Hellblazer – Těžké časy – Azzarello Brian, Corben Richard

Hellblazer patří už k zavedeným sériím DCčkovského Vertiga, se svými pravidly a zvyky. K nimž patří například to, že hlavní hrdina si své magické a exorcistické hrátky užívá v Anglii. Ale nic netrvá věčně a tak se jednoho dne objevil Brian Azzarello, přehodil výhybku a nešťastného Johna Constantina poslal rovnou do náruče „velkého satana“ USA. To je za normálních okolností, a pokud se nejmenujete Chamenejí nebo Zaorálek, vcelku fajn věc. Jenže náš milý muž v baloňáku putoval přes oceán rovnou za katr, kde si na neznámého a culícího se nováčka začnou všichni brousit svá… Ano, Azzarello neodolal pokušení a první část příběhu vystavěl na fórku, kdo se první pokusí Constantina ojet. Jako úvod je to poněkud laciné, ale v okamžiku, kdy se Constatine stává muklem ve svém původním významu, čili Mužem Určeným K Likvidaci, si může čtenář oddychnout a vychutnat si dobrou hellblazerovku.

Azzarello se svého nástupu v sérii chopil s patřičnými ambicemi a hned úvodní prostředí věznice je velkou scénáristickou výzvou. V takovém prostředí se můžete jen soustředit na hlavní postavy a pracovat s jejich psychologií. Za takové situace může ovšem každá chybka podrážet nohy celému vyprávění. Nutno uznat, že přes počáteční rozpaky a lehké sklouzávání k lacinosti to Azzarello nejen dobře rozjíždí, ale i zakončuje a jen decentně otevírá prostor pro další pokračování, kterého bychom se měli dočkat. Crew totiž hodlá od tohoto booku pokračovat v sérii kontinuálně a postupně přejít i na linii psanou Mikem „Luciferem“ Careym.

Americký nakladatel nenechal „nový rozjezd“ náhodě a ve snaze nabrat nové čtenáře, nejen že přesunul hlavního hrdinu blíže většině čtenářů, jak už to například udělal Grant Morrison se svými Invisibles, ale ještě k tomu na post kreslíře naverboval legendu Richarda Corbena. Muže, který ve své době dokázal vytvářet hyperrealistické „renderované“ obrazy svalovců a prsatic bez toho, aniž by měl po ruce počítač. Tentokrát Corben pracuje klasickou technikou, jen kreslí postavám o něco větší hlavy, a ty spíše připomínají figurky. Což ovšem skvěle pasuje do scénáře, který je jednou velkou hrou na tahy. Díky této stylizaci se Corben soustředí převážně na obličeje, kde dokáže perfektně pracovat s mimikou všech postav. Zvláště Constantine není v jeho podání cynický tvrďák, ale pěkně vyčůraný hajzlík, kterým je ovšem spíš. A díky tomu je také dodnes naživu.

Co ovšem sráží vizuální zpracování na kolena, je koloring. Ten bohužel nezůstává ani neutrální a svým jalovým podáním barev zasazuje Corbenovi úder do podbřišku. Celou dobu jsem si u četby říkal, jak by to vypadalo, kdyby komiks zůstal jenom v původní lince.

Tento Hellblazer je správným vydavatelským tahem a album Těžké časy je dobrý způsob, jak naskočit do světa Johna Constantina. Na rozdíl od Ennisova Syna člověka, který byl místy až trapný, je tohle kvalitní četba. Azzarello v něm spoustu věcí jen naznačuje, čtenáři předhazuje důsledky a příčiny nechává na jeho fantazii. Také práce s magií, kterou je Constantine spolu s nikotinovým odérem prosycen, by se dala označit za decentní a právě proto dosahuje v konečném důsledku takové síly.