Komiksový fanzin Zkrat dospěl ke svému šestému číslu. Vedle časopisu Crew2, který se ovšem věnuje komiksům dosti odlišného ražení, a magazínu Aargh! je jediným v současnosti alespoň občas vycházejícím komiksovým periodikem u nás. Bedeman už se dlouho neobjevil a další amatérské časopisy také ne. Doufejme, že stejný osud nepostihne Zkrat, který se jeví stále více jako opravdu podstatná publikace.
V magazínu Crew2 se už objevily i české komiksy, přesto se věnuje hlavně zahraničním dílům, a to navíc jen určitého ražení. Pokud se chce český čtenář seznámit s umělečtější rovinou komiksového umění vycházejícího časopisecky, zbude mu v podstatě výběr jen ze dvou periodik. První je slavnější, déle vycházející, obsáhlejší a jmenuje se Aargh!. Druhý obsadil opačný konec abecedy a nese jméno Zkrat. Zkrat zatím na Aargh! nemá téměř v žádném ohledu a ještě asi dlouho bude stát ve stínu staršího a silnějšího bratříčka. Nic to ale nemění na tom, že je jedinou dostatečně důstojnou alternativou k Aarghu!. Má také formát A4 a na jeho 40 stran se toho kupodivu vejde dostatek. Kromě barevné obálky je černobílý, což ovšem není žádný nedostatek, když se vybírají vhodné komiksy. Kromě toho, barevné komiksy nejen výrazně zvyšují cenu periodika, ale mezi domácími výtvarníky vzhledem k náročnosti vznikají minimálně.
Zkrat se, stejně jako Aargh!, nevěnuje výhradně domácím autorům, ale vyhledává zajímavé kraťasy i za hranicemi. Nejčastěji v bývalém východním bloku. V aktuálním šestém Zkratu najdeme hned dva komiksy srbského autora jménem Mr. Stocca. Jeho umělecká ruka je na první pohled vykreslená a stavba scénáře také napovídá o dostatečných zkušenostech. Mr. Stocca se vyznačuje výraznou stylizací, která trochu připomene Maxe Anderssona (Pixy), ale to jsem se dopustil opravdu výrazného zjednodušení. Mr. Stocca je totiž velmi osobitý a už jen ze dvou zde uveřejněných komiksů vyplývá, že nekreslí stále podle stejné šablony, ale styly umí dovedně obměňovat. Oba komiksy jsou poměrně krátké hříčky s výrazným podtextem, dalo by se říci až existenciálním. Nejde však o nic kafkovsky depresivního. Autor naopak hraje na veselou strunu.
Od smíchu k depresi a zpět
Zimčíkův kratičký barevný příspěvek se tváří jako komiksová hádanka. Je-li však na ní opravdu něco k hádání, je zřejmě moje inteligenční hladina výrazně pod nebo výrazně nad tou autorovou. Spíše bych se však přikláněl k možnosti, že jde o výtvarně efektní šprým, který v několika oknech fázuje motiv kruhu z ústřední ilustrace, tedy že jde o formu bez obsahu. Chcete-li raději komiks s dějem, který nelze popsat jedním slovem, dočkáte se hned v dalším příspěvku. Karel Jerie je již ostřílený komiksový výtvarník, který si také povětěšinou píše vlastní scénáře. A zatímco v kresbě je dobrý tradičně, ve scénářích se stále lepší. Nemluvím o síle zvoleného tématu, ale o Jerieho schopnostech rozfázovat děj, napsat vyvážené dialogy a načasovat pointu. Tentokrát přispěl moderním remakem nekonečného biblického boje mezi silami dobra a zla, který více než cokoli jiného hlavně pobaví (a to nejen pointou). Komiksu by ovšem více slušelo barevné zpracování.
Výborný zážitek zprostředkuje také komiks Miloše Mazala, opět autora jak kresby, tak scénáře. Jeho téma je poměrně blízké tomu Jerieho – umírající otec prozradí svému synovi, že zaprodal duši ďáblu, a žádá ho, aby mu od prokletí pomohl. Opět téma staré snad jako lidstvo samo, ale Mazalovi se podařilo i přes otřepanost námětu vytvořit působivé, atmosférické a depresivní dílo. Zpočátku sice zbytečně „ukecané“, ale i přesto strhující.
Po profi práci přichází zcela amatérská. Redaktor Zkratu Martin Přibyl se zřejmě rozhodl dát šanci úplnému (komiksovému) začátečníkovi Tomáši Přidalovi, jehož podivné dílko působí v šestém Zkratu jako omyl. Tomáš není ani vykreslený, ani bůhví jak od přírody nadaný, což se mu nedaří skrýt ani snahou o jakous takous kresebnou stylizaci. No řekli byste, že je to učitel výtvarky na gymnáziu? Načmáraný a ještě k tomu odflákle vypadající komiks by mohl zachránit jedině výborný scénář, leč ani ten nepřichází. Kratičký příběh stojí pouze na pointě, ovšem ta je příliš slabá na to, aby se mohla stát jediným nosným pilířem tohoto komiksu. (Petanqueoví přátelé jsou adaptací stejnojmenné písničky od hudebního tria India Happening Punk, pro něž Tomáš Přidal píše hudbu i texty a hraje na kytaru. – Pozn. L.R.)
Po poněkud zvláštním intermezzu naštěstí přichází osvědčená kvalita. Tou je autor skrývající se pod pseudonymem Vhrsti. Jeho typický kresebný rukopis, veselé postavičky a odlehčené příběhy jsou příjemná zábava, lehce infantilní, ale nic, za co by se měl kdokoliv červenat. Tentokrát si připravil záběry z pohádkové televize, které dělají za šestým Zkratem usměvavou tečku.
Co se publicistiky týče, omezil se šestý Zkrat pouze na rozhovor s Vhrsti a profil Mr. Stoccy. Tento fanzin nemá dost stránek na to, aby je dával publicistice na úkor samotných komiksů. A to je dobře, pro publicistiku se můžeme obrátit jinam. Až na jeden exces je šestka opět příjemným společníkem v boji proti nudě.
Komiksový obsah:
Kruh
Scénář a kresba: Jiří Zimčík
Heaven Riders of Michael vs. Guards of Devil Navy
Scénář a kresba: Karel Jerie
Zvláštní dny
Scénář a kresba: Mr. Stocca
Odkaz
Scénář a kresba: Miloš Mazal
Petanqueoví přátelé
Scénář a kresba: Tomáš Přidal
Dnes je divné všecko
Scénář: Hibi, Peťja
Kresba: Vhrsti
Když jsem byl ještě malý kluk…
Scénář a kresba: Mr. Stocca
