Noční škola: Knihy čaromějek 1

Od dob temného středověku, kdy upírovi stačilo ke štěstí vypít krev nevinné panně, vlkodlakovi pobíhat za nocí s vlčí smečkou a kouzelníkovi vytáhnout králíka z klobouku, uplynulo nějakých pár set let a pokud chtějí nadpřirozené bytosti přežít i v moderním světě, musí se přizpůsobit. Nejen politik, ale rovněž nestvůra z jiné dimenze potřebuje mít vysokoškolský diplom (nebo alespoň ukončené základní vzdělání), aby měla v dnešní době šanci na úspěch. Proto musí do školy. Do Noční školy.

Noční škola: Knihy čaromějek 1

Zoner Press pokračuje ve vydávání komiksů pro mladší čtenářky, které milují mangu, fantasy a nadpřirozeno, to vše ve školním prostředí s náctiletými hrdinkami a hrdiny. Po třídílných Upířích polibcích a jednosvazkových mangách Labyrint a Hal rozjíždí vydavatelství (prozatím) čtyřdílnou Noční školu: Knihy čarodějek. Otázku, zda se bude jednat o sérii alespoň stejně kvalitní, jako zmíněné tituly, se pokusím zodpovědět již v této recenzi.

První věc, která čtenáře mangy zarazí, je fakt, že se vlastně nejedná o japonskou mangu, ale o její americkou verzi, čte se tedy zleva doprava a autorkou Noční školy není Japonka, ale Ruska Svetlana Chmakova (1). Noční škola je ovšem kreslená v manga stylu, autorka si řadu prvků vypůjčila přímo z japonské mangy a lze tedy říci, že se pořád jedná o mangu, byť amerického původu (2). Druhá věc je atypický formát knížky, který je o 35 mm větší, než „standardní“ manga. Patrně se jedná o originální formát, jinak ke zvětšení stránek nebyl důvod (paradoxně menší formát by Noční škole spíše prospěl).

Obálka slibuje poměrně temnou urban fantasy, soudě podle bělovlasé čaromějky Alex s astrálkou po boku (to je ta divná černobílá věc nalevo od hrdinky) a krvavého portálu v pozadí. Nicméně z toho, že se děj odehrává na střední škole, hlavní hrdinka je rovněž středoškolačka a naprostá většina postav jsou také středoškoláci nebo jejich učitelé, lze odvodit, že se čtenáři mohou těšit na další, odlehčenou variaci na Buffy: The Vampire Slayer, říznutou Blood+.

Hlavní hrdinkou mangy je Alex Treveney, mladá bělovlasá čaromějka, která musí z neupřesněného důvodu studovat doma, mimo Noční školu, v níž se učí zvládat magii i algebru její vrstevníci. Aby na světě nebyla úplně sama, žije se svou starší sestrou (o rodičích není pochopitelně ani zmínka) Sarah, která pracuje jako noční dozorčí v Noční škole (pokud se jí ovšem povede přijít včas) a černobílou astrálkou, která je ekvivalentem černé kočky nebo havrana „klasické“ čarodějnice a má ji patrně každá čaromějka. Astrálka je zvláštní stvoření, připomínající elementála s maskou, která pomáhá a chrání Alex. Třeba tím, že posiluje její fyzické schopnosti, otáčí stránky učebnic nebo jí zabraňuje opustit dům. Pro „obyčejné“ smrtelníky je patrně neviditelná a se svou čaromějkou komunikuje nejspíš telepaticky nebo gestikulací, protože v manze neříká vůbec nic.

Samotná Noční škola, o níž je řeč, je instituce fungující patrně na dvousměnný provoz. Ve dne je to „obyčejná“ střední škola, ale úderem šesté hodiny večerní, poté, co všichni normální smrtelníci školu dávno opustili (nebo byli vypuzeni), nastupují do školy „ne tak úplně běžní“ žáci a učitelé, a to prostřednictvím teleportu v obřím zrcadle. Nečekejte však klišé z Harryho Pottera, Ve službách Nuly či Dívky na koštěti. Prostředí školy je v prvním díle využito minimálně, děj se odehrává převážně mimo (pochopitelně, když hlavní hrdinka do školy ani nepáchne). Nicméně její provoz je znázorněn velmi dobře (flegmatická ředitelka, předávání nepříjemných povinností, podivíni jako kantoři).

Jakýmsi protikladem žáků Noční školy jsou lovci, banda středoškoláků, vedená afroameričanem jménem Daemon (takový civilnější Blade s rasta copánky), kteří se cvičí v bojových uměních a likvidaci nejrůznějších nadpřirozených bytostí – upírů, vlkodlaků a nejspíš také čaromějek. Jejich výskyt v manze je poměrně samoúčelný, prozatím není vysvětleno, proč jim vadí všechny nadpřirozené bytosti, když sami mají rovněž nelidské schopnosti. Ke vší smůle se navíc jedná o tajnou organizaci, sídlící v podzemí chátrajícího kostela. A ano, k likvidaci nadpřirozených bytostí slouží stříbrné projektily a staletími prověřené osikové kolíky (na svěcenou vodu ani kricifix zatím nedošlo, ale co není, může být).

Prozrazovat další děj nemá smysl, jen doplním, že Alex je patrně součástí tajemného proroctví, v němž nechybí hromy, blesky a hromady mrtvol, a že má hlavní bělovlasá hrdinka kromě „běžných“ nadpřirozených schopností, jako je sesílání kouzel, také skryté superschopnosti, které se aktivují v případě jejího ohrožení (a které teprve bude muset ovládnout). Zajímavější a méně otřepaný je až závěr prvního dílu, který patrně Alex přinutí Noční školu navštívit, ať chce nebo ne. Čekají nás ještě minimálně tři díly, což je dost času na to, aby Svetlana Chmaková stihla vyřešit alespoň základní zápletku. Když už je řeč o příběhové linii, autorka splétá dohromady hned tři: první dějová linie s čaromějkou Alex, druhá s její sestrou Sarah, třetí dějová linie je věnována lovcům. Všechny postupují přímočaře vpřed, na nějaké odbočky či retrospektivu zatím zapomeňte.

Kresba je velmi jednoduchá a v některých ohledech až primitivní. Narozdíl od Upířích polibků, které měly propracované postavy (obličej, vlasy) a jejich oblečení, včetně detailně provedených módních doplňků, jsou postavy Noční školy znázorněny daleko jednodušeji, jen v nezbytně nutných rysech, nejpropracovanější zůstává hlavní hrdinka Alex (která v některých momentech vypadá skutečně roztomile). Nicméně na jednodušší styl kresby se dá snadno zvyknout a po pár desítkách přečtených stránek působí docela přirozeně. Příliš rušivé nejsou ani časté „superzdeformované“ scény a používání chibi postaviček, které odpovídají odlehčenému stylu vyprávění a občasnému pubertálnímu humoru (viz bezprostřední reakce Alexy na milenecký pár na hřbitově na str. 69). Co se týká detailů, Alexina astrálka působí rostlinným nebo amébovitým dojmem a její schopnost měnit tvar podle potřeby je poměrně originální nápad, se kterým může autorka dále pracovat. Pozadí jednotlivých panelů je propracované „v rámci možností“, tedy opět velmi jednoduše, ale účelně. Obálka i barevná část mangy je zvládnutá velmi dobře.

Zatímco kreslit komické scény Svetlane Chmakové nepůsobí problémy, akční scény jsou poměrně slabé, což dokazuje souboj party lovců s dvojicí trhačů (poslední vývojové stádium upíra), v níž se autorka vyhnula příliš složité choreografii a vsadila na přímočarost. Nechutné detaily byly potlačeny celkovou jednoduchostí kresby, o němž už byla řeč. Noční škola samozřejmě nestojí na soubojích lovců a nestvůr, ale přece jenom šlo o jednu relativně krátkou scénu (pouhých 15 stránek) a jediný skutečný souboj (tomu prvnímu se autorka elegantně vyhnula), mohlo to tedy dopadnout lépe (a současně to nemohlo dopadnout o moc hůře).

Co se týká technické stránky, s překladem snad nemohly být problémy, uvážíme-li, že originálním jazykem je (americká) angličtina. Anotace na zadní straně obálky je mimořádně výstižná a přitom téměř neprozrazující děj. Jedinou vadu vidím v použití emoticon v komiksových bublinách, což ovšem není vina Zoner Pressu, ale samotné Svetlany Chmakové, která je použila už v originální verzi. Upřímně řečeno jsem nejrůznější smajlíky v samotných bublinách textu, pokud navíc byly vidět obličeje postav, viděl poprvé, nepočítám-li velmi amatérské komiksy. Z mého pohledu je jejich použití nepochopitelné – buď má autorka dost schopností vyjádřit emoce postavy její mimikou, nebo to z nějakého důvodu nejde, pak lze uplatnit náhradní řešení ve stylu chibi postaviček nebo prostě jen malých, velmi stylizovaných hlav postav v samotných bublinách jimi vyřčeného textu – proč cpát do textu mangy emoticony? Ano, chápal bych, kdyby byl smajlík třeba na fotce, na vzkazu na dveřích apod. Ale v samotném textu nemají co dělat.

Manga Noční škola: Knihy čarodějek je zajímavou urban fantasy komedií s jednoduchou kresbou, laskavým humorem a spoustou klišé, která však zatím funguje překvapivě dobře a míří přímo do středu své cílové skupiny, kterou jsou čtenářky přibližně ve věku hlavní hrdinky, případně mladší. Autorka se snaží vyprávět příběh bez používání zbytečného romantického fanservisu (pokud nepočítáme upíry), samoúčelného násilí a lechtivých scén a docela se jí to daří. Výsledkem je nenáročná, odpočinková manga, kterou Zoner Press navazuje na své předchozí fantasy mangy ze školního prostředí, tentokrát rovnou čtyřdílnou sérií, což je po předchozích jednosvazkových mangách jedině dobře. Pokud se vám líbily třeba Upíří polibky, je Noční škola přesně pro vás.

1) Její poměrně dobře přijatou prvotinou je manga Dramacon, popisující návštěvu typického conu mladou autorkou komiksů.
2) Noční školu: knihy čaromějek vydává americké nakladatelství Yen Press, sídlící v New Yorku.

Kam chodí nadpřirozené bytosti do školy? Jistě, naše školy se na noc zavírají, ale co když je to proto, že ve třídách probíhá výuka úplně jiného typu studentů? Studentů, kteří se kromě matematiky a dějepisu učí i čarovat, měnit podobu nebo pít krev. I vlkodlaci, upíři a čaromějky přece potřebují maturitu. A právě od toho jsou tu Noční školy. Místa, která jsou smrtelníkům zapovězena, aby nepřišli k úhoně. Takový upír si totiž pojem „holka k sežrání” často vyloží po svém. Alex je sice čistokrevná čaromějka, ale na chození do podobné školy se zrovna necítí. Roky se učila pěkně doma a z představy třídy plné studentů jí běhá mráz po zádech. Přesto se zdá, že nebude mít na vybranou. Vlákna osudu ji čím dál silněji táhnou k jedné ze škol. Dochází ke sbíhání mocných sil a Alex nejspíš stojí v jejich středu. Podaří se jí přežít? (anotace)

  • Noční škola: Knihy čaromějek 1
  • Scénář a kresba: Svetlana Chmakova
  • Překlad: Jan Horgoš
  • Provedení: paperback, černobílé
  • Počet stran: 196
  • Cena: 171 Kč
  • Vydal: Zoner Press, 2011

Petr Bouda (redaktor)

petr.bouda@fan­tasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

3 komentáře

  1. cilovka
    Jaj, tak to jsem čtenářka přibližně ve věku hlavní hrdinky, případně mladší. ~_^

  2. cílovka
    Ojvajoj, tohle z mé recenze vyplývá? Faktem je, že si tuhle mangu může přečíst a užít kdokoli, ne nutně průměrná česká puberťačka. Čehož jste, DaneQ, důkazem =)
    A mimochodem, jak jde Anémie a Benjamin? Zatím bezkonkurenčně nejvíc kawaii české 4-komy v republice.

Zanechat odpověď