Preacher/Kazatel 2: Až do konce světa – Ennis Garth, Dillon Steve

V první knize komiksové ságy Preacher se protnuly cesty Jesseho Custera, kazatele bez víry v boha, Tulip, jeho bývalky, se kterou se rozešel bez udání jediného důvodu, a takového obyčejného irského upíra Cassidyho. Proti nim se postavil mimo jiné Clint Eastwood z pekla, neboli Svatý zabiják. „Až do konce světa“ nachystalo dvěma z nich dalšího neobyčejného protivníka – Jesseho babičku.

Ennis Garth, Dillon Steve - Preacher/Kazatel 2: Až do konce světaJesse a Tulip jsou v maléru. Není důležité proč. Prostě jsou a basta. Sedí připoutáni k židlím a jeden z nich možná brzy zemře. Přesně takové situace poskytují scénáristům berličky, o které se mohou opřít a vložit postavám do úst věty jako: „Vzhledem k tomu, že asi brzo umřeme, musím ti říct, že mám záškrt.“ Garth Ennis díkybohu nechal záškrt záškrtem a soustředí se na neméně příjemnou věc, Jesseho výchovu fanatickou babičkou, pro níž se zřejmě nejlépe hodí slova klasika E.A.Poa: „Nejnápadnější se mi na ní zdála její nesmírná staroba. Věky ji notně znetvořily. Celý zevnějšek pokrývala drobounká plíseň, jejíž tkanivo splývalo v jemné spleti z okapů.“ Kromě odporné bábrle musí Jesse čelit Jodymu a T.C. (alias Hoši z jihu), kteří staré paní L´Angellové pomáhají s obracením lidí na správnou víru. Především macho Jody má tak odporné charisma, že by v ringu knockoutovalo i Mika Tysona hned v prvním kole. Zoofil T.C. funguje převážně jako zdroj nechutných situací a sprostých slov.

V Až do konce světa Ennis nepracuje s tolika postavami jako v dílu prvním, o to víc to mezi nimi jiskří. Svatý zabiják byl poslán, aby hlavního hrdinu zabil, Jody dělal Jessemu z života peklo odjakživa. A jak známo, konflikt v osobní rovině dokáže čtenáře strhnout mnohem víc.

Na druhé straně barikády stojí Tulip, Jesseho bývalka, která se konečně dozví, proč ji Jesse před lety z ničeho nic opustil a zažije pár drastických kotrmelců. I skromný prostor, jenž je jí věnován, je velmi důležitý. A konečně fokální bod příběhu All in the Family – Jesse Custer, muž stojící jednou nohou v pekle a druhou v nebi. Efektními pohledy do jeho minulosti jsou nám odhalena tajemství, o kterých dříve nechtěl mluvit. Stává se tak pro čtenáře ještě zajímavějším a logicky se s ním snadněji ztotožní, když sleduje stopy, jenž ho dovedly k přátelství s duchem Johna Wayna, k povolání kazatele, ale i  k pozdějšímu zatracení boha, „obdržení“ Genesis a následnému krveprolití při nedělním kázání.
Upír Cassidy zde nevystupuje vůbec, což zapřičiňuje jediné – úbytek hlášek či humorných okamžiků. Díky Ennisově práci s postavami budete mít navíc stejný pocit, jako když na vaší narozeninovou oslavu nedorazil dobrý přítel. Cassidy zkrátka patří do party.

Nová kniha je temným odklonem od bezproblémového seznámení s postavami, jak nám bylo předkládáno v booku Jako pára nad Texasem. Připravte se na tragické momentky, zoufalé pohledy „kladných“ hrdinů a (alespoň dočasně) triumfující záporáky. Syrovější forma padne Ennisovi stejně dobře jako absurdní parodie, která má své zastoupení samozřejmě i zde, jen ne v tak velké míře. Text neprošel cenzurou:-)

Vyprávění má obdivuhodnou gradaci, promyšlené flashbacky ve stylu starých dobrých Historek z podsvětí (Na srovnání s Tarantinem jste se třásli, co? Tak to máte smůlu, protože tohle byla první a poslední vystřelená patrona.:-) nebo novějšího seriálu Lost dávají smysl některým dříve řečeným informacím, aby postupně nenápadně couvaly do pozadí a přenechaly prostor dění v současnosti. Zúčtování s minulostí je pak učebnicovou ukázkou vystavění příběhu, kdy do sebe všechno zapadne a nemusí být napsáno jediné slovo či písmenko navíc.

A když jsme u těch písmenek, práce redakce vás může vyděsit hned na prvním řádku předmluvy od Kevina Smithe, ve kterém jedno písmenko vypadlo. Jednalo by se naštěstí o předčasnou paniku. Dále už jsem zaznamenal jen jednu chybějící předložku. Neomluvenou absenci si poznamenejte také u obálky desátého čísla. Zamrzí dvojnásob u tak famózního výtvarníka, jakým je Glen Fabry.

Ennis v Kazatelovi spojil politicky nekorektní humor, absurdní situace, atmosféru spaghetti westernů, explicitní násilí i vulgarity. Nemyslete si ale, že patří do rukou jen lidem toužícím po přehlídce vystřílených očí. Ennisovy dialogy dokáží pohladit po duši (kvalitou i životními moudry) a vůbec nejde o to, kolikrát musel Štěpán Kopřiva přeložit slovo fuck. Jesse a spol. se jednoduše stanou vašimi přáteli. Možná budete rádi, že se s nimi setkáváte jen na stránkách komiksu, ale pokud se ke Kazatelovi budete vracet, bude to hlavně kvůli nim. Dobrým důkazem Ennisových priorit je  název druhého dílu, který neodkazuje na žádnou blížící se apokalypsu, jak by se mohlo zdát, ale na čistý lidský cit.

Bez kresby Steva Dillona si umí Kazatele představit málokdo. Není sice nijak pedanticky promakaná, ale dokáže skvěle reagovat na Ennisovy předěly, kdy po hlavě skáče z odlehčené situace až ke kulce v hlavě. Lidé v jeho podání nejsou žádnými modely, jsou zkrátka lidmi. Na to, že stejný kreslíř pracoval na Punisherovi, vás zajisté upozorní podoba mladého Jesseho a Franka Castla.

Před rokem jsme psali, že první díl „vyvolá touhu po druhém dílu, kde to konečně bude ten pravý Kazatel, který Ennise vyhoupl do čela komiksových hitparád.“ To samé musíme dodat jedním dechem i nyní, protože druhá kniha série Preacher obsahuje v původním vydání dvě příběhové linie (All in the Family 8 -12 a Hunters 13 – 17). Vydavatelství Crew a BBart vydají z ekonomických důvodů druhou část knihy později pod názvem Lovci.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Dia dhaoibh!
    Hiya, lidišky!Ani nemusim vyjadřovat, jak kurevsky velkou mám radost, že to už konečně vyšlo! Na piču, že zrovna nemám keše… ale až budu, astrál se bude třást:-)!Ale že jim to trvalo, zkurvysynům! Hněv velkého vládce NOSFERATU je nemine!P.S.: Prej, že tam nejni upírek:-(.

  2. Ty jsi nechutně sprostej čurák:-),ale máš rád komiksi a to je důležitý!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  3. Tenhle dil je zatim to nejlepsi, co do dnesniho dne od ennise vyslo cesky. Kam se hrabe tarantino, to se neda srovnat. 🙂

  4. Preacher
    SPOILERY:Mám druhou knihu a to už sakra dlouho a v originále.Což je vždy lepší.Čeština,se svými spojeními nechává prostě některé věci vyznít trapně.Nicméně je tohle asi to nejlepší z celé série.A zároveň první případ,kdy jsem si “oblíbil” ženskou nemesis.Je pravda,že absence desátého čísla zamrzí,ale vězte že opravdu není až tak dobrá. Na VELICE STARÉ stránce Preachers Divinity (jež se zasekla s updaty DÁVNO přestím,než se Preacher vůbec dostal ke své poslední části) je většina obálek,tak i u speciálů. Ukazuje nám jen zmláceného pubescentního Jesse (říkám mu odjakživa “Jeese” a na “Je-see” si nikdy nezvyknu) jak se šklebí a drží pěsty nahoře.Jinak ale celkem zamrzí že v knize nejsou “Lovci”. Je to propracovaná perverzní věc , určená k psychickému ohledu po prvním “arcu” .Každopádně na minisérii mi MÍRNĚ vadí že T.C. zde nedostává,přes své “parťáctví” s Jodym skoro vůbec žádný prostor .A o dětství Jesseovi matky by šlo rozhodně napsat/nakreslit něco zajímavého. Jestli,pokud znáte alespoň základní spoilery,doufáte,že když svoji matku Jesse nakonec najde,že bude nějaké vzpomínání,nějáká nechutná scéna z dětství,hlavně ukazující Jessiho děda,jehož osobnost by jistě všechny,kdo tuto knihu přečetli zajímala už proto,že vidět muže,který si v padesáti vezme něco jako paní Marie L´Angelle-to by bylo opravdu k nezaplacení.Bohužel, nic,a jediná zmínka o něm se objevuje v jedné větě,kdy se dozvídáme,že exnul dávno předtím, než se Jesse narodil.Opravdu si myslím,že Garth mohl z tohodle dostat trochu víc.Sice je to můj nejoblíbenější “arc” z celé série a donedávna nejoblíbenější arc vůbec (současně a skoro jistě navždy ten post drží “Enies Lobby Arc” v “One Piece”) .Přesto jsou zde věci,které kdyby se rozvedli, mohli by se postarat o notnou zábavu.Jesseovo samotné studium a setkání s lidmi v církvi,napojené na rodinu L´Angelle by opravdu nebylo špatné.Bohužel,nic takového se nestane.Dále trochu zamrzí že nedostaneme jediný flashback u Marie L´Angelle,když už se jí dává prostor pro její modlitbu před Bohem,jelikož narážky na potencionální fanatickou psychotičnost MUŽSKÝCH členů rodiny (hlavně rodiná galerie-ovšem, nedoufejte v PŘÍLIŠ-vidíme jen dva ne úplně zřetelné gesichty-což by se přesto dalo použít k ilustraci sturčné “rodiné historie” ve dvou, třech bublinách.Nakonec,Obraz osmdesátileté Marie L´Angelle by s klidem mohl obsadit vrcholek další strany,když už.) vás opravdu nenechají v klidu.Je taky dost divné, že z lidí v “bayou” se opravdu nevidí nic v reakci k L´Angellům.Jen incestní Billy-Bobova rodina a to´t vše.Samozřejmě když nepočítáte několik chlapů s puškama,co se producírují kolem velkých Hořících Křížů a jež neudělají VŮBEC NIC.Člověk se opravdu musí zamyslet K ČEMU tam vlastně jsou.Protože VŠECHNO tady dělají Jody nebo T.C.Celkově-nejnižší rating Dostane zřejmě Tulipin rozhovor s Bohem.Dobré,ale zabírá to místo.Celkové hodnocení-bravurní příběh, jež je ovšem přece jen příliš krátký a jež by si zasloužil aspoň celý jeden book,když už by se měl člověk obejít bez Hunters (ne,že by mi vadilo,kdyby se to tam stejně nacházelo)

Zanechat odpověď