Steph Swainstonová se nám představila románem Rok naší války v rámci edice New Weird nakladatelství Laser–Books. Autorka v knize ukázala, že psát umí čtivě, ale zároveň kontroverzním pojetím vyvolala hned několik otazníků. Podívejme se tedy, k jakému vývoji autorka dospěla v druhé knize ze stejného světa Čas jako dar.
Nesmrtelný hrdina Jant alias Kometa, jediná myslící bytost v Čtyřzemí, která umí létat, se po pěti létech dostává do krize. Spolu se skupinkou nesmrtelných se vydává na bájný ostrov Tris. Jenže Jant má vodu tuze nerad. Navíc se jeho žena Alka spustila ze silákem Tornádem, a tak se se svým slabošstvím opět uchýlí k drogám, což však vztahu s jeho ženou vůbec nepřidá. Drogové úlety pak vysílají Janta do bizarního světa Epsilonu, který atmosférou nápadně připomíná dominia Barkerovy Imajiky.
To Gio alias Mženec, šermíř Kruhu, je na tom ještě hůř. Je poražen v rituálním souboji mladým vyzyvatelem Střízlíkem a spadá mezi obyčejné smrtelníky. Nezbývá mu nic jiného než vzbouřit se proti císaři Sanovi, i když musí tušit, že boj proti němu a Kruhu padesáti nesmrtelných je předem prohraný.
Myšlenka spojená s názvem knihy je jednoduchá. Nesmrtelní získávají od císaře čas jako dar, který ovšem musí vykoupit poslušností v boji proti Hmyzu. A tak se i věčně sjetý Jant musí v určitých situacích zachovat jako hrdina, stejně jako někteří intrikáni z řad Nesmrtelných.
Intriky vůbec jsou v knize prezentovány z grácií. Postavy je nepřehánějí do obšírných obludností, intriky jsou jednoduché, účelné a jsou podány bez zbytečného vysvětlování. Jejich mistrem je pak sám císař San, jak se na bytost s jeho zkušenostmi sluší.
Jestli že chceme hledat na autorce její slabé stránky, tak je to polovičatost, s jakou své knihy představuje. Často uváděné spojení jejich knih s military fantasy je nešťastné už z toho důvodu, že akce, přestože technicky propracovaná a reálně vypadající, není v pojetí autorky zrovna zábava. Z Kruhu padesáti nesmrtelných využívá ve svém příběhu jenom hrstku.
Jantovo vyprávění v ich-formě znemožňuje u New Weirdu tolik oblíbenou fascinaci prostředím. I když je svět Čtyřzemí oproti klasické fantasy přepestrý, o jeho zvláštnostech se dovídáme jenom z Jantovy potažmo Bleskovy (mistr lučištník) po střípcích podávané minulosti. Na ostrově Tris pak hrdinové stráví málo času, aby si čtenář užil novost jeho civilizace, a až v pozdějších částech knihy místo toho vnímáme její rozklad. Psychologii postav chybí hloubka a schází ji dekadence věčného života.
Možná ale tohle všechno autorka a její čtenáři vnímají jako prachobyčejnou vatu a bez zbytečných zádrhelů nepřítomných složitostí se nechávají unášet příběhem. Jenže jakým příběhem. Román Steph Swainstonové můžeme pojmout dvěma způsoby:
Pokud její tvorbu chápeme jako sérii uzavřených knih ze stejného světa, tak příběh románu Čas jako dar jako takový je slabý zvláště ve vypořádání se se zápletkou. Řešení části zápletky probíhající ve světě Epsilonu stojí na hraně a příliš nesedí se stylizací a atmosférou zbytku knihy. Jako klad celého příběhu je tak pouze přibývající komplexnost hrdiny Janta a některých dalších postav.
Když tuto knihu vnímáme jako součást trilogie (možná pentalogie), tak k odhalování hlavní zápletky kolem boje císaře proti Hmyzu s pravděpodobnou souvislostí s Přesuny do paralelních světů dochází velmi zpozvolna a zatím autorka prozrazuje příliš málo na to, abychom se vyznalï v možných dalších souvislostech.
Steph Swainstonová je zatím nejslabším článkem hnutí New Weird nebo aspoň formy, jakou se ji u nás snaží představit Laser-Books. Výborná stylistika je samozřejmostí a kromě výborné čtivosti se těžko hledá něco, v čem by autorka vynikala. Čas jako dar je kniha se všemi klady i nešvary velmi podobná předchozí knize a rozhodně se zatím nedá hovořit o nějakém vývoji mladé autorky. Přesto je autorčina tvorba dostatečně vybočující z naší i překladové produkce, takže si své čtenáře určitě najde a nezbývá než doufat, že Swainstonová svou prozatímní tvorbu opravdu směřuje k nějakému cíli.
saqua, žádný komentáře, no tak lidi snažte se trochu, když už se člověk snaží tady trochu oživit
A co chceš slyšet? Z new weirdu jsem nečetl akorát tohle kvůli špatným referencím. Přitom všech těch zbylých 14 new weird románů bych se nebál označit za geniální.
Ok, když si o to píšeš: Recenze je slušně napsaná a vcelku s tebou souhlasím, jen bych snad doplnil, že charaktery (a tentokrát dokonce včetně Janta a dalších hlavních postav) a stejně tak i popisované intriky bohužel klesly na úroveň něčeho, co by při troše snahy dokázali vypotit i tvůrci jihoamerických telenovel. Scény v Přesunu jsou zcela nekonzistentní se zbytkem knihy (nesouvisející děj i naprosto odlišná atmosféra). A retrospektivní prostřihy bohužel nevedou k nějakým zásadním odhalením z Jantovy minulosti ani příliš neobjasňují širší historické okolnosti, jak jsem kdysi při čtení prvního dílu optimisticky doufal.Bezčasou současnost jsem si koupil hned po jejím vydání s úmyslem ji zrecenzovat, bohužel se stala prvním svazkem edice NW, který jsem ve dvou třetinách odložil, abych se k němu někdy později vrátil – což jsem zatím neudělal. Příští Swainstonová bude s velkou pravděpodobností první kniha edice, kterou nebudu ani kupovat.
Tak tedy dík za oživující
“jestli že chceme”, “intriky vůbec jsou v knize prezentovány z grácií” a dvojí “se se” v jednom článku.Za “Swainstonová je zatím nejslabším článkem hnutí New Weird nebo aspoň formy, jakou se ji u nás snaží představit Laser-Books” (sic!) nedík, pořád se v tom ztrácím.
no jo, ono to “z” tam fakt je, tak sa to se stydím. “se se” jsem teď nedávno viděl i na sardenu a za to se nestydím. A co, LV mě pochválil a tomu já říkám pán recenzent.
Jde tu o recenzi nebo o knihu?
Recenze mě moc nevzala a z komentářů mě jímá hrůza. O co Vám jde, Jane Michálku? O oživení? A čeho? Fantasyplanet, své kariéry? Nerozumím a možná ani rozumět nechci…Čas jako dar jsem četla, četla jsem i Rok naší války. A ta kniha mne líbila. Chcete vědět čím? Oproti ostatním newweirdovkám právě svojí na první pohled jednoduchostí a přímočarostí, je zde jasná zápletka, příjemně lehce originální fantasy svět, netypický hrdina, vyvrhel po všech stránkách a jeho lapálie. Ano na první pohled prokouknutelné, ale to neznamená, že špatné.Já se chodím k fantasy knihám odpočívat a čtivost je jedním z plus. Pokud je však kniha hloupá, je to výrazný zápor. Tahle ovšem není, věci zde mají svoji logiku a zapadají do sebe. Zároveň dokáží zaujmout a překvapit.Druhý díl (Čas jako dar) je slabší, ale to je klasický syndrom druhého dílu.Ano, military fantasy je fakt nešťastné označení – jedna z mála věcí, ve kterých s Vámi souhlasím. A akci autorka moc neumí, zato vztahy jí celkem jdou.Že využívá hrstku Nesmrtelných je mínus? Nemyslím si. Jednak by bylo tolik hlavních postav už stěží udržitelných a zmiňovat je jen proto,a by byly zmíněny, je nesmysl. Nezdají se Vám ti “použití” Nesmrtelní dost zajímaví?Právě ich-forma je v rámci new weird osvěžující, myslím, že je i zvládnutá. New weird není oficiální hnutí, spíš seskupení autorů, kteří se nevešli jinam, a nemá tedy žádná pevná pravidla. Proč by i v rámci new weird nemohla kniha vybočovat?Nerozumím ani tomu, proč by měla odlišnost atmosféry Epsilonu být na závadu. Právě je dobře, že je jiná. Dyť je to svět feťáckých vizí, téměř zákonitě musí být jiný než realita ;)Že je Swainstonová nejslabší z new weird? Asi Váš názor chápu. Ale nemyslím si, že kvalita autora se měří jen rádobyhlubokomyslností jeho díla.
to Mia. W
Jde mi o oživení fp, s tou karierou se musím jen pousmát.A ano, jde mi o komentáře přesně takové, jaký jste sepsala vy a ostatní.Jde mi o sebereflexi a jiný pohled, protože jen tak si čtenář recenze utvoří vlastní názor na knihu. Bez dobrých komentářů mi totiž jakákoliv recenze připadá poloviční a přeji každé recenzi aspoň pár dalších od srdíčka míněných názorů. Jinak já osobně do dalších knih new weirdu jdu včetně Swainstonové, protože je to pro mě z cizojazyčné tvorby to nejlepší, co si v mateřtině můžu přečíst.
Tady je bohužel vidět co s něčím stane jakmile se mu dá nálepka, zařadí se tam autorové a pak se haní že nedodržují “pravidla”. Musím dodat že autorka se sama nepovažuje za člena “new weird” Autorovi recenze se knížka jednoduše nelíbila (to nelze vytýkat, každý má jiný vkus) ale je až bolestné vidět jak se snaží najít negativa a občas se dostává do protikladů (např. nedostatek lucidnich vyjevu versus nepatricnost lucidnich vyjevu ktere tam jsou). A obcas je to az k neuvereni (“Nesmrtelnym chybi dekadence?” Proc by takovi meli byt? To je soucasti recenzi kritika povah postav?) jak se ty negativa vyrabeji (Maly pocet reprezentovanych nesmrtelnych? Mam tuseni ze byt jich vice tak je kritizovana jejich premira)Ja napisu toto: Roman je ich formou, a to Autorka zvladla velmi dobre a dokazala popsat ocima hrdiny svet tak jak ho on vidi. A oddolala pokuseni tam dat veci z jineho uhlu pohledu a tim uplne zmenit vyzneni knizky (Ale dokaze presvedcit ze z toho sveta existuje vyrazne vic nez co nam ukazala).Kdokoliv kdo si chce uzit zavan cerstveho vzduchu v zanru ktery zacina zahnivat (a ne vinou autorů), tak tomu knihy této série vřele doporučuji.
to Zwei
Ne že by se mi kniha nelíbila, spíš jsem marně hledal stránku, ve které by kniha vynikala
No já musím souhlasit s Miou. Mi se kniha velmi líbila, víc než první díl, ale chápu, že v něm mnozí nedokáží najít zlaté žíly. zajímalo b mě však, co tedy je tak geniální na těch dalších new weirdových knihách? to že většina autorů tam má vědecké hlody, které prokoukne i dítě v první třídě střední školy, ale kritice nějak uniká? tahle autorka má podle mě právě vymakanou psychologii právě tím, že mi příjde opravdu skutečná, realistická nikoliv strnule upjatá jako u jiných autorů. navíc je vidět, že se vyzná ve své profesi, co se týče pojetí prostředí a nezahlcuje zbytečnými rádoby chytrými zbytečnostmi. neříkám, že je tato kniha nejgeniálnější, co jsem kdy četla, ale mě naprosto uspokojila. krom toho označit někoho za nejslabší článek… být to moje kniha, tak přijedu z druhé strany světa a někomu dám do nosu. ani Bůh nekritizuje knihy. je na každém jaký si o tom udělá obrázek a tomu se říká vkus. proč odrazovat další lidi od přečtení? to pak zavání neobjektivním hodnocením, ne? hezky v klidu přečíst, nad nikoho se nepovyšovat a bude to v klídku. podle mě je lepší než celý China!
krom toho je tady na těch komentářích dobře vidět, že každý má jiné měřítka hodnot a ani jedno přece není špatné. hold každý si dáváme své klady a zápory v něčem jiném.
no, už by bylo trochu trapný s