Lovecraftův mýtus Cthulhu je notoricky znám jako základ kosmického hororu, odkud během let prorostl popkulturou i mimo svou původní škatulku. Mohou ale Prastaří ovládnout i fantastiku? Mohou, stačí trocha brutality a kulty věrných stoupenců.
Základní premisa Kagena Prokletého není nijak složitá, Kagen Vale se probouzí s kolosální kocovinou do něčeho, co vypadá jako poměrně urputná bitevní vřava uprostřed hlavního města Stříbrné říše. Když si uvědomí, že se mu to bohužel ani maličko nezdá, ví, že musí dostát své povinnosti, vrátit se do zámku a ochránit císařovniny Ratolesti. Jenže je pozdě. Stříbrná říše padla pod křídla hakkijského černokrále za jedinou noc, a pokud chce Kagen přežít, musí utéct. Následující týdny proto tráví utopený v sebelítosti, litrech vína a zabíjením hakkijských patrol, které má v patách. V jeho alkoholem nasáklém mozku se přesto postupně rodí plán pomsty. Velmi jednoduchý, ale s jasným úmyslem. Černokrál musí zemřít.
Kromě bitevní vřavy začíná příběh asi tou nejkratší kapitolou, na kterou jsem kdy narazila, jelikož má pouze jednu jedinou větu. Výborně ale nastaví tón i směr výstavby příběhu. Kagen totiž ani v nejmenším nepatří do ranku dokonalých a bezchybných hrdinů, ba naopak, vždyť předvečer invaze strávil v objetí chlastu a levné holky. Ale ať svůj žal utápí sebehlouběji, svalovou paměť a výborného šermíře v sobě prostě nezapře. Nejenže přežije, ale dokonce se mu pro jeho šílený plán pomsty podaří sehnat kumpány.
Příběh se však netočí pouze okolo Kagena, svůj prostor dostanou i jiné zúčastněné postavy. Jeden celý part si pro sebe zabral černokrál Hakkie a jeho dva služebníci, další dvě nevinné mnišky utíkající před vřavou bitvy, a protože Kagen není jediný, kdo spřádá vlákna pomsty, tak pozornost dostane také stará, legendární mniška, Matka Frey. S hakkijskou invazí se navíc do světa vrací po staletí zakázaná magie, která přidá svou trošku do mlýna událostí a zkusmo také ovlivní citlivější jedince. Skrze střípky vizí všech postav si skládáte nejen kompletní obraz celého dění, ale i fungování nově nastolené říše a jejího božského pantheonu. A to je teprve lahůdka!
Lovecraftův božský pantheon
Jistou dávku charisma dodává Kagenovi využití mýtu Cthulhu. Maberry si sice vymyslel náboženství Zahrady, které nápadně připomíná křesťanství, svůj svět však zabydlel mnohem staršími bohy vypůjčenými od Lovecrafta a jeho spisovatelských kolegů. Hlavní roli v příběhu hraje Hastur a s ním spojená žlutá barva, ukáže se ovšem i bájný snivec z R’lyehu, starý známý otec Dagon a ve zmínce dojde i na sultána chaosu, Azatotha. Přestože jejich využití může působit nuceně, Maberry na nich postavil svůj svět se všemi obyvateli a zvyky tak zručně, jako by sám Lovecraft kus jejich historie zatajil. Dala bych si tak velký pozor na všechny nabízené číše…
Není ani třeba mít nějak oči na stopkách abyste si všimli nejrůznějších střípků, které Maberry čtenáři v průběhu příběhu zanechal. Krásným příkladem je Ledoklát, kam se Kagen ve snech vydává za bratrem Herepatem, a spolu s ním odhaluje tajemství nápadně připomínající arktické sídlo Prastarých v Lovecraftově novele V horách šílenství. Seznámí vás také s podivnou posádku lodi Snící bůh působící až podezřele rybím dojmem, jako by šlo o pověstné obyvatele města Innsmouth. Třeba vám v hlavě začne vrtat i Kagenův podivný ptačí doprovod, který se ho drží už od té osudové první noci, ale rozhodně bych si dala pozor na krysy!
Jenže celé to kouzlo spočívá především v jisté civilnosti. Uctívači původních bohů nejsou ani náznakem nějací divoši či degeneráti, ale normální lidé, kteří si s vámi o svých bozích rádi pokecají, aniž by po vás chtěli úpis k víře či nějaký z vašich orgánů. Navíc v jejich podání se téměř zdá, že jde o naprosto přívětivá náboženství, co ke krvavým obětinám přišla prakticky náhodou a ty lidské už vůbec nedělají. A když přihodí pár vtipných hlášek a polonahé uctívače, jeden by se hned nechal zverbovat taky.
Pocta klasikům žánru
Jasně, už zručným zakomponováním mýtů Cthulhu do příběhu Maberry ukázal, že má načteno, a to celé ještě umocňuje temný, cynický vibe příběhu, kde progresivismus jde ruku v ruce s magií a krvavými obětmi. Kagen sice není svatoušek, během první poloviny knihy toho zvládne vypít víc než jiní snad za deset let, ale tím opravdu zábavným charakterem je sám hakkijský černokrál.
Jelikož mě seznámení s dílem Michaela Moorcocka teprve čeká, tak tohle přirovnávání nechám na znalejších, na černokráli je však vidět, jak moc se autor při psaní bavil. V ději se sice tolik neobjevuje, ale když už tam je, tak si svoji party nepokrytě užívá, a vy si nejste jisti, zda je jen tak teatrální, šílený, pod vlivem Hastura, nebo všechno najednou. Ať je to ale jakkoliv, po událostech Kagena Prokletého si rozhodně získal mou pozornost a možná i špetku oddanosti. Tím spíš, že mě po finálním odhalení jeho identity zajímá, jak se tam sakra dostal.
Pocta klasikům žánrů hororu i fantasy ale nespočívá pouze v již zmíněných prvcích, jakožto i v použitém jazyku. Maberry na jednu stranu Kagenův příběh vypráví svěžím a moderním jazykem, kdy v patřičných situacích slušně hláškuje, na tu druhou ho vyvažuje rozmáchlými popisy a obludnými náznaky nepopsatelna. Výsledek ale překvapivě dobře drží pohromadě a tak rychle vás vtáhne dovnitř, až přemýšlíte, zda byste se taky neměli zapojit do bitvy.
Nenuceně moderní fantastika
Kagena Prokletého u nás vydalo nakladatelství Gnóm ve výborném překladu pana Němečka, a já vážně doufám, že čtenáře bude bavit aspoň z poloviny tak jako mě, abychom se dočkali i zbylých dvou dílů. Je to svěží vítr do vod plných cti a ušlechtilosti, kde svou podstatnou roli sehraje i poměrně dost ženských postav. Ano, zmiňuji to schválně, protože jsem snad ani jednou neměla chuť s autorem zatřást, že tohle přece nemyslí vážně.
Naopak jsem netušila, jak moc jsem něco takového potřebovala. Jednak celé spojení Cthulhu mythos s fantastikou, ale i celý ten cynický nádech, kdy spolu s ožralým Kagenem prožíváte jeho zmar a depresi. Tuhle jízdu si rozhodně užijete i pokud Lovecraftovi dvakrát neholdujete, jde prostě o temnou fantasy řežbu s pár prastarými bohy. Pro znalé má ale sbírání všemožných eastereggů přidanou hodnotu zábavy.
Navíc, pokud se s Gnómem ještě neznáte, ale Kagen vás zaujal, speciálně pro tuhle knihu udělalo nakladatelství dvě obálky. Jednu v rámci edice pro zaryté fanoušky a věrné podporovatele, a druhou klasicky fantastickou, kterou chtějí oslovit širší publikum. A pokud si už jen proto Kagen Prokletý nezaslouží trochu pozornosti, tak nevím.
Každopádně mu tu šanci dejte, jde bezesporu o jednu z nejlepších fantasy knih pro dospělé, co u nás letos vyšla. Plus má ještě dva další díly, ale jejich překlad a vydání závisí právě na popularitě Kagena Prokletého mezi čtenáři.
Kagen Prokletý (Kagen Prokletý #1)
Vydal: Gnóm, 2024
Obálka: Carl Hassler
Počet stran: 568
Cena: 629 korun
FOTO: úvodní foto GNÓM, foto v článku archiv autorky
