Co může být víc sexy než jeden neodolatelný klučík? Hádáte správně, dva klučíci v milostném objetí. Když jsou navíc oba padlí andělé, je komerční úspěch téměř zaručen. Marná sláva, nakladatelství Zoner Press ví, co u mladších čtenářek právě letí, a vychází jim vstříc. Důkazem toho je právě vyšlá manga Padlý měsíc, primárně určená všem fanynkám shonen-ai mangy, tentokrát ve fantasy hávu.
Titulní povídka sbírky, Padlý měsíc, se věnuje osudu černovlasého vyhnance z Edenu, který oproti veškerým předpokladům narazí v poušti na další obydlenou oázu. Ale před vlastní minulostí nikdo neuteče, ani andělé, ani démoni. Po dost klišoidním úvodu (vyhnanec v poušti omdlí a probere se v posteli neznámého paláce) se příběh mírně komplikuje, autorka se nenamáhá cokoli vysvětlovat a čtenář si musí vystačit s náznaky.
Portrét vzpomínek je příběh malíře ženských portrétů a jedné neobvyklé zakázky. Obraz totiž musí namalovat bez živé předlohy, odkázán pouze na slovní popis objednatele. Sklíčenost princezny Barvelložádným, byť třístránkovým příběhem není, protože neobsahuje děj ani pointu a pouze odkrývá vztahy mezi padlými anděly. Následující příběh, Trnitá zahrada je jak nejdelší, tak skoro nejlepší část celé knihy, ačkoli padlí andělé se v ně téměř nevyskytují. Žánrově čisté fantasy o princi, který se rozhodne vést války se svými sousedy za pomoci nesmrtelného věštce, který mu předpoví výsledek každé bitvy. Věštec je ovšem prokletý…a princ?
Mozaika je zvláštní, docela chaotický (1) shonen-ai příběh o dvou lovcích démonů, přičemž mladšímu z nich někdo ukradne oko. Opět jeden z delších příběhů s docela zajímavou, protože nemravoučnou pointou.
Kdybych si měl vybrat jeden důvod, proč po této manze sáhnout, byl by to příběh s názvem Kouzelný kocour z Pekelného vrchu. Krátký, stručný, místy odlehčený příběh s dobrým nápadem, normálními hrdiny (tentokrát žádné shonen-ai, žádní andělé ani démoni) a roztomilou služtičkou Yuzuho. Kdyby byly i ostatní příběhy v manze na této úrovni, pak bych bral Padlý měsíc všemi deseti. V posledním, velmi krátkém příběhu s výmluvným názvem Requiem se opět objeví anděl, tentokrát anděl smrti. Hrdinové tohoto příběhu se dostali i na obálku. Přiznávám, že pointa může někomu přijít zajímavá, mne příliš nezaujala, doufal jsem v něco ve stylu „Nechej ho spát“ od Karla Kryla, ale bohužel.
Stejně jako důkazy i příběhy ve sborníku je třeba hodnotit jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Padlý měsíc je na první pohled dost nesourodý, ale všechny příběhy mají několik společných prvků. Ve všech se vyskytují nadpřirozené síly, protože jde o mangu, tak tyto síly ztělesňují démoni (a padlí andělé, pokud je považujete rovněž za démonické bytosti) nebo duchové. Všechny příběhy popisují nouzi, utrpení nebo tragický osud hlavního hrdiny (případně hrdinů), přesto to neznamená, že všechny příběhy nutně končí špatně. Ve většině z nich sice teče krev, ale ne v hektolitrech. Klíčem k pochopení celku by mohla být citace ze Starého zákona, odkazující na sedm hříchů, konkrétně na krveprolití, nouzi, zkázu, vyhnanství, utrpení, chaos a záhubu, ale nejsem si jist, jestli tomu tak opravdu je. Některé příběhy lze zařadit poměrně snadno, třeba záhubu by jednoznačně reprezentovalo Requiem a vyhnanství by bylo zastoupeno Padlým měsícem, ale zbylé tak jednoznačně zařadit nelze.
Vyloženě iritující záležitostí jsou pak otřepané závěry některých příběhů, triviální pravdy nebo moralizování ve stylu: vidět smrt je smrt sama o sobě. V momentě, kdy se hrdinové, obvykle padlí andělé, pouští do podobných úvah, je na čase rychle dočíst a najít nový příběh. Vztahy mezi klučíky jsou v celé manze spíše lehce naznačeny, k žádné „ přímé akci“ v tomto smyslu nedojde – což může být pro někoho klad a pro jiného zápor. Na druhou stranu, autorka a ilustrátorka v jedné osobě Toui Hasumi napsala ještě podobný sborník s názvem „Othello“, což je čistá yaoi manga. Třeba se někdy v budoucnu objeví i u nás, fanynky tohoto subžánru si budou muset vystačit s Gravitation.
Co se týká technické stránky, kresbě není co vytknout, prostředí není sice příliš detailní, ale postavy jsou nakresleny výborně a v manze nenajdete jedinou superzdeformovanou scénku. Původně měl Padlý měsíc vyjít už na Animefestu 2009, ale díky dodatečným úpravám, které nakladatelství Zoner Press nemohlo ovlivnit (původní vydavatel se rozhodl mangu mírně změnit) byla manga k dispozici až v polovině července, zato s novu obálkou. Sice se mi více líbila původní černo-fialová (2), ale nová verze obálky lépe odpovídá obsahu knížky. Důvodem k radosti může být rostoucí kvalita překladu, kterému v případě tohoto sborníku není co vytknout.
Závěrem lze říct, že manga Padlý měsíc není žádná tragédie, na druhou stranu ani žádný zázrak. Líbit se bude především mladším čtenářkám, pro ty může být Padlý měsíc inspirativní, doporučit ho lze i začátečníkům na poli mangy a anime. Pro starší a zkušenější čtenáře to bude spíš oddechovka s jedním či dvěma zajímavými příběhy.
1) pro začátečníky: retrospektiva je zasazena do černých rámečků, normální děj do bílých. Ale i tak je děj dost prostříhán.
2) původní obálka je k vidění třeba zde: http://www.animefest.cz/novinky/padly-mesic-sleva-pro-navstevniky
