Brány Anubisovy – Powers Tim

Někdy na podzim loňského roku začaly na veřejnost pronikat zvěsti o tom, že se plzeňský Laser pokusí vydat několik knih Tima Powerse. Záhy se ukázalo, že nešlo o plané sliby, a počátkem prosince se na pultech knihkupectví objevilo Powersovo zřejmě nejznámější dílo, Brány Anubisovy.

Powers Tim - Brány Anubisovy Rád bych tuto recenzi býval zahájil konstatováním, že kultovní román Brány Anubisovy ani jeho autora není třeba dlouze představovat, zvlášť když se tato kniha u nás dočkala již druhého vydání. Tim Powers je však v České kotlině mírně řečeno nedoceněn a dílo jedné z nejvýraznějších osobností světové fantastiky zůstává většině tuzemských čtenářů stále prakticky neznámé. A proto vězte, že…

…v roce osmnáctistém druhém podle kalendáře křesťanů se skupina mágů s nemalou osobní statečností pokusila otevřít brány do podsvětí, v němž dlí staří egyptští bohové, svrhnout tak nadvládu Britského impéria a obnovit moc Egyptské říše i věkem zesláblé magie. Obřad, během něhož má být na svět přivolán sám vládce podsvětí a jeho bran, mocný Anubis, se však nezdaří, probuzený bůh (nebo jaká potvora nás to vlastně navštívila) se zmocní těla jednoho z mágů a zmizí v ulicích Londýna.

Pátrání po uprchlíkovi, do něhož je zapojeno i londýnské zločinecké podsvětí, však nečekaně zkomplikuje příchod tajemného cizince, Brendana Doyla, který se sem zjevně dostal z budoucnosti jednou z otevřených Anubisových bran, aby vyslechl přednášku jakéhosi začínajícího pisálka. Třebaže to zarputile popírá (sám svou profesi nazývá poněkud výstředním označením „literární vědec“), je Doyle bezpochyby mocným čarodějem, neboť se mu nepochopitelně daří unikat pronásledovatelům z řad ctihodných mágů, jejich přátel z londýnských stok i dalším, ještě záhadnějším lovcům. Naštěstí se však nezdá pravděpodobné, že by jeho přítomnost mohla jakkoli ohrozit nejnovější bohůmlibý plán na svržení britské koruny…

Jak přiblížit atmosféru Powersova románu? Chcete-li si udělat obrázek, představte si kombinaci cestování v čase, občasných výměn těl a výroby identických dvojníků; směs egyptského panteonu a prastaré magie s viktoriánskou Anglií a londýnským podsvětím; a mistrovsky zvládnuté prostupování historické reality a fikce. A jako by to samo o sobě nestačilo, jsou všichni obyvatelé Powersova světa každodenně konfrontováni se smutnou životní pravdou, že náhoda je vůl. Nenechte se však mýlit: Brány Anubisovy nejsou pouhou exhibicí autorovy fantazie a snad nic v nich nevyvolává dojem samoúčelnosti. Přesto se však Powersovi místy podařilo vytvořit takový zmatek, že zasluhuje obdiv už jen za to, že se v něm sám neztratil a dokázal všechny volné konce pospojovat. Nesrovnalosti se v románu skutečně objevují jen zřídka, a když už, pohybují se obvykle nanejvýš v mezích nepravděpodobného. Právě smršť propracovaných časových (i jiných) paradoxů, nečekaných zvratů a místy vysloveně škodolibého pohrávání si se čtenářem odlišuje Brány Anubisovy od jiných mistrovsky napsaných dobrodružných románů, sázejících stejnou měrou na akční složku příběhu jako na vytváření nezaměnitelné atmosféry, a povyšuje tuto knihu na vpravdě kultovní záležitost a klíčové dílo světového steampunku.

Díky tomu, že příběh zasadil do čtenáři relativně známé reality, nemusel se Powers příliš zabývat představováním svého světa a veškerou invenci soustředil na samotný příběh a postavy v něm figurující. Navíc mu tento fakt umožnil zkombinovat skutečné historické události i postavy se smyšlenými, a to s takovou zručností, že je čtenář bez slušné znalosti daného období často nedokáže rozlišit. (Že se zde neuchyluji k pouhé prázdné frázi, mi však pravděpodobně uvěříte teprve v okamžiku, kdy se poprvé zarazíte nad osobou básníka Williama Ashblesse.)

Při snaze nalézt na kráse Powersova románu nějakou tu vadu jsem nucen se uchýlit do sféry čistě osobních pocitů, z nichž se mi ovšem daří vydolovat pouze mírnou nespokojenost se stručností, rychlostí a místy téměř samozřejmostí, s níž jsou v závěru likvidováni hlavní zlouni. Objektivní výhrady mne vskutku nenapadají. Jsa poučen z vlastních přehmatů, nebudu staronový překlad Václava Kříže bez znalosti originálu hodnotit (a pomlčím tedy o tom, že se mi zdá být na velice slušné úrovni, a to včetně básnických pasáží:-)). Na druhou stranu redakce ve složení Helena Šebestová a Richard Podaný si pochvalu (nepříliš překvapivě) zaslouží zcela jistě a i přebal knihy je projednou vpravdě Krásný. Laser se tedy tentokrát předvedl v tom nejlepším světle. Při pročítání této recenze se bohužel nedokážu zbavit pocitu, že jsem Brány Anubisovy nevystihl ani z poloviny tak, jak bych si býval přál a jak by si zasloužily. Pro přesnější představu vám tedy zřejmě nezbude, než si tuto knihu přečíst. Nemám ale strach, že tohoto kroku budete litovat. Rozhodně ne poté, co se jednou do čtení pustíte.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Naprosto famózní knížka, už se těším na Stáčení temného piva. Taky díky Laseru za jednotnou úpravu, líbí se mi jednolité edice. 🙂

  2. Výborná recenze! :)Je to už drahně let co jsem “Brány Anubisovy” četl, je to jedna z knih, které nestárnou.S chutí si to přečtu znovu.

  3. Staceni temneho piva
    mam jeste mnohem radeji. Muj vytisk uz se nebezpecne blizi svemu polocasu rozpadu.

  4. Jenom bych potřebovala vysvětlit jednu věc. Není mi jasná jedna pasáž – Doyle se probudí už v Bennerově těle a podle popisu mi přijde, že má sežvýkaný jazyk. Tak jaktože potom dokáže mluvit? Možná jsem blbá a něco mi uniklo, ráda se nechám usvědčit, protože tohle mi fakt vrtá hlavou.

  5. překlad
    Když si přečtete starší recenzi(na první vydání), tak zjistíte, že překlad dělal ten samý člověk a tím pádem to bude stejný překlad. Mimochodem je chválen i v té starší recenzi.

  6. Powerse jednoznačně doporučuju úplně všem, jen pro “méně zkušené” čtenáře to nemusí být nejhladší čtení. Pro ty je lepší začít se Stáčením temného piva, což je jedna z nejchytřejších, nejčtivějších, nejvtipnějších a vůbec nejlepších fantasy, jaké jsem kdy četl.

  7. tak jsem dostal chut si to zase precist, knihu uz mam koupenou, takze vlastnim obe vydani, tak uvidime :)))

  8. a komu zachutnal…
    …steampunk, tak ve zlevněnkách jsem celkem nedávno koupil od McAulyho: Pasqualův anděl, udajně zdaleka nedosahuje kvalit Bran, ale za ty prachy… Teď ještě někde splašit Mašinu zázraků a budu spokojenej.

  9. Teda, možná upozorňuji na zjevné – ale 512 stránek za 229 Kč u zahraniční knihy! Skoro jako nakladatel nechápu, jak to ten Laser dělá… :-)Kloubouk dolů…

  10. to M.Bronec
    No ony se ty druhé vydání občas daří dělat levněji. Však jste taky poklady Stolinů zvládl celkem lacino.

  11. To sicco:
    Ale Michael asi sam sobe nezaplatil za preklad, ale Laser jiste za preklad aspon nakou korunu dat musel. Nebo “by mel”.

  12. nakore, ale no tak!zatím se mi to docela líbí, ale musím říct že je to docela rozvláčné… (teď už ani ne, ale bylo!)

  13. sicco: Jé, já si Pasquala taky koupila. Za tu cenu…:-)

  14. Je pravda, že jsem na sobě u Stolinů s překladem trochu ušetřil. Nechtěl jsem tak tenkou knížku dělat dráž. Mimochodem, Nakore, dočkám se někdy té recenze na ně…?

  15. cetla sem to a je to dobry…i kdyz sem se do toho nekdy poradne zamotala ..!!!

  16. Brany Anubisovi sem cetl (jeste od vydavatelstvi NAJADA) hned po precteni ctyr dilu Harryho Pottera a tak sem se v powersove skvelem dile ponekud stracel!!! Ale i tak- je to hodne dobre napsana knizka, ale u mne zustane nedocenen a uz si od nej asi knizku nekoupim!!! myslim, ze zustanu u Sapkowskeho, jehoz knizky mam radsi. Nerikam ale, ze jsou spatne!!! Naopak- jsou brilantni!!! problem je ale v tom, ze mna tento literarni smer tak NEBERE, jako jiz zminovane knizky od A. Sapkowskeho (hlavne teda Narrenturm= skvely nazev a pribeh nema chybu).

  17. No, ta kniha vyšla před x lety za 139,- u Návratu – toto je jen druhé vydání, překlad údajně stejný(nebudu kontrolovat – přece si to nebudu kupovat znova), takže tady bych relativně nižší cenu chápal. Je ale fakt, že Laser má obecně nižší cenovou hladinu, než většina jiných nakladatelů.Je to možná i jejich obchodní strategií. Když se člověk stane členem jejich klubu, tak má na všechny jejich tituly 30% slevu a neplatí poštovné. z mého okolí neznám nikoho, kdo by nenakupoval přímo u nich. A když pak dejme tomu 1/3 nákladu rozprodaj sami a nemusí jít přes distributory…

  18. Jedna připomínka
    … možná se pletu, ale neměl by ten název spíše než “Brány Anubisovy” znít “Brány Anubovy”?? Nejsem lingvista, ale … .o)

  19. no originál je “The Anubis Gates”, tak možná proto Anubisovy, kdyby to bylo “The Anub Gates” tak by to pak bylo asi Anubovy, ale protože sem starej tatar na češtinu tak to byl jen tip 🙂

  20. No, já bych řekl, že jde o to, že skloňování řeckých, egyptských a římských bohů podléhá jistému režimu: šlo-li by o Achila (Achiles), byly by to Brány Achilovy, nikoliv Achilesovy …

  21. Brány
    Obojí je správné, záleží pouze na tom, k jakému skloňování se přikloníte. Rovněž nejsem lingvista, ale tohle si Laser ověřoval a chyba to není.

  22. CEON: Možná spíš Achileovy? :-PNázev nenázev, vnitřek je pravej klenot. 🙂

  23. Anubis je prepis egyptskeho jmena a to -is na konci asi nefiguruje jako recka pripona, nevim. Paris taky nesklonujede jako Parovy, ale Paridovy, Artemis jako Artemidiny atd., takze zrovna “Anubovy” je z toho nejmene pravdepodobny. 🙂

  24. Pak jsou tady ovšem slova jako Patroklovy, Héraklovy, Archimédovy… Mně osobně naopak přijdou “Anubovy” jako nejpřijatelnější. Ale šéf jsi tady ty a navíc tvůj názor zjevně sdílí i Helena Šebestová a Richard Podaný (nejen v titulu, ale i uvnitř knihy),takže raději se staženým ocasem mlčím. Mimochodem, jestli se nepletu, tak původní nepořečtěné jméno boha pohřebišť a průvodce mrtvých znělo Anup.

  25. Cesky tvar jmena toho boha v puvodni podobe (ne v reckem prepisu) je Anupev, ale jestlize autor pouzil reckou transkripci, bylo by od prekladatele neseriozni, kdyby ji nepouzil taky.

  26. ad skloňování
    to Lipi: u těch jmen, která jsi uvedl, máš v 1. pádě koncovku -es. Tady je to -is. Pokud bychom chtěli být důslední, tak bychom asi museli zvolit Brány Anubidovy (Paris – Paridovy, Artemis – Artemidiny). Kdyby byl 1. pád Anubes – tak Anubovy; kdyby Anubius – tak Anubiovy (zde by to byla podle mě na rozdíl od Anubise nutnost). Já osobně se domnívám, že ve výsledku je to jedno, jestli Anubisovy nebo Anubidovy, protože to je pouze řecký přepis jména nepocházejícího z řečtiny. I když v tomhle posledním jenom hádám, proč to tak je a jak k tomu Laser došel.Mně to požitek z četby nezkazilo.

  27. Re: ad skloňování
    Dobrý, beru. A ohledně čtenářského zážitku bych se pod tvá slova klidně podepsal.

  28. Tak jsem se díval do Slovníku antické kultury, je to sice starý slovník, ale u pojmu ANÚBIS je druhý pád -ida. Totéž platí u Osirida.Když jsem překládal AoM, tak jsem to stejně zprasil, stržen ostatními.A zastávám názor, že hlavní je vždy obsah, ne ta “piksle”…

  29. a jezdec jménem Incomo pomalu najíždí do cílové rovinky a zrychluje tempo!!! už ho dělí jen necelých 100 koňských délek od cílové pásky!!!

  30. no taky mě to vrtalo hlavou, ale pamatuju si tohle tělo chtěl ten poutník otrávit arsenikem, takže ke žraní jazyka tuším nedošlo, páč se nebál, že bude mluvit 🙂

  31. Nejprve bych se chtěl připojit k 1. reakci pod recenzí – díky Laseru za jednotnou a kvalitní úpravu!Dále pak – včera jsem to dočetl. Jediné co na to můžu říct je: !!!

Zanechat odpověď