Věřím, že se zde najde více než malé množství čtenářů, kteří četli Oheň nad Hlubinou nebo minimálně slyšeli jméno Verner Vinge. Snad kromě zarytých fantasistů. Protože tohle sci-fi není žádná Star Wars kniha plná úchvatných hrdinů, ale pravá sci-fi nového proudu. Každopádně každý z vás, který má tento žánr v oblibě, si pochutná.
Oheň nad Hlubinou se odehrával ve Vesmíru, kde jsou jakési zóny, které určují, co je možné a co není. To znamená, že například v části, kde se nalézá Země, jsme limitovaní rychlostí světla, to ale není pravda v jiných, rychlejších zónách. Už tato myšlenka dokázala nadchnout. Do toho velké dobrodružství na zaostalejší planetě a hit byl na světě. Hlubina na nebi se ovšem odehrává mnoho, mnoho tisíc let předtím, kdy se lidé teprve začínají pořádně roztahovat a zjišťovat nové zákonitosti dříve jasně determinovaného Vesmíru.
Zápletka – lidé už dlouho pozorují hvězdu, která vždy na asi čtyři sta let vychladne a poté se opět rozzáří. Ale až nyní si začínají uvědomovat, že může mít ohromný význam a v její soustavě by lidstvo mohlo najít neuvěřitelná tajemství. A trochu nešťastně se k ní ve stejnou dobu vydaly dvě flotily. První se skládá z vesmírných obchodníků Qeng Ho, kteří jsou jedinou skupinou, jenž se dokáže udržet v pospolitosti i přes neustálé úpadky a vzestupy civilizací na všech planetách, protože v dávné minulosti ji Pham Nuwen seskupil a dal jí řád, který trvá až dodnes. Druzí, neznámí Emergenti, se s nimi střetnou u oné tajemné hvězdy OnOff (vcelku přiléhavý název :-)) a obě frakce se napřed oťukávají a chtějí navenek spolupracovat. Samozřejmě zrada má místo v současnosti i budoucnosti, takže následná katastrofa je spojí pod jedním rádoby benevolentním a chytrým vedením. Vskrytu ale vládne diktatura, o které ví jen někteří.
Na planetě Arachna zbytek obou flotil objeví první mimozemskou formu života, ale protože slunce se má rozzářit až za několik desítek let, nemůže nyní spojená expedice dělat nic než přípravy. Později budou Pavouky pozorovat a plánovat, jak se s nimi kontaktovat a obnovit své lodě tak, aby byly opět schopné letu vesmírem. To je ovšem jen to nejstručnější, protože do toho všeho je zapleteno ohromné množství detailů, které všemu dodávají tu pravou šťávu.
Nemůžu vám vyzradit více, protože prakticky od úplného začátku (což je taky vše, co jsem vám vyzradil) budou všude číhat tajemství, skrytá tajemství a i víc než to. Kniha je rozdělená na mnoho postav, které podávají na celý děj jiný pohled, a subjektivní hodnocení jednání ostatních. Zjistíte pohnutky všech zúčastněných, vcítíte se do lidí provádějící dle nich to nejlepší, ale ve své naivitě nebo jejich vlastním zneužíváním budou pomáhat nepříteli. Do toho zakusíte život na Arachně, protože i tam se intrikaří, vedou války a zdají sny, které by mohly ukončit období Tmy, mrazící vždy celé obyvatelstvo na staletí spánku. Oblíbíte si některé Pavouky, kteří budou moci změnit svůj svět, i když neví, že na obloze je i něco jiného, než jen blikající hvězdy. Oblíbíte si Ezra, jenž ztratil vše, včetně důvěry svých lidí, Phama, hrajícího si na hlupáka, ale zároveň působícího jako klíčová osoba. Qiwi, která se stala hříčkou v jiných rukách atd. atd. Takový komplexní pohled na celkový obraz událostí se jen tak nevidí. A nejlepší je, že nemusíte nikam listovat a hledat jména, protože jich není tolik. Dalo by se říct, že čtenář je jakýmsi pozorovatelem, jenž vidí vše a ví, co se kde děje, ale na druhé straně chce neustále zjistit, jak to vše dopadne. A jako pozorovatel bude několikrát opravdu velmi překvapen zvratem situace nebo jen informací, na kterou narazí.
Zjednodušeně na scéně vystupují tři frakce, dvě lidské, kde jen pár postav ví, co se děje, a bojuje proti tomu. A jedna Pavoučí, která ze začátku netuší vůbec nic a ke konci opět jen pár jedinců. Všechny tyto skupiny mají svá tajemství, o nichž nikdo jiný ani netuší, a bojují o co nejlepší pozici v závěrečné konfrontaci. Ta se projeví opravdu v posledních sto stranách na plné obrátky a v cílové rovince to bude tak napěchované, že se nebudete stačit divit. Vše na časové linii několika desítek let, kdy někdo zestárne o všechna tato léta, někteří téměř neznatelně, protože budou často zmraženi. To také dává celému příběhu další aspekt, jelikož na konci je každý úplně jiný díky všemu prožitému a vznikají nové mezilidské i nemezilidské vztahy. Také se později dobře pobavíte popisy pavoučího života. Lidé jej budou brát jako nechutný a divný, ale z pohledu obyčejného pavouka zcela normální a krásný.
Musím ovšem konstatovat pro všechny z vás, že se jedná o hard sci-fi. Takže pokud máte rádi pořádnou akci a hrdinství, ruce pryč. Ale pokud sci-fi opravdu milujete, nemáte jinou volbu. A jestli se vám zdají Banks nebo Reynolds přespříliš složití a ztrácíte se v jejích kniíhách ve faktech a skutečnostech, nemějte strach. Řekl bych, že toto hard sci-fi patří k těm soft :-). Nebudete trpět žádnými přednáškami o technologiích, o fyzice, matematice apod. Vše je podáno velmi jednoduše a bez jakýchkoliv detailů, které by mohly odradit. Autor se spíše zaměřuje na dějovou stránku ze všech pohledů a podává velmi detailně napsaný příběh o dvou lidských stranách.
Hlubina na nebi je výborně napsaný i přeložený román, sci-fi lahůdka, která vás zaměstnaná svou tloušťkou a formátem na dlouhou dobu.
Opravdu výborná věc, ale jak píše recenzent, je třeba trpělivosti, a to rovnou koňské dávky. Ze začátku totiž čtenář moc neví, která bije, a jakmile někde vprostřed začne tušit, Vinge prozměnu nechá rozvířený děj ustálit, ubere plyn a člověk se musí textem občas prokousávat silou vůle. Ale i tady platí, že za značné “úsilí” je čtenář odměněn opravdu skvělým příběhem, napětím a zajímavými postavami. Podle mého skromného názoru to nepatří do té úplně nejvyšší superligy “výpravné” epické sci-fi jako Oheň nad hlubinou (a jako třeba Vesmírná odysea, Duna nebo Hyperion), ale i tak to je jedna z nejlepších hard sci-fi, které u nás byly za posledních sedm osm let vydány (a kdyby nedávno nepřišel Triton s Reynoldskovými a Hamiltonovými bombami, neměla by už vůbec konkurenci). Musím také projevit uznání překladateli Tomáši Richtrovi, protože přeložit tak hutný a obsáhlý tlustopis muselo dát děsnou fušku. Vzhledem k tomu je pak myslím docela odpustitelné, že občas zatahá za oči nějaký ten anglicizmus nebo kostrbatá věta (koneckonců kongeniální překlady jsou v našem milovaném žánru ještě vzácnější než polární záře nad Prahou, takže jsem nadmíru vděčný alespoň za práci dosatečně kvalitní a poctivou).
Tak tak 🙂
Vyborna kniha, s hodnocenim souhlasim