A ještě něco… – Colfer Eoin

Stopařův průvodce Galaxií Douglase Adamse je trilogie o pěti dílech. Původně rozhlasová hra, později kniha, televizní seriál, film (na jehož scénáři se Adams částečně podílel), komiks i počítačová hra. Rozhodně jedno z děl, které si zaslouží označení „kult“. Což platí i v českém prostředí.

Kdo jej neznal, jako by nebyl fanouškem science fiction. Citáty vešly v obecné užívání, nalezneme je v názvech knihkupectví a první dva díly, Stopařův průvodce po Galaxii a Restaurant na konci vesmíru, nejenže definovaly v očích českých čtenářů humoristickou podobu žánru, ale svého času patřily i k nejčastěji zcizovaným titulům v knihovnách. A nyní přichází „šestá část ze tří“, od irského spisovatele E. Colfera (např. série Artemis Fowl).

Je proto jisté, že na knihu bude upřena značná pozornost a kladeny velké, ba nesplnitelné nároky. A to i přesto, že se u nás otázka výběru autora projektu, majícího za úkol oslavit třicet let Stopařova průvodce, tolik neřešila (většina fanoušků totiž vůbec netušila, že se něco podobného chystá) a nemůžeme tedy referovat o domácí obdobě proticolferovské stránky na FB (hrdě zmíněné na obálce).

Kniha je logicky jiná, než původní série, o čemž je možné se přesvědčit na první pohled – takřka 300 stran, když původní knihy se pohybují od 130 do 180. Rozsah je dán snahou vypořádat se s poměrně depresivním koncem pátého dílu (Převážně neškodná), v němž je nejen zničena planeta Země (opět), ale i zemře většina postav.

Příznačné pak je, že dokud Colfer hromadí jednotlivé scény, které evidentně popírají závěr předchozí knihy, ale nic nevysvětlují, je vtipný (např. Ford Prefect podstupující podvodní masáž), a ve chvíli, kdy se začne vysvětlovat a tvořit nový příběh, stává se na čas kniha zdlouhavým a nikterak zajímavým defilé postav a motivů, se kterými se bude nadále pracovat (např. pozemská kolonie na planetě Nano nebo vogonská posedlost destrukcí všeho pozemského).J

e to daň tomu, že Stopařův průvodce nikdy nebyl založen na smysluplném příběhu. Adams (jak je často připomínáno) spolupracoval i s Monty Pythony, ale důležitější je, že patřil do stejné školy humoru už od svých univerzitních studií. Stejně jako někteří Pythoni, i on se pohyboval kolem známého spolku Footlights a jeho tvorba, to jsou především skeče.

V podstatě lze parafrázovat samotného Adamse, že rozpoznatelně chabé dílčí zápletky úspěšně maskují zásadní absenci příběhu jako celku a jeho knihy jsou pouhým sledem skečů. Tyto skeče a jejich východiska jsou přitom v mnoha ohledech mnohem logičtější, než bychom čekali. Stejně jako chápeme u Pythonů hádku o mrtvého papouška, tak u Adamse chápeme, že se Ford vrací na stránky čtvrtého dílu jen kvůli možnosti dodívat se na Sedm statečných.

Právě díky tomuto principu, postaveném na střetu osobního šílenství s obecně chápaným řádem věcí (nebo šílenstvím někoho jiného), mohl Colfer napsat, že Adams vzal jeho náhled na svět, rozložil jej a znovu přeskládal v jiné dimenzi. Při četbě Stopařova průvodce je důležitý pocit definovaný v knize Sbohem, a díky za ryby – hluboké uspokojení z toho, že většina věcí, které nám kdy kdo řekl, jsou naprosté blbosti. Vše pak dává zcela surreální smysl. To je velice britské.

Při četbě A ještě něco… bohužel máme pocit, že většina toho, co nám kdy kdo řekl, je pouze absurdní a směšné. Colfer je prostě a jednoduše jiná škola než Adams, a přestože s jeho postavami a vesmírem pracuje velmi dobře, nedokáže se na něj naladit docela.

Postavy vážně meditují nad ironií osudu a vším, co je potkalo. Řeší se, dokonce i poměrně logicky, jasně dané úkoly a v podstatě se pouze recyklují náměty a motivy načrtnuté již Adamsem. Což je pochopitelně opět daň snaze navázat na jeho odkaz.

Základní fígl, který otvírá knihu, je přitom velice povedený (podobně jako u restartovaného filmového Star Treku se navazuje na originál, ale zároveň se dává najevo, že toto je něco jiného). A vysvětlení, proč jsou hrdinové naživu, by pravděpodobně, přes svou zdlouhavost, uspokojilo i Annie Wilkesovou.

Pravda, dojde k určitým zádrhelům (jak to, že Číra může zneužít Fordův Restaurocard, když pro jeho využití je třeba odeslat náležité články?), ale to jsou drobnosti. Stejně jako některé rozpory v překladu Víta Penkaly oproti zaběhnutým zvyklostem (např. označení mamutího nakladatelství v Malé medvědici za korporaci).

Colfer paradoxně nedosahuje úrovně originálu proto, že se snaží až příliš poctivě vyprávět dobrý příběh a právě tím si podráží nohy (dokonce stvoří i snesitelnou vogonskou poezii). Smysluplný a vše zastřešující příběh, jasně dané motivace postav a logicky navazující události jsou sice fajn, ale nikoliv v tomto konkrétním kontextu.

Přitom relativně samostatně stojící epizody (krom již zmíněného úvodu), například přijímací pohovor na místo hlavního božstva planety Nano s Cthulhu nebo Gaiou, by se neztratily ani v originálu, stejně jako citace ze Stopaře (toho skutečného, nikoliv Adamsova) a seznam doporučené literatury.

A ještě něco… tak je skutečně vtipnou knihou, v níž ze sebe Colfer vydal to nejlepší a fanoušci originálu si rozhodně užijí své oblíbené postavy (i když Trillian zůstává „kouzla zbavená“, jak pravila anotace pátého dílu, a Marvina se nedočkají). Přesto však kvalit a stylu původních knih úplně nedosahuje. Místo sledu geniálních scén, dávajících smysl spíše podprahově, se jedná o kvalitní humoristický román, jehož pochopení je možné na první čtení.

Kniha je tak především vhodnou pozvánkou všem nováčkům do šíleného světa, kde se krávy dobrovolně porcují, vesmírem se létá na základě nepravděpodobnosti či výpočtů z italských restaurací a realita je vesele ignorována, co to dá. Staromilcům pak zábavným a vlastně docela nostalgickým potvrzením, že Adams byl jen jeden.

A JEŠTĚ JEDNOU NĚCO…

O oblibě cyklu svědčí i to, že od roku 1991 až do současnosti se o něj vedl na českém trhu tuhý boj. Na vydání pěti knih se podílela tři nakladatelství (Odeon – Stopařův průvodce po Galaxii, Restaurant na konci vesmíru, Laser-books – Život, vesmír a vůbec, Sbohem, a díky za ryby, Argo – Převážně neškodná), další se pak pokusilo neúspěšně sérii sjednotit (Hynek – Stopařův průvodce po Galaxii, Restaurant na konci vesmíru).
Ucelenou podobu tak Adamsovu dílu dalo v českém prostředí opět až Argo, které nyní, devět let po Adamsově smrti, vydává i díl šestý, nazvaný A ještě něco… z pera irského spisovatele Eoina Colfera.
Argo nabízí v jednotné grafické úpravě i další Adamsovy knihy, stejně jako autorův životopis od Neila Gaimana nazvaný Nepropadejte panice. Douglas Adams a Stopařův průvodce Galaxií.

Boris Hokr (redaktor)

boris.hokr@fan­tasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď