, nýbrž psaný tak, jak se psalo před 20 lety; při četbě jsem byl leda zhnusen kvůli té podbízivosti. Naopak Visiací svet (i při své pseudovědeckosti, která ale zjevně nikomu nevadí) je jen takový nijaký a průměrný; je mi líto, Michale, ale mluví z tebe slovakofobie. Kolář opravdu je objev roku, Kuglerová slabá a Ponorka vhodná tak do Nedělního Blesku, ale jistě nemá smysl, abychom se tu hádali podrobně; koho to zajímá, ať si počká an mou recenzi v IK…

  4. To J.V.jr.
    Jako ukázku jiného názoru rádi uveřejníme i Vaši recenzi, pokud ji tedy poskytnete.

  5. Myslím, že až tak slovakofobní nejsem, protože třeba na Hvoreckém jsem uznával, že něco je, byť to byla hlavně intelektuální nafoukanost, ale s tou se dneska dá prorazit do světa (a ohromit jiné intelektuály), Visiaci svet je prostě amatérsky sepsaná povídka se spoustou chyba a kdyby byla česky, nikdy by neměla šanci a umístila by se dejme tomu na 15. místě, kam zhruba patří. Věř mi, Juniore, já vím, jak kdo hodnotil…

Zveřejnit odpověď