Furyborn aneb dobrý nápad s nedobrým provedením

Americký bestseller s přízviskem “ta kniha”. Mělo to být úžasné, unikátní, plné napětí a zvratů. Co jsme dostali? Dvě téměř identické Mary Sue roztahané po více jak pěti stovkách stran. Je to zmatené! Je to dlouhé! Ach jo!

Americká autorka knihy u nás není vůbec známá, a proto může Furyborn naoko působit jako její prvotina, opak je ale pravdou. Claire Legrand v zahraničí vydala knih rovnou několik (u nás ale nevyšly), většinu z nich zaměřených na mladé publikum čtenářů na základních školách. Díla byla nominována například na Edgar Allan Poe Award za nejlepší knihu pro děti. Kromě toho, že bývala hudebnicí a momentálně pracuje v New Jersey jako knihovnice, na internetu moc zmínek o jejím životě ani její osobě obecně není.

Bylo nebylo, za sedmero horami a sed- bla, bla, bla

Dvě silné a soběstačné mladé ženy, které rozděluje tisíc let. Dvě rozdílné dějové linky – a přece spolu všechno souvisí.

Rielle Dardennová si s sebou pěknou řádku let táhne temné břemeno a problematickou povahu. S vlastním otcem nemá nejlepší vztah a navíc se snaží před veřejností uchránit velmi nebezpečné tajemství, a to sice, že ovládá všech sedm živelných kouzel. To ale vypluje na povrch, když je napaden její přítel – shodou okolností i korunní princ. Rielle je nucena projít sedmi zkouškami, neboť jediné osoby vládnoucí touto mocí jsou královna světla a královna krve.

Eliana Ferracorová žije o tisíc let později, je lovkyní odměn, a zabíjí, aby přežila. Nějaká legenda o královně Rielle je pro ni povídačka na dobrou noc, protože má větší problémy a důležitější věci na práci. Impérium Nesmrtelných dobylo království, ve kterém žije, a navíc se z veřejných částí města začínají ztrácet dívky a ženy. Beze slova. Beze svědků. V momentě, kdy se ztratí i její matka, se Eliana přidá k veliteli rebelů, jen aby ji našla. A možná také odkryje šokující pravdu o Impériu.

Dvě spešl badass vločky

Rielle Dardennová je kvítko. Jinak se to říci nedá. (Dá! Autorka chce, aby Rielle na čtenáře působila jako kvítko s hloubkou a temnou minulostí.) Vzhledem k tomu, že vyrůstala na dvoře, tak je to rozmazlený spratek bez jakéhokoliv řádu či snahy o zvládnutí svého temperamentu a s neustálými tendencemi dokazovat otci, že si zaslouží normální život. Claire Legrandová se očividně snažila Rielle napsat jako soběstačnou mladou ženu se silnými magickými schopnostmi, jež se pod tíhou okolností a rozhodnutí mění z klaďase v záporáka, ale moc jí to nevyšlo. Rielle tak vývojově bohužel uvízla někde mezi náladovým spratkem a nadrženým puberťákem, který se stal posedlým silou vlastní moci.

A potom je tu Eliana Ferracorová, zvaná Ďas Orlinu. Ačkoliv by ji autorka zřejmě velmi ráda prezentovala jako morálně šedou postavu (přece jen – asasíni a tak), Eliana neustále přepíná mezi totálně bezcitnými momenty, které jsou až přehnané, nebo výbuchy vzteku a ostudy. Navíc pokaždé, když se někde ocitne na chvíli sama, hroutí se. Na čtenáře má působit badass dojmem, ale moc se jí to nedaří a spíše bude působit arogantně.

Co je horší než jedna Mary Sue?

Dvě Mary Sue, kupa vedlejších postav k tomu, žádné vysvětlivky a natažený příběh. Furyborn má dvě hlavní hrdinky přičemž každá z nich má vlastní dějovou linku se svými vedlejšími postavami. Každá kapitola je pojmenovaná po jedné z hlavních postav a střídají se. V průměru má jedna kapitola zhruba deset stránek, což je poměrně malý počet na to, aby se děj stačil někam výrazně posunout nebo aby určité věci nepůsobily „moc rychle“. Dalším problémem je docela podivně vytvořený, popisovaný a vyvíjející se milostný trojúhelník mezi Rielle, Audricem a Corienem, když Rielle je – ale nechce být – nijak přitahována k Audricovi, a Corien je, doslova a do písmene, hlasem v její hlavě. Navíc milostná linka s Elianou a Simonem se může zdát vcelku nucená a úplně bez chemie, jen aby tam prostě něco taky měla. Obecně je vážně málo autorů, kteří zvládnout milostný trojúhelník napsat dobře, čtivě a tak, aby čtenáři nelezl na nervy  – jenže tohle bohužel není ten případ.

Claire Legrand se ve Furybornu snažila vytvořit komplexní svět s komplexními postavami a pokusila se ve všem skončit na první příčce žebříčku, ale nepovedlo se. Nic není komplexní a všechno je akorát pomotané, nedovysvětlené a nepřehledné. Celý příběh místy působí značně nataženě, plno postav se v ději pouze mihne a čtenář doslova musí listovat stránkami, aby se ujistil, že si danou postavu doopravdy pamatuje správně.

S hlavními postavami je navíc docela těžké soucítit. Jedna je opilá svojí mocí, má pocit, že by zvládla zlikvidovat celý svět lusknutím prstů a postrádá sebekontrolu, což je v knize bohužel ukázáno ve scéně se zvířetem (milovníci zvířátek, přeskakujte). Ta druhá je zase arogantní vrah, a myslí si o sobě, že by zvládla svést kohokoliv, je absolutně nepřemožitelná a zaujímá buď postoj “nikoho se nebojím a všechny zabiju” nebo “jsem fňukna ufňukaná a všechno je mi hrozně líto, udělám nejspíš nějakou blbost”. Hlavní hrdinky navíc v autorčině podání vypadají jako overpowered výjimečné “sněhové” vločky, které ovšem pod drobnohledem až tak zajímavé nejsou.

Co by – kdyby…

Nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem, a v případě Furybornu to platí dvojnásob. Stavba autorčina světa je jednoduše jedna velká změť pojmů; magický systém má být založený na elementech, což je zajímavý nápad, ale už není nikde vysvětleno jak přesně to funguje. Zajímavé mi přišlo, že lidé ovládající element stínu zvládnou vytvořit stínová monstra, což je samo o sobě super, jen by to musela autorka nějak pořádně využít, což ale neudělala. Kniha je nabitá zvraty a akčními scénami, a právě kvůli tomu jde nějaké vysvětlování nebo budování světa a napětí stranou. Jak hlavní, tak vedlejší postavy se nevyvíjejí, a tím pádem ani vztahy mezi nimi. Na jedné stránce je to tak a na druhé bum, jedna z hlavních postav je zamilovaná. Nepůsobí to vůbec realisticky, čtenář si spolu s postavou “neprojde” tím potřebným vývojem a pochopením, autorka jej prostě postaví před hotovou věc.

Jednoduše řečeno – spousta věcí není, neexistuje, na stránkách ani sebemenší náznak. A najednou tam jsou. Bez vysvětlení.

Claire Legrand ve Furybornu těžce narazila na achillovu patu, kterou jsou v případě young adult knih milostné scény. Nestává se moc často, že by byly popisovány podrobně, natož celé. Tady jsou a upřímně – nestává se mi moc často, že bych se během čtení cítila trapně, ale tady mi doopravdy bylo trapně za všechny zúčastněné. A to je co říct!

Nepochybuji o tom, že možná kdyby autorka děj tolik nenatahovala, smazala dobrou polovinu vedlejších postav, zaměřila se místo toho na psychologii těch  hlavních a vynechala milostné scény (zlatá červená knihovna), Furyborn by nemusela být špatná kniha. Realita je však taková, že Furyborn je pětiset stránková bichle se zakomplexovanými hlavními postavami, které spíše než logickému chování dávají přednost fungování na principu animálních pudů a předvádějí jedno temper tantrum za druhým.

Claire Legrand: Furyborn
Vydal: King Cool, 2019
Přeložila: Lenka Landová
Počet stran: 520
Cena: 399 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď