Lex Luthor spasitel

Křiklavě barevných knížek, ve kterých má věčně usměvavý Clark Kent alias Superman všechny rád, se všemi je kamarád a zachrání, co se dá, vyšla přehršel. Ani téhle sérii se ale nevyhnul moderní posun v komiksovém médiu, který velí potemnět a psychologizovat. A činit tak nejen s hrdiny, ale i se záporáky.

Lex Luthor je obzvláště vděčný materiál. Co je to za člověka, že si za svou misi zvolil zbavit svět Supermana – bytosti, kterou (jak sám přiznává) nemůže porazit, a hlavně kterou celý zbytek světa oddaně miluje? Proč to dělá? Z čisté vyšinutosti? To opravdu ne, milý čtenáři, Luthorovy pohnutky jsou mnohem lidštější, než bys čekal. Ba snad až příliš.

Brian Azzarello byl pro tenhle příběh tou nejlepší volbou. Autor, který má vedle Franka Millera asi největší patent na psychické rozdrcení svých protagonistů a zaplavení jejich světa pořádnou dávkou temnoty. Ilustrátor Lee Bermejo nejen že do Azzarellovy zvrácené mysli skvěle vidí, ale hlavně ji dokáže úžasně zprostředkovat čtenářům. Stránky Lexe Luthora: Muže z oceli jsou pošmourné, neveselé a poučeny filmovými prostředky využívají noirového nasvícení. Superman je tu většinou pouhou šmouhou, a když už se objeví, je takový, jak ho vidí Luthor: nesmiřitelný mimozemšťan s plameny místo očí. Ten rozdíl proti přívětivé tváři, kterou známe z ostatních komiksů, je tak drastický, že zanechává v zádech silné mrazení.

Příběh se skládá pomalu, nabaluje myšlenku na myšlenku ve volném plynutí mysli – nevzdaluje se nikdy příliš z hlavy hlavní postavy. Lex Luthor je idealista a snílek. Touží dosáhnout ke hvězdám. Ne ovšem jako jedinec, ale jako příslušník lidské rasy. Tu vidí jako určenou k velikosti, která jí byla odepřena ve chvíli, kdy se bůh zhmotnil a začal létat nad Metropolis. To je obrovská křivda, kterou je třeba odestát, mýty mají zůstat ve vyprávěnkách a ne se procházet mezi smrtelníky. S takovým názorem není divu, že se mu do jeho plánu povede zapojit i Batmana.

Jakkoli dokážeme z lidského hlediska Luthorův plán pochopit, jeho realizace – to, kam je schopen zajít, aby dokázal využít jediné Supermanovy slabiny – bere dech. Všechny pečlivě připravené prvky se v závěru skládají dohromady a vše se bortí jako precizně postavené domino. Finále je monumentální, přestože se na jedné rovině odehraje jako souboj myslí dvou mužů (muže a mimozemské bytosti).

Je to jeden z těch vzácných komiksů, které se zaseknou a nepustí. Přes svou zdánlivou odtažitost přizvou k dalšímu a dalšímu čtení a rozjímání nad naší vlastní lidskostí. Takových jen víc a houšť.