6000 miliard – Váchal Jan (minirecenze)

Kniha od neznámého autora, kterou vydal ve vlastním nakladatelství, nebudí zrovna důvěru. Na druhou stranu je nutno říct, že je po všech stránkách udělána profesionálně. Otázkou zůstává, jestli si Jan Váchal udržel stejnou úroveň spisovatelskou jako nakladatelskou. Naštěstí udržel.

Bohatý sci-fi jídelníček nabízí mimo jiné zmlsanou umělou inteligenci, drtivé problémy Marťanů, poznávací výlet k černým dírám, předčasně sebevědomé vesmírné piráty, setsakra netradiční řešení ekologické zátěže, megadivokou jízdu napříč vesmírem, vymknutý pseudovědecký experiment, téměř dokonalého blázna v temelínském reaktoru, proklatě hlubokou vanu, narozeniny v zahradě a dovolenou na střeše, panický strach ze zdrcující invaze herců, nečekaně osudové kruhy v obilí, a nebo třeba odhalené super tajné tajemství bájné Atlantidy skorohrabětem Monte Christo. Přečtením knihy získáte cenná ponaučení o vesmíru, mimozemšťanech a lidstvu, a to v situacích, které teprve nastanou. A když ne, tak se alespoň dobře pobavíte. (anotace)

6000 miliard je sbírka humoristické sci-fi a těm se leckdy stává, že se u nich vůbec nezasmějete. Ale i tak je to pořád lepší varianta než když čtete smrtelně vážně myšlenou knihu a smíchy se nemůžete hnout. No a úplně nejhorší variantou jsou humorně myšlené knihy, ze kterých je vám do pláče. Ale jako ve většině autorských sbírek, i zde najdete několik kousků z jiných žánrů. Z nich vyčnívá povídka Malé nekonečno, detektivka jako řemen. Pátrání po záhadném skonu investigativního novináře, nepostrádá napětí, spád a i konečné rozuzlení je na výsost logické a zároveň překvapivé, přesně podle pátera Knoxe.
Zbytek sbírky tvoří buď příjemně staromilské krátké scifi pointovky nebo humorné hříčky, které si střílí ze zažitých žánrových klišé. Někdy autor obrátí klasické téma vzhůru nohama jako v Poplašné zprávě, kde si roboti a lidé prohodí role sluhy a pána, jindy ho zase vyšroubuje až do absurdních extrémů jako v povídce Metodik, kdy pidimimozemšťané uvíznou při jedné ze svých mezigalaktických výprav v Pražském planetáriu.
Váchal si je moc dobře vědom toho, že nejenom humorem a dobrou pointou živ je příznivce fantastiky, a tak se dočkáme i satirických pohledů na lidskou společnost. Krásnou ukázkou je povídka Dvojživotná planeta, která je hlášením mimozemského průzkumníka o planetě Zemi, kterou podává Vrchnímu veliteli galaktických operací. Autor se s lidmi rozhodně nepáře a naši budoucnost nevidí zrovna růžově, což dokazují příběhy o přelidnění naší planety nebo o tom, že ekologicky zdevastovanou Zemi si nikdo nechce koupit ani v planetární aukci.
Přesně tak, i přes všudypřítomnou nadsázku a vtip autor neustále zdvihá ukazováček ve varovném gestu lidstvu. Ať už se jedná o problémy politické, ekologické či morální. Naštěstí nejde ale o plané, bezduché poučky, značný autorův nadhled jim dává snesitelnou podobu, která ale neztrácí nic ze své myšlenkové hodnoty. Často je tomu právě naopak. V groteskních příbězích autorovo poselství působí mnohem věrohodněji, než když je sděluje zcela vážným tónem.
Co se výběru témat týče, najdeme tu všechny možné vědeckofantastické problémy, které znáte z klasické sci-fi. Podíváme se na několik přelomových vědeckých objevů, překročíme práh dystopické budoucnosti, budeme jednat s mimozemšťany i roboty, rozklíčujeme záhadu kruhů v obilí i bájné Atlantidy a okoštujeme i parodickou podobu space opery. Rozhodně si každý najde to své, jediným problémem je, že jen málokdy jde o originální zápletky. Mnohem častěji jde jenom o zhumorizované náměty z dob “Zlaté éry” scifi. Tedy nic nového pod sluncem, ale přístup k nim je dostatečně svěží na to, aby stálo si knihu přečíst a zavzpomínat si na podobu žánru z minulého století.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Risk je zisk
    Pobavila mě obálka a tak jsem to zkusil, nelituju toho kniha je fajn mohu doporučit. Občas neni naškodu zkusit přečíst nováčka 🙂

  2. Recenze se mi dost líbí. A jelikož musím uplatnit poukázku do Luxoru, aspoň už vím za co jí střelím. Jsem zvědavý, zda opravdu zavzpomínám na sci-fi povídky a příběhy, které jsem jako malý bral bratrovy ze skříně :-))) Po přečtení dám vědět 😉

Zveřejnit odpověď