Tato kniha patřila v USA v tomto roce k těm nejprodávanějším a s malým zpožděním dorazila i k českým čtenářům. Potvrdil znovu Neil Gaiman skutečnost, že je považován za jednoho z nejtalentovanějších současných spisovatelů?
Román, jenž Vám nyní chci přiblížit, byl v minulém roce jednou z nejlépe prodávaných knih žánru fantasy v USA. Není se co divit, vždyť jejím autorem je Neil Gaiman, velký mistr vypravěč, a díky pohotovosti nakladatelství Polaris se můžeme s jeho nejnovějším dílem seznámit – s malým zpožděním- i my. Autor při psaní vycházel z předpokladu, že všichni nově příchozí obyvatelé Ameriky si s sebou přinesli i své vlastní bohy a nadpřirozené bytosti. Ti byli zpočátku uctíváni, avšak z postupující mírou asimilace jejich původních vyznavačů se zmenšovala i víra v ně, až v některých případech ustala docela a oni byli takřka zapomenuti. Byli zapomenuti, ale ne mrtví, neboť bohy není jednoduché zabít. Zeslábli, přežívali, jak se dalo a snili o lepší budoucnosti, jenž jim snad přinese nové uctívače a novou moc. O přízeň lidí se však ucházela i nová božstva, zrozená průmyslovou revoluci a technickým pokrokem. Mezi starými a novými bohy tak vznikla velká nevraživost, ovšem zdálo se, že staré pozice nemohou dobýt zpět. Přesto se někteří z nich rozhodli, že se pokusí situaci změnit.
Možná se Vám zdá být výše napsané notně přitažené za vlasy, ale podobný názor měl zpočátku i hlavní hrdina knihy, chlapík jménem Stín. Pobyt ve vězení je, jak jistě tušíte, mimořádně nepříjemná zkušenost a Stín se už nemůže dočkat, až odtamtud vypadne. Do budoucnosti může hledět s oprávněným optimismem, vždyť na svobodě na něj čeká jeho milovaná žena a nejlepší přítel má pro něj rezervováno zaměstnání . Těsně před ukončením výkonu trestu se však idyla hroutí. Stín dostane zprávu, že jeho manželka i přítel jsou mrtví a on nyní neví, kam jít, vysněný svobodný svět se pro něj stane nepřátelským místem. V této situaci dostane nabídku pracovat pro tajemného, avšak velice dobře informovaného muže, jenž se nechává říkat pan Středa. Stín ji přijímá, aniž tuší, jaké místo mu ve svých plánech Středa přisoudil. Spolu se vydávají na groteskní, bláznivou cestu napříč Amerikou. Musí při ní překonat mnohé nástrahy a nebezpečí, vždyť je nepronásledují nejen policisté a tajní agenti, ale i bohové a mytologické bytosti. Bez občasné pomoci své mrtvé manželky by na jejím konci asi nebyl mezi živými…ale smrt zde neznamená nutně konec, jak se Stín přesvědčí na vlastní kůži. Na konci je čeká novodobý soumrak bohů, monstrózní bitva, o jejíž výsledku možná rozhodne právě on.
Podobně jako u předchozích Gaimanových knih není jednoduché rozhodnou, do kterého literárního žánru tento román patří. Opět v něm můžeme najít prvky z fantasy a hororu, lehce říznuté spiritismem a okořeněné mystikou. Taková směs nebude chutnat všem, navzdory tomu, že kniha se čte velice lehce, děj má spád a na konci najdeme patřičně překvapivou pointu. Gaiman je hotová literární sopka, jenž chrlí dobré nápady a ani se příliš nenamáhá s jejich dokonalým vytěžením. Mnoho věcí je zde nedopovězeno, mnoho myšlenek nevyřčeno a je na každém čtenáři, aby si je patřičně přebral. Na druhou stranu, navzdory jeho originalitě, se spisovatel nevyhnul přebírání nápadů z jiných knih, konkrétně právě od S. Kinga a Donalda Westlakea. Otázka je, proč to udělal, neboť právě on jistě nemá zapotřebí kopírovat cizí vzory. Snad se jedná o svéráznou poklonu svým oblíbeným autorům.
Nakladatelství Polaris patří velká pochvala za to, že Američtí bohové vyšlí ještě před loňskými vánocemi. Nestává se často, aby kniha anglosasského autora vyšla pouze s malým zpožděním i v češtině. Naštěstí se spěch nijak zvlášť neprojevil na překladu, ten se mi zdá zcela přiměřený. Totéž se dá říci i o redakčním zpracování. Obal zdobí s pomocí počítače vyrobená fotomontáž, jenž odpovídá celkové náladě a vyznění knihy. Když před několika lety poprvé vyšla autorova prvotina Nikdykde, čekalo ji u nás velmi vřelé přijetí a rychle si získala všeobecné uznání. Další Gaimanův román, Hvězdný prach, si už takovou oblibu nezískal. Důvodem snad bylo to, že byl poněkud pohádkově laděný a příliš odlišný od Nikdykde. Jaký osud čeká Americké bohy, je těžké předvídat. Osobně bych je zařadil, co se týče kvality, někam mezi Nikdykde a Hvězdný prach. Jisté je, že čtenářský ohlas bude velmi nejednoznačný, kniha se buď hodně líbí, nebo ne a je těžké určit, do které kategorie patříte právě Vy. Rozhodně byste ji však měli alespoň zkusit.
