Stejně jako kniha předchozí je i pokračování úspěšného comicsu rozděleno na dvě části. Rozdílem ovšem je, že nejdříve si přečteme jeden, a až po jeho úplném skončení druhý (v prvním knize byla každá kapitola rozdělená na dvě poloviny viz starší recenze ZDE).

První příběh se jmenuje Ďábel v písku a zavede nás do nevadské pouště v roce 1936. Poblíž městečka Las Vegas se buduje monstrózní Hooverova přehrada. Las Vegas už ve svých počátcích není městem, kde bývá po setmění bezpečno. O to, aby se po ulicích neproháněli zločinci jen tak, se stará šerif Cash. Díky němu je ve městě o něco bezpečněji a věznice jsou přeplněné k prasknutí. Když se však v hotelu najde mrtvola jednoho ze spoluinvestorů přehrady, začne se situace komplikovat. Ještě horší je fakt, že celkem statný hodnostář byl nalezen pohublý a „vycucaný do sucha“ a na scéně se objeví dvojice federálů. Cashovi se podaří zjistit, že dříve toho dne si nebožtík užíval společnosti dívky lehkých mravů, a to mu nedělá radost. Znamená to, že se musí vypravit do místa, kde se rodí hazard a prostituce. Do čtvrti, kde vládne Skinner Sweet, který si říká Pan Smoke.

Součástí prvního příběhu je i malá zastávka v Kalifornii. Tam se totiž odehrává i druhý, kratší příběh této knihy. Hlavní hrdinkou je samozřejmě Pearl, která je jediným známým „dítětem“ Skinnera Sweeta. Žije si v poklidu na okraji společnosti se svým manželem, kterému občas dost pije krev. Ale dříve nebo později si potíže najdou každého, ať je to upíří gang nebo Pearlina stará známá Hattie.

Druhá kniha je už autorsky čistě počinem Scotta Snydera. Stephen King se v této sérii již neangažuje a podle mého to je jenom dobře. Snyder moc dobře ví, jak pracovat s hororovým žánrem i comicsem. Napětí je tu velice šikovně provázáno s detektivní povahou první kapitoly a místy by se dala atmosféra doslova krájet. Svět Amerického upíra je zde nesmírně rozšířen. Zjistíme, že Američtí upíři a stará rasa upírů, nejsou jediné větve pijavic, které existují. Seznámíme se s organizací známou jako Vazalové Jitřenky, která má ráda sluníčko a podle toho se k těm zubatým potvorám taky chová. Mimo starých známých nám tak Snyder přidává další hráče do hry, kterou rozehrál v první knize. A nehodlá nikoho šetřit.

O kresbu se tentokrát postarali dva pánové. Rafaela Albuquerqueho již známe z prvního svazku a jeho práce se snad zlepšuje s každou čárkou, kterou nakreslí. Nováčkem je tu pak Mateus Santolouco. Jeho styl kresby se ovšem lehce podobá té Albuquerqueho. Máme tu tak dvě kapitoly, kreslené velice podobně, ale zároveň velice odlišně, takže si každá zachovává svou individualitu a zároveň je z nich cítit propojení.

Stejně jako první díl, i druhý svazek vychází v pevné vazbě a na závěr přináší bonusy ve formě skic a původních obálek. Navíc zde nalezneme malé preview knihy třetí, které nám čekání jen a jen ztíží. Zkrátka a jasně je druhý Americký upír stejně skvělý jako ten první a možná o maličko lepší.

Četli jste první knihu a přečtete si i druhou? Jaký je váš názor na novou rasu upírů, které slunce nevadí a její slabinou je zlato?