Neil Gaiman je umělec mnoha zájmů. Začínal jako novinář, na přelomu osmdesátých a devadesátých let se zařadil po bok nejslavnějších komiksových scénáristů, poté získal popularitu čtenářů a uznání kritiků za několik románů. V novém tisíciletí pronikl do americké televize a píše scénáře pro snímky na stříbrném plátně. Všechna tato umělecká média střídá a nyní přišel na řadu nový román.
Americkým nakladatelem jsou Anansiho chlapci označováni za volné pokračování Amerických bohů. Jde však pouze o komerční nálepku. Stejně jako můžeme najít určitá pojítka mezi novým románem a Americkými bohy, tak můžeme najít další souvislosti s ostatními autorovými počiny. Gaiman na Americké bohy nenavazuje, spíše nenápadně shrnuje svou dosavadní tvorbu, svůj typický autorský styl a vidění svého mimoskutečného světa.
Anansiho chlapci jsou knížkou napsanou pro autorovy fanoušky. Primárně. Gaiman se zřejmě vědomě snažil napsat co nejgaimanovštější román. A tak tu najdeme ztělesněné bohy, nepříliš pochmurný posmrtný život, mystické až snové výjevy, jemný humor (tentokrát ve velkém množství), hlavního hrdinu jako outsidera a tak dále.
Představuje se nám Tlustý Charlie, trochu lůzr, trochu strašpytel, ale když jde do tuhého, nechybí mu odhodlání. V úvodu románu umírá jeho otec. Zdálo by se, že půjde o smutný začátek, ale Charliemu se spíše ulevuje. Otec mu totiž soustavně ničil život. A ještě něco, byl to bůh. Pavoučí šejdířský bůh Anansi, jehož hlavními schopnostmi jsou klamání, podvodničení a bezstarostné proplouvání životem. Gaiman opět vykresluje bohy jako normální lidi, kteří ovšem mají něco tajného „navíc“. Tajného, ale ve světě lidí ne až tak mocného a jednoduše zneužitelného.
Charlie má smůlu. Ne proto, že nadpřirozené vlastnosti svého otce nezdědil. Hlavně proto, že se mu jednoho dne před dveřmi zjevuje jeho bratr Spider, o kterém dosud neměl tušení. Spider, jak už jeho jméno naznačuje, otcovy vlastnosti podědil a s jejich přičiněním se vrhne do „zlepšování“ Charlieho života. Spiderova snaha však vede Charlieho od průseru k průseru, jeho situace se komplikuje, přichází o přítelkyni, zaměstnání a má v patách policii. První třetina románu je lehkonohá komedie o rodinných vztazích a mohla by být čtenáři klasické fantasy prohlášena za nudnou. Pokud však nečtete pouze fantasy, ale máte rádi i kvalitní mainstream, neměla by vás tato část románu zklamat.
Charlie už neví, co si počít, proto požádá o pomoc další zvířecí bohy. Ale zahrávat si s magií se nevyplácí. Rozjíždí se kolotoč zvratů, který nejen že vede ke sblížení obou bratrů, zahnaných do kouta, ale obnažuje spory mezi bohy samotnými. Tyto spory se pak promítají do jednání lidí, kteří jsou vědomě či nevědomě ovlivňováni zájmy bohů. Dvě roviny – jednání a motivace lidí a jednání a motivace bohů – se podařily autorovi smíchat a zesouvztažnit skvěle. Z žádné scény nic „nečouhá“, jednání postav si neodporuje.
Hlavním tématem románu jsou samotné příběhy – jejich síla, podstata, směřování, působnost. Anansiho chlapci jsou takovým metapříběhem, příběhem o příbězích.
Bohužel, samotná dějová linie může být pro mnohé zklamáním. Není totiž dostatečně nosná, i těch tři sta stran je na ní příliš. Navíc se Gaiman nezdráhal usnadnit si cestu k logice a podstatě výpovědi několika dějovými berličkami, jakou je například náhodné setkání všech důležitých postav na jednom místě. Naštěstí se mu podobné nedostatky daří zahalovat humorným nádechem, mystickou atmosférou a řídkost děje skvělými dialogy, které má nacvičené z komiksových scénářů. Gaimanovy řemeslné schopnosti předstihují většinu ostatních fantasy spisovatelů o koňskou délku. Nebojí se hrátek s formou, zneužívání klišé, moderních výrazových prostředků…
Anansiho chlapci jsou problematický román. Na jednu stranu přinášejí spoustu podnětných myšlenek, záživných scén, napětí, humor, ale na druhou stranu může mít čtenář oprávněně pocit, že Gaiman vykrádá sám sebe. Ne že variuje svoje tradiční schéma, jako to dělá naprostá většina spisovatelů, ale že přímo oprašuje to, co už nejednou použil. Paradoxně je tedy vhodnější román doporučit nikoli fanouškům Gaimana, pro které byl román psaný, ale těm, kteří s ním nemají tolik zkušeností. Případně filmovým studiím, která by získala výborný materiál na celovečerní film, aniž by musela očesávat děj.
Pred nekolika tydny jsem po letech zase cetl Nikdykde a Anansi Boys k nim maji podle me po stylisticke strance mnohem bliz nez k Americkym bohum. I humor je vicemene stejny, jen ze je ho v Anansim mnohem vic. IMHO je ostatne ten humor hlavni devizou tehle knizky.
Anansi Boys má nejblíže k Dobrým znamením, ale mám pocit, že autor příběh příliš znásilňuje za účelem naplnění povinného počtu gagů – což v knize napsané spolu s T.P. nebylo.Ale pořád je to slušné, zábavné čtení.
ja po docteni mel chut na dalsi novou gaimanovku, recenze ma v leccems pravdu, ale vyzniva spise negativne, coz neodpovida konecnemu hodnocenija mam spis pocit, ze ta knizka opravdu dobra, libiva a nektere sceny jsou vice nez pusobive, rozhodne bych doporucil
Ohledně recenze mě napadá…
Nezačíná nám O. Jireš regisovatět? :-)))
Nedávno jsem objevil recenzi na Anansiho chlapce tuším v časopise Cosmo girls či cosi podobného. No koukal jsem na to jak zjara:)
Gaiman
Hodnoceni 7/10 v pořádku, akorát bych nesouhlasil s tvrzením, že nepotěší Gaimanovi fanoušky, protože ja se považuju za jeho dost velkého fanouška a tahle kniha se mi líbila možná nejvíc.Z mého pohledu to má něco od každé z jeho předešlých knížek. Hlavně stylistika je na úžasné úrovni. Gaimanovi věty jsou jako bonbóny, které člověk nabere do pusy a vychutnává jejich chuť. Jen s těmi dějovými zvraty je to trochu slabší. Rozhodně doporučuju. A navíc je to první fantasy, kterou moje mamka přečetla až do konce. A to už je něco ^_^Dreaghnout: Já si zase myslím, že humor Anansiho chlapců je mnohem inovativnější, než nějaká No. 35 Pratchettova Zeměplocha, kterou ty zřejmě vyznáváš.
Kde, boze muj, tvrdim, ze kniha nepotesi Gaimanovy fanousky??? 🙂 OMG
Možná tím Mel mínil tohle:
Paradoxně je tedy vhodnější román doporučit nikoli fanouškům Gaimana, pro které byl román psaný, ale těm, kteří s ním nemají tolik zkušeností.
To vam prijde jako stejne tvrzeni? Fanousci si to koupej tak jako tak a ta moje veta prece nerika nic o tom, jestli s knihou budou nebo nebudou spokojeni. Naopak knihu doporucuje lidem, co Gaimana neznaj. IMHO jsou ACh by to byt dobra kniha na seznameni s gaimanem.
Mluvil jsem o Melovi, nikoli o sobě
Mně to nepřijde jako stejné tvrzení, i když je to formulováno značně kostrbatě 🙂
To jo, ale ta posledni v mem predchozim komentari je jeste vychytanejsi 🙂
Teď jsem si toho všiml…
My rychločtenáři si stejně význam poloviny vět domýšlíme, takže je to jedno 🙂
Souhlasím. Je to pořád jeden příběh pořád dokola, ale člověk ho po čase rád potkává znovu v novém kabátě. 🙂 Já jsem s touhle knížkou strávil pár fajn večerů.
Moje chyba, vylozene jsi to nenapsal, ale stejně to podle mě trochu tak pusobi ^_^
pro Mel
No, když už se k tomu musíš vracet, tak si nejdřív ta Dobrá znamení přečti, pokud i pak budeš trvat na názoru, že je to “No. 35 Pratchettova Zeměplocha”, zkus to dát ještě mamce, možná tam Gaimanův humor objeví ona.
Ja Dobra znameni cetl a komentar patril Zemeplocham a ne Dobrym znamenim. Napsal jsem ho proto, ze jsem pochopil Dreaghnoutuv komentar tak, ze by si radsi cetl Pratchetta a ja se mu snazil vysvetlit, proc si myslim, ze jsou ACh zajimavejsi… Doufam, ze ted uz je to jasne ^_^
U me dobry 😉
U me touto knihou Gaiman zase stoupnul v cene. Ja sem bohuzel nejdriv precetl jeho nejlepsi dila – komiks Sandman a roman Nikdykde. Pak uz mi u kazde jeho knizky neco chybelo, treba Americti bohove mi prisli takovi normalni, neoriginalni. Tahle knizka ma podle me mnohem bliz k Nikdykde, a i kdyz nedosahuje tak vysoko, porad je pro me lepsi nez ostatni Gaimanovy knihy. Ma nadhernou atmosferu a hodne se venuje vypraveni pribehu. Tech zna Gaiman spousty a vypravet je proste umi. Pro me 8.5 / 10 😉
Gaiman ? Prostě paráda !!!
Souhlasím.
Ja osobne si myslim ze tato kniha je velmi povedena…sice jsem se musel k prnim cca 50stranam musel dokopavat ale pak sem zbytek knihy shltnul v 5hodinach…musim rict ze tahle kniha je hodne libiva a donuti cloveka premyslet..