Armagedony – Dann Jack, Dozois Gardner (ed.)

Stojíme na vrcholku hory spolu s anděly a sledujeme budoucí bojiště. Řady armád Bestie jsou nespočetné.

Prvním Jejím maršálem je Hloupost. Proč se nevyvraždit v globální nukleární válce? Dnes nám to možná připadá méně pravděpodobné než za časů studené války, ale ty možnosti tu jsou. F. Pohl v povídce Fermi a Frost velmi realisticky popsal výsledek výměny nukleárních argumentů. Nic originálního po onom britském snímku Den poté a jiných, ale dvojznačný hope end činí z povídky zajímavé dílko. Proč si pak třeba nepozabíjet všechny doktory? Jsou to přece oni, kdo může za to, že se původci nemocí stávají rezistentní na antibiotika. N. Kressová předestírá ve své Evoluci děsivou vizi vražedného zoufalství kombinovaného s neschopností dohlédnout důsledků vlastních činů. Až vám váš ošetřující lékař předepíše Penicilin, vzpomenete si.

Jiný pohled na beznaděj tváří tvář zkáze je příspěvek G. Benforda Zoufalé počty. Jsou vůbec lidé schopni se za sebe rozhodovat? Může být budoucnost lidstva svěřena do rukou jim samým? Kontroverzní námět; bioterorismus jako šance přežít. Že mystické a fatalistické zoufalství může vést až k (sebe)vražednému sektářství ukazuje G. Dozois v povídce Na usmířenou. V ohrožení je člověk a společnost je schopna vykonat ty nejnesmyslnější skutky, pokud si myslí, že tím uspokojí naše bohy. A stejně jako obětní beránek, i my jdeme smrti vstříc vesele bečíce. “Snaha, to není ještě vše,” zpívá v jedné své skladbě J. Nohavica a R. Cowper mu k tomu notuje do taktu v dílku Zpráva pro krále Brobdingnagu. Svět je natolik složitý, že odhadnout, co se stane když, může být nejenom obtížné, ale i osudové. Autor tu ukázal, jak lze vykonat medvědí službu lidstvu dobře míněnou snahou o záchranu. Ačkoliv H. Waldrop, zdá se, nevypráví příběh přímo z tohoto světa, ale z nějaké jeho alternativní historie, je jeho hříčka …svět, jak ho známe stejně strašlivou a reálnou ukázkou toho, jak ignorance, neschopnost kritického myšlení a pýcha předcházejí pád.

Abychom jenom nekřivdili člověčenstvu, Bestie má i druhého schopného maršála, Katastrofu. Ten ničí, aniž by k tomu lidstvo samé, jako vydatného pomocníka, potřeboval. Neznáme dne ani minuty, a cokoliv z následujícího nás může definitivně vyškrtnout ze seznamu galaktických civilizací.

Na pomezí vojů obou maršálů stojí povídka Jak zatočit s masařkami od R. Sheldonové. Dala by se shrnout jednou větou; čím kdo zachází, tím také schází. Nemohlo by se jednou lidstvo pro někoho stát obtížným hmyzem a tudíž dobrým kandidátem na Biolit? Dále v řadě následují už jen čistokrevné pohromy. F. Leiber nechá Zemi uniknout ze Sluneční soustavy a poslední žijící lidé si do svého příbytku nosí denně alespoň jeden Kýbl vzduchu. Nabírá se venku, lopatkou. A. Danzig reportážním slohem popisuje, co bude předcházet a následovat tomu, až se ocitne Nebraska na dně. Z geologického hlediska banální záležitost, z našeho čtrnáct milionů mrtvých. O tom, že romantika se s katastrofou nevylučuje, vypovídají povídky L. Nivena Nestálý měsíc a G. A. Landise Poslední západ slunce. Nádherné nebeské jevy mohou být zrovna tak předzvěstí konce, jako zářivé barvy smrtelně jedovatého motýla. Nezbude nám, než si je užít, protože ty další už neuvidíme. A na závěr zase trochu optimizmu. W. Barton nachází i Hluboko ve tmě naději. Posledních pár tisíc lidí roztroušených po celé sluneční soustavě nezachrání jejich vyspělá technika, která nestačí na řešení vzniklé situace, ale snad pomohou obyvatelé naší Sluneční soustavy, které poznáme, jako každé dobré přátele, až v nouzi.

Celkově jde o sbírku kvalitní. Texty jsou profesionálně napsané, čtivé, výrazné. Některá zpracovaná témata nejsou sama o sobě originální, např. nukleární válka, ale kontext jim může dodat na zajímavosti. Dokumentární popisy hrůzy máme také téměř denně na talíři díky sdělovacím prostředkům, takže nepřekvapí, ale mohou dokreslit katastrofu rozměrů, jakou sice naše éra ještě nezažila, která však není o to méně reálnou. Čím je však sbírka nasáklá, jako půda bojiště, to je strach. Co z popisovaného na nás čeká zítra ráno za dveřmi? Skutečnost, a především uvěřitelnost popisovaného, dělá z této sbírky hodnotné dílo literární i humanistické. Nejde o laciné bafání zombií zpoza rohu, ani o hrdinské zásahy různých agentů nula nula iks, kteří spasí lidstvo vteřinu před Koncem. Je to upřímný pohled do zrcadla, protože na Har-Mageddo se rozhoduje o nás.