Švec by se měl držet svého kopyta a recenzent toho, co dobře zná. Sám dobrovolně a bez mučení přiznám, že jsem nadšený čtenář komiksů, ale určitě se nepočítám mezi obzvláštní znalce. Mezi ty počítám třeba borce z Crwe a Komiks.cz. Ovšem Liga výjimečných je opravdu výjimečná. Bezpochyby patří mezi elitní trojku těch nejlepších komiksů, jenž u nás letos vyšly. Mezi ně počítám ještě Sandmana a Jarmark nesmrtelných.

Tuto recenzi na Gaimanova Sandmana přebíráme z týdeníku Respekt, kde se objevila ve čtyřicátém třetím čísle. Přinášíme ji v nezkrácené verzi, aby doplnila naši předchozí.

Matka Češka, otec Jugoslávec, on od šesti ve Francii – to je Enki Bilal, francouzský komiksový klasik. Mezi jeho nelepší práce patří sci-fi „Trilogie Nikopol“, která se otvírá dílem Jarmark nesmrtelných. Vedle skvělých komiksů (Sandman, Zázraky, Liga výjimečných…) letos kupodivu přicházejí další neméně dobré. Jarmark by si neměl nechat ujít ani fanoušek komiksů, ani fanoušek kvalitních sci-fi příběhů.

Letos se na našem trhu objevil jeden z největších klenotů komiksové scény. Gaimanův Sandman. Pokud znáte jeho knihy, které lze označit jako urban-fantasy, překvapí vás, o co silnější umí být Gaimanův příběh jako scénář pro komiks.

Odbarvit, či neodbarvit? To je to, oč tu běží. A teď nemluvíme o barvě vlasů vaší přítelkyně (ostatně to by bylo celkem zbytečné – stejně má víc porostu v nosních dirkách než na hlavě), ale o něčem podstatně důležitějším – o comicsu. Je fér, když nedáte čtenářům komplexní comics, ale vlastně z něj něco seberete? Když vysajete barvu? A odpověď zní – jak kdy…

Výborný soundtrack k filmu 5.Element….