Čarodějův hrad – Kruhy magie 5 – Doyleová Debra a Macdonald James D.

Po přečtení čtyř pokračování Kruhů magie vím, že od této autorské dvojice nemůžeme čekat zázraky. Přesto jsem k Čarodějové hradu, předposlednímu dílu celého cyklu, přistupoval s nadějí. Zda-li se má očekávání splnila, se snad raději ani neptejte.

Doyleová Debra a Macdonald James D. - Čarodějův hrad - Kruhy magie 5Zvonový hrad, sídlo nechvalně známého lorda Fesse, je v obležení. Čarodějnický tovaryš Randal spolu se svým bratrancem rytířem Waltrem a zpěvačkou Lys dostanou za úkol dopravit náklad zlata pro žoldnéřskou armádu, která by dokázala dobře opevněný hrad definitivně dobýt. Naši tři hrdinové s karavanou úspěšně dorazí k hradu, avšak klidu jim nemá být dopřáno dlouho. Životně důležité zlato je pomocí magie z přísně střeženého tábora ukradeno, a protože je Randal údajně jediný magicky nadaný člověk v okolí, padne na něj obvinění. Aby nepřišel o hlavu, musí vypátrat zloděje, jež uprchl právě na obléhaný hrad.

Po několika méně podstatných událostech se Randalovi skutečně podaří dostat dovnitř pevnosti. Setká se zde se starými známými. Zjistí, že vrchním hradním mágem se stal Gaimar – jeho dávný sok z dob studií ve Schole (kdo doopravdy zlato ukradl můžete třikrát hádat). Sir Reginald, a sir Guillaume, dvě záporné postavy z minulých dílů, svou úlohu v napínavém příběhu sehrají také. Randalovy priority se po vstupu do Zvonového hradu rázem mění – již není hlavním cílem jeho výpravy nalézt zlato, ale především opustit nebezpečnou půdu pevnosti živ a (pokud možno) také zdráv. Musí se proto pokusit přemoci zkušeného čarodějníka Gaimara a v neposlední řadě také proklouznout před očima celé armády, jež svědomitě brání hradby. Jestli se mu to podařilo si už přečtěte sami…

Přiznejme si na rovinu, že dětská fantasy je u nás pokud ne úplně přehlížena, pak lehce opomíjena. Harry Potter tento nepříznivý stav sice na čas změnil, ale v podstatě se názor českých čtenářů na dětskou fantastiku nezměnil. Bohužel, již pátý díl Kruhů magie naše čtenářstvo pouze utvrdí v názoru, že fantasy tvorba pro děti je jak se říká „o ničem“. Jinými slovy, Čarodějův hrad mne dokonale zklamal.

První díl Kruhů magie začínal slibně. Jednalo se o zajímavý, dětem snadno přístupný, příběh o mladém klučinovi, který zatouží být čarodějem. Mladému, nevyspělému čtenáři je od začátku podřízeno vše – velikost písma, ilustrace, menší rozsah a v neposlední řadě také jednoduchost a přímočarost příběhu bez složitých výrazových spojení a častých dějových odboček. Během následujících čtyř dílů se však tato série zvrhla. Donedávna byla tím největším hřebíčkem do rakve šokující smrt jednoho z Randalových přátel ve třetím dílu, ale budiž. To, co se však děje v Čarodějově hradě je nepochopitelné. Lidé umírají po desítkách, neustále se krvácí z hlubokých ran, chrabří rytíři jen tak tak vyváznou z náruči smrti. Ponuré kobky, zatuchlá vězení a vojenská ležení – je tohle vhodné prostředí pro děj dětské literatury? Určitě ne.

Mám-li napsat pár slov o hlavních postavách, pak vězte, že jsou odfláknuté. Hrdinové se vůbec nevyvíjejí. Walter je pořád tím skoro nezastavitelným Walterem jako na začátku, Lys je i nadále stejně odvážná jako naivní. A Randal? Ten je, pomineme-li pár nových kouzelnických triků, stejným cucákem, který vystrašený odcházel studovat do Scholy. Nechci, aby hrdinové složitě řešili mezilidské vztahy a po každém dobrodružství se začali jinak chovat, ale alespoň malou změnu ve stále stejné písničce bych uvítal. Rozhodně by to lehce stereotypní děj typu „utíkej – kouzli – zachraň“ oživilo.

Avšak abych jen nekritizoval. Čarodějův hrad je prvním dílem, který má (tedy alespoň zčásti) otevřený konec. Poprvé se zde hovoří o chystané cestě do elfí říše, ve které se má Randal pokusit zachránit slavnou princeznu. Co vzejde z Velkokrálovy dcery, posledního dílu Kruhů magie, můžeme jen hádat.

Poměrně vítaným rozptýlením byly také experimenty autorů s cestami časem. Nepřátelský čaroděj Gaimar se několikrát pokusí mocným zaklínadlem posunout čas zpět, čímž se celá situace zajímavě zamotá. Randal v důležitých momentech potkává sám sebe, hlavní věž hradu je několikrát zbořena a zase se sama postaví. Atp. Vyskytne se i pár zajímavých paradoxů.. Na pochopení nejsou tyto časoprostorové skoky ani pro mladší čtenářstvo vůbec těžké, z této stránky není co vytýkat.

Abych to tedy shrnul: Kruhy magie jsou dobrou dětskou fantasy, z jejíž kvality lehce vybočuje toto páté pokračování. Nebýt zbytečně ponurých scén, byla by knížka vhodná i pro šesti, sedmileté děti (doufám, že si tuto věkovou skupinu příliš neidealizuji), ale ve výsledku má šanci potěšit až náctileté, pro něž se však na trhu najde mnoho další a především kvalitnější literatury.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. ahoj
    Ahoj,já se sice na této stránce jen chvilku a toto je prvni článek,ktery sem přečetla a ani nevim kdo tuto stránku založil,ale nemužu se na to dívat.Mám přečtených všechny díli kruhu magie včetne 6.dílu Velkokrálová dcera a mužu říct i když je mi 15 tak toto je jedna z nejlepších seríí knížek,jaké sem kdy četla a nechápu co na tom mužeš kritizovat!!!!ahoj

  2. c
    a radši nebudu podávat komentáře k ostatnim dílum kruhu magie,protože by byl muj nazor naprosto stejný.

  3. Souhlasím s Nikolou – prvních pět dílů jsem přečetl ještě předtím, než jsem byl náctiletý a když jsem na všech šest dílů nedávno opět narazil, bez váhání jsem je odkoupil a přečetl všechny – je mi 19 a stále se od nich neodtrhávám. Ano, děj je dost zjednodušený, ale myslím, že to není na škodu – děj má spád a je určený i pro mladší děti.

  4. Mám dotaz, kdy bylo úplně první (ve světě) vydání 1. dílu této série? Dříve nebo později než Harry Potter?
    Jinak souhlasím se článkem-na literální úrovni moc kladů nenacházím, ale příběh ujde.

Zanechat odpověď