Honba za padlým hrdinou ve hře Gantz

Co nastane, když ztratíte hlavního protagonistu?

Existují díla, která si bez hlavního hrdiny nedokážete představit už jen proto, že je po něm samotná série pojmenovaná. A pak jsou série, kde není vůbec pozoruhodné, že se hlavní postavy vystřídají, a někdy jako na běžícím pásu. Gantz doteď zabíjel spousty hrdinů ale až v posledním svazku si dovolil zasadit stoprocentní knock-out a zbavit se Kurona. Co tedy dál?

Autor Hiroja Oka je liška mazaná – pokaždé, když už máte tak trošku pocit, že se vám Gantz zajídá, tak vám tam autor nasází nové příšerky, další postavy, nějaké to odhalení a mašina může dalších pět svazků šlapat bez problému. Teď se tak stalo díky smrti Keie Kurona, jehož vrahové se nyní ocitli v pozici hráčů a musí spolupracovat s jeho přáteli. Ti chtějí samozřejmě svého kamaráda oživit, jenže… ono to nebude tak lehké. A nabízí se vlastně otázka, zda to má smysl.

Bylo by rouhání tvrdit, že Gantz umí šikovně pracovat s charaktery. Buď jsou prsatí a pěkně se na ně divá, nebo jsou zkrátka a dobře cool. Takže v momentě, kdy se do hry zapojí banda upírů či gangsteři je o zábavu postaráno. Zatímco slabší povahy se vyrovnávají se ztrátou blízké osoby, druzí sbírají body za fatality, které zasadí novým nepřátelům. Ti jsou po božstvech, dinosaurech či upírech tentokrát v podobě japonských strašidel a je s nimi fakt zábava. Minimálně s několika zrůdičkami si Hiroja kresebně pěkně vyhrál a jejich tělesné proporce jsou bizarně zajímavé.

Dojde tak pochopitelně na velkolepou a velmi brutální akci, která však už nemá šanci šokovat, jako na počátku série – vše už bylo viděno a variace na x-tou knížku nemá ten správný švih. Bylo by však nefér říkat, že to nefunguje. Ba naopak. Pořád je to naprosto perfektní oddychové čtení, kterého se nemůžete nabažit. Jen by to možná už pomalu chtělo nastavovat nějakou hlavnější dějovou linku. Tak snad se brzy dočkáme.

Fandové série si smlsnou – pořád je to skvělá zábava!

70%