Čaroděj Araratu – Sága Imperiální přísahy II. – Harlan Thomas

Pokud jste četli první díl, nečekejte žádné kvalitativní výkyvy. Přeci jenom je to celé jen jedna kniha, rozdělená na tři části, takže vše by mělo běžet v pěkně vyjetých kolejích. A to jak v těch rovných a neponičených, tak i v těch křivolakých a nejasných.

Příběh je stále dělen na stejné osoby jako v předchozí knize, ale každý už dostává více prostoru a začíná být aktivnějším. Většinou v boji. Dwyrin se dostal po všech útrapách ke své jednotce, ve které se snaží nalézt své místo a být užitečný. Hned zde musím něco podotknout. Doslova naivní je situace, kdy u Dwyrina zjistí, že ve skutečnosti neprošel ve škole takovým výcvikem, jako všichni ostatní a Zoe, jeho nadřízená, řekne, že k němu byla krutá – „Vždyť je ještě dítě.“ Ale! Nejlepší na tom je, že Zoe je jenom o rok starší, takže má sedmnáct let! Také se tak mladá bez problémů baví s centurionem, Dwyrina bezohledně vyučuje a komanduje a vůbec ztěžuje život. Náš hlavní hrdina to bere s klidem sobě vlastním, což jsem kritizoval už u prvního dílu. Dalším bonbónkem je věc, že náš velmi mladý hlavní hrdina plní v knize ty nejdůležitější úkoly. Ať už v bitvě, tak mimo ni. V jedné situaci je povolán centurionem a jako „expert“ má jít něco splnit. Ovšem pokud vím, tak se všude kolem musí nacházet kouzelníci, kteří mají minimálně o dvacet let více a rozhodně ovládají magickou sílu s větší přesností a chytrostí. Tato trhlina v ději a logické stavbě je těžko prominutelná.

Thyatis pokračuje ve svém započatém úkolu a částečně s pomocí náhody a částečně svými silami pomůže v boji proti Persii. Řekl bych, že v příběhu vystupuje jako typická hrdinka, která si ví vždy rady a vše bravurně zvládá… Taková menší Xena.

Zajímavějšími kapitolami je život Maxiana a Ahmeta. Prvně jmenovaný se blíží odhalení dávného tajemství a přibírá další pomocníky. Dle popisu bych je tipoval na poloupíry, i když se nikde toto slovo neobjeví. Ahmet se snaží pomáhat své královně Zenobii a sdílí její nelehký osud. Budete také svědky jednoho opravdu devastujícího magického souboje. Jen mě trochu překvapilo, že Ahmet jako učitel je tak mocný a bude pro svého nepřítele rovnocenným soupeřem.

Peršané dostávají také více prostoru a poznáte detailněji Krále králů i s jeho synem, tajemného a velmi temného mága Dahaka a nelítostného generála Baraze.

Každá z výše uvedených postav sehraje svou roli, a když řeknu, že ne všechny se dožijí šťastného stáří, určitě pochopíte, že mrtvoly nebudou tak vzácné. Hodně věcí na konci zůstane nevyřešených a několik lidí se ztratí neznámo kam, jen aby na nás vyrukovali s nějakým překvapením v dalším díle.

Jak jste si určitě všimli, tak mapy, které můžete vidět na prvních stránkách a které byly v první části k ničemu, tady sehrají svou roli. Stejně jako se v minulém díle nebojovalo a jen se připravovala půda pro další děj, tady už jsou bitvy opravdu na denním pořádku a na mapy vaše oči určitě sem tam zabloudí.

Nemá smysl rozebírat další fakta, která si můžete sami přečíst. Jestli máte v knihovničce Stín Araratu, nemůže vás zde nic překvapit. Dwyrin je sice u autora asi na prvním místě a dostává nejvíce prostoru, jenže jeho neschopnost projevovat se lidsky (případně autorova jeho lidskost vylíčit) jej degraduje. Osobně jsem raději četl o Maxianovi, který se neštítí využívat všech zkažeností, které mu moc poskytuje a jeho postava mi přijde věrohodnější. To samé platí i u Ahmeta. Nevím, možná měl být Dwyrin jako šestnáctiletý chlapec ostýchavý a v hloubi duše statečný. Každopádně výsledek je zcela jiný. Ostatně posuďte sami.

Obálka je od Borise Valleja. Sfinga možná do děje patří, ale chlap typu Barbar Conan a jakási zrůda po boku… jestli mi najdete nějaké pojítko ke knize, dejte vědět. Jestli první díl vlastníte a líbil se vám, kupte i tento. Pokud ne a nejste přímo milovníci alternativní historie, případně starobylého Říma, asi bych si koupil něco jiného…

Hodnocení: 6,5/10