Sin City 4: Ten žlutej parchant

pět zpátky. Zpátky v ulicích města hříchu ve své špinavé zbroji a na cestě za vykopáním spravedlivosti ze shnilého hnoje upadlé morálky a korupce. A samozřejmě, rozmáznutí ciferníku tomu žlutému parchantovi…

Reedice čtvrtého svazku epické ságy o Hříšném městě a opus magnum Franka Millera je na světě. Nakladatelství Comics Centrum pokračuje ve svém závazku z doby před několika lety. Diváci už měli možnost se s příběhem žlutého parchanta setkat na stříbrném plátně. Millerovo veledílo poutá pozornost díky množství nekonvenčních hrdinů, tzv. rytířů ve špinavé zbroji. Vyzbrojeni tím, co zbylo z morálky a důstojnosti, se prohánějí hnijícím Basin City a bojují za práva nevinných i padlých. A v Hříšném městě o padouchy nouze nikdy není. Pořád se objevují nové bezpáteřní produkty s vymazaným morálním kodexem a přispívají ke hnijícímu genofondu Sin City. Řekněte si o jakýkoliv druh sociopatického narušeného psychopata s nějakou patologickou úchylkou a najdete ho přímo zde, ve městě, kde přestal platit pořádek a začal vládnout chaos. Dnes je na programu dne sadistický pedofil. Vítejte v Sin City.

Na svém oři přicválá do čtvrtého svazku Hartigan, detektiv staré školy, který je již jednou nohou v penzi. Minuty ubíhají a další nevinné dítě možná stihne krutý osud. Nezletilá holčička už možná nikdy neuvidí své rodiče a nikdy si už doma nebude hrát, protože se její nevinnost chystá zprznit a o život ji připravit sadistický pedofil. A proč? Protože si to může dovolit a každému je do toho putna. Jeho táta je velké zvíře. Senátor. A senátorovým synáčkům se zlé věci nedějí. Zlé věci se jenom dějí nevinným holčičkám a dobrým lidem. A dobrákem od svých revmatických kostí je i Hartigan. Srdce má taky na správném místě, ale již vydatně ojeté. Vypovídá mu činnost, zřejmě infarkt. A sundat sadistického pedofila na stará kolena je sakra adrenalin, který zrovna nepotřebuje.

Hartigan nebojuje jenom za práva nezletilých holčiček. Hartigan zápasí se všudypřítomným kolosem, se samotným systémem. Sám proti Molochovi. A ten se neuchyluje jenom k fyzickému teroru, který za něj ochotně vykoná policie, ale i psychoteroru, který pro změnu za něho zprostředkovává soudnictví a nápravné ústavy. Na paranoii ještě přidává i nejčerstvější, ještě odpornější a narušenější inkarnace Molochova syna, Roarka Juniora. A Hartigan jako správný rytíř bude chránit počestnost Nancy do posledního dechu. Na to můžete vzít jed.

Celá sága se nese v duchu neo-noir, co do obsahu i formy. Identitu Hříšného města formuje vynikající práce se světlem. Sin City se zrodilo v černé a bílé a byl by hřích tuhle monochromní barevnost jakkoliv narušovat. Miller si pohrává s jednotlivými scénami, střídá bílý podklad s černým. I když jsou stavebními nástroji celkového vizuálu jenom dvě barvy, čtenář se nikdy nenutí. Autor prostě ví, jak zaujmout oko. Na stránkách dominují a rezonují jenom postavy, všechno jde mimo. Netradičný mizanscéna na grafický román. Kreslíř vyklízí prostor, nezapomíná na detaily prostředí, prostě je vytěsňuje, díky čemuž vymačkává z příběhu ještě syrovější drama.

Působivé vypravěčství korunuje téměř filmové vnímání jednotlivých ,,záběrů.“ Méně konvenční přístup k rámovaní dodává komiksu nový rozměr. Miller šetří množstvím jednotlivých scén. Někdy se jedna stránka rovná jedné vinětě. Proto působí divoký tanec dospívající Nancy smyslněji, než by se dalo tušit na první pohled. Díky tomu pocítíme tíhu Hartiganovy existence. Jako dynamizační prvek používá větší množství rámečků různých velikostí. Miller má svůj příběh neustále pod kontrolou a díky zručnému rámovaní skvěle koriguje a řídi jeho tok. Většinou pracuje s horizontálními liniemi, rozdělení stránek vertikálami se spíše vyhýbá. Rozbití depresivního koloritu Hříšného města žlutou barvou byl chytrý tah. Ztělesnění něčeho nadpřirozeného, co příliš nevypadá jako člověk, nabývá novou a krutější hrůznost. Transformace sadistického pedofila v monstrum, jež je charakteristické svými zvrhlými existenčními choutkami, je dokonalé.

Comics Centrum opatřilo stejně jako předchozí nová vydání i Žlutého parchanta novým překladem (tentokrát Richard Klíčníka). Až na jeden detail (používaní oslovení ,,mladej“ místo původního ,,junior“) je překlad bezproblémový. Do povinné výbavy komiksů s novým ,,faceliftingem“ patří i skica a galerie obálek. Kdybychom byli puntičkáři, dalo by se uvažovat i o úvodníku, ale příběh a jeho vizualizace hravě kompenzují jakýkoliv jiný nedostatek. Skvělá četba a deviace od tradičního amerického mainstreamu a patriotech s trenkami na kalhotách. Syrové, depresivní, zvrhlé, krvavé, smyslné a adrenalinové čtení pro náročné.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. moc pěkně napsáno, takhle si představuji recenzi na komiks

  2. No jo Sin City je prostě klasika toho nejvyššího kalibru. Většinou mě černnobílá kresba krapet irituje, ale Sin city v barvách by byl hřích.

  3. jeden z mála komiksů, který pro mě není ani příliš náročný, ani příliš primitivní…

Zanechat odpověď