Již počtvrté proběhla literární soutěž „O železnou rukavici lorda Trollslayera“, zaměřená na povídkovou tvorbu naší provenience v žánru fantasy. Ty nejlepší práce jsou pak seřazené právě ve sborníku s názvem Drakobijci. Minulý ročník byl velice silný a sborník byl svou kvalitou, rozsahem a záběrem velmi příjemným překvapením. Co letos? Nejraději bych napsal, že laťka kvality opět povyskočila. Podle mého názoru však zůstala tam, kde byla loni. (Prodloužená verze recenze z časopisu Pevnost.)
Pokud se soutěží zúčastní i zkušení autoři, dalo by se logicky předpokládat, že se umístí na prvních místech. V umění však tohle rozhodně nelze brát jako pravidlo. Proto mne docela překvapilo, že tentokrát se to splnilo dokonale. Na nejvyšších místech se seřadili ti nejzkušenější a nováček se dostal nejvýše na sedmé místo (Lady Candar s epickou povídkou Halvena).
Vítězkou se letos stala Ivana Kuglerová. Spisovatelka vsadila na historické prostředí, což se dokonale vyplatilo. Zcela se vyhnula všem potencionálním problémům, které historická fantasy skýtá, a napsala napínavý příběh s výraznou atmosférou. Za ní se umístila Jana Rečková, z pelotonu rozhodně nejzkušenější. Jednoduchý příběh vzdorující mladé čarodějky pod svým povrchem (pravděpodobně) nic neskrývá, ale je to tak dobře odvyprávěné, že si jistě povídka své umístění zaslouží. To však nezachrání určitou plochost a absenci čehokoliv, co by přidávalo textu šmrnc.
Trpasličí čest od Martina Antonína se vyšplhala na nejnižší místo „bedny“. Už delší dobu jsem postrádal humornou fantasy, která by se nesnažila nejapně kopírovat Pratchetta či jiné zahraniční celebrity, a přitom z ní nebyla cítit určitá vykonstruovanost a nátlak na čtenáře, který bych charakterizoval větou: „tak, a teď se všichni povinně budete smát!“ Takže jsem v Trpasličí cti ocenil absenci nevhodně „našroubovaných“ vtípků. Autor volil témata hlavně parodická. Mnohdy si s úsměvem vzpomenete, kde jste scénu četli ve své vážné podobě. Snad jediná nevýhoda tkví v krátkosti povídky. Ovšem je vždycky lepší, když autor přestane ve chvíli, kdy je přesvědčen, že své téma vyčerpal a nemá již k němu co říci. Nevznikají pak podivné „nastavované kaše,“ kterými se bohužel žánr fantasy hemží.
Jasnou převahu žen dokládá i čtvrté místo, které vybojovala Lucie Lukačovičová. Nechápu, jak to Lucie dělá, ale její povídky mívají standardní kvalitu. Opravdu jsem se v poslední době nesetkal s její povídkou, která by neměla velkou šanci probojovat se do čela literárních soutěží. Autorka má v oblibě jednoduchá témata, která zpracuje do krátké povídky. Nepřidá žádné navíc, ale zvolené téma vyčerpá. Tentokrát obsadila do hlavní role utlačovanou dívenku, která se projevuje nadpřirozenými schopnostmi. Tedy téma, které je typické například pro knihy K. Lewandowského.
Předešlé dva ročníky vyhrál s výbornými atmosférickými povídkami Pavel Renčín. Tentokrát klesl až na šesté místo s poněkud mdlejší povídkou, která spíše vyvolá čtenářské rozpaky. Postrádá poetiku předešlých prací a navozuje příliš mnoho témat a myšlenek, které se nakonec nedoberou k jednotnému vyvrcholení.
A teď chvíle pro nováčka soutěže – na dalším místě se umístila naše redaktorka Lady Candar s povídkou Halvena. Tato začínající spisovatelka se jen tak tak vešla do omezeného rozsahu, vyžadovaného pravidly soutěže. Její povídce to však uškodilo. Námět je totiž zcela jistě minimálně na dvojnásobný rozsah, ne-li na román. Výhoda je, že za sebou rychle následují scény a děj probíhá rychle bez zbytečného zdržování, ha druhou stranu je zase nevýhoda, že některé myšlenky nemohly být rozvedeny a scény, kterým to přísluší, více rozepsány. Několik zajímavých nápadů jsou hlavně variace na témata o rasových problémech, což je zvláště u začínajících spisovatelů obvyklé (pod jasným vlivem Sapkowského a Tolkiena). Povídka potěší hlavně příznivce epických příběhů…
Zbytek sborníku jsou téměř bez výjimky samá známá jména z předešlých ročníků. Na autorech je znát, že se rok od roku slohově zlepšují, ale pořadí – zda se umístí na 15. nebo 10. místě – záleží hlavně na konkrétním nápadu. Na celém sborníku se pak podepsala hlavně úspěšnost žen, které povětšinou dávají hlavní role dívkám a (kromě Kuglerové) dodávají příběhům notnou dávku naivní romantiky.
HOSTÉ
Vladimír Šlechta každý rok do Drakobijců napíše část z volného minicyklu o Jonnim z prostředí Krvavého pohraničí. Tentokrát mi přišel o něco slabší děj (trochu odbyté, nebo jsme si jenom u něho zvykli na propracovanější děje?), ale zato poskytuje nečekané množství důležitých informací do mozaiky historie celého Pohraničí. Pokud máte Šlechtu rádi, nesmí vám povídka Stará válka utéct.
Druhým hostem, stejně jako loni, je Františka Vrbenská. Ta si zvolila netradičně prostředí Druhé světové války a vytvořila rozsáhlou sugestivní povídku Ryšavý kocour, černý pes, která jistě mnohé překvapí. V povídce se proplétají dvě pásma – jedno je věnované českému odboji posledních dnů války a spisovatelka jakoby se nechala vlastním příběhem unést a této linii povídky věnuje naprosotu většinu rozsahu textu. Do toho je však přimíchané surrealistické vyprávění o koucourovi a psu, které sice chvílemi dělá povídku mírně nesourodou, ale přidává prostému příběhu o malých/velkých hrdinských skutcích malých/velkých měšťanů nový rozměr.
Spisovatelka je známá svým bohatým jazykem. Domnívám se však, že mnoho užitých výrazů je poněkud diskutabilních a obávám se, že se spisovatelce za bohatostí jazyka daří umě schovávat slovní patvary. Čeština je velmi variabilní jazyk, máme mnoho nářečí, archaismů a knižních výrazů a toho všeho Vrbenská často využívá (konkrétně v této povídce hlavně ve scénách s kocourem). Často se však pozastavuji nad slovy jako “dívčičí” (holčičí ano, dívčí jistě, ale divčičí?). Nejsem lingvista, proto těžko mohu soudit, zda je něco takového licencí spisovatele, nebo przněním jazyka. Jako čtenář však vím jedno – mnohé výrazy, které používá Vrbenská, jsou poněkud zbytečné a snižují čitelnost textu (konkrétně na tomto případě – proč psát dívčičí, když lze psát dívčí?). Každopádně, snaha spisovatelky o poněkud “domácí exotičnost” textů se jí daří a jak si na to čtenáří zvykají, to je už na nich.
Nezbývá než Drakobijce 4 doporučit. Pokud jste nečetli předcházející ročník, určitě se po něm v knihkupectví také podívejte. Dostanete do ruky reprezentativní průřez českou fantasy, kde chybí v podstatě jenom některá jména těch úplně nejpopulárnějších, kteří se však povětšinou stejně zaměřují pouze na romány.
Zkrácená verze recenze vyšla v časopisu Pevnost (s chybným hodnocením 5/5 zásluhou grafika)
Staré firmy
Nemohu si odpustit trochu jedovatou poznámku k prvním místům: drakobijci jsou (?) soutěží pro mladé začínající autory. Motivace autorek (1. a 2.místo) dokážu pochopit, ale sedím-li jeden rok v POROTĚ, neměl bych se soutěže hned ten další účastnit!Že by se soutěž začínala ubírat ve stopách CKČ?
Porotce si vybírám sám a nechápu, proč by se někdo, kdo jeden rok hodnotí, nemohl jiný rok zúčastnit. Janu Rečkovou jsem jako porotce rozhodně uvítal a rozhodla-li další rok se zúčastnit, protože ji soutěž zaujala, neměl jsem nic proti. Drakobijci nejsou povinně soutěží mladých začínajících autorů, kdybych to až příliš vehementně prosazoval, nakonec bych získal převážně povídky nevhodné k publikování. Pravda je pouze to, že se zkušenější autory nesnažím přímo motivovat, aby do soutěže přispívali. Jinak ale samozřejmě Trollslayer jako všechno stárne a určitě bude časem zkostnatělý a vhodný k nahrazení nějakou jinou soutěží, ale myslím, že ta chvíle ještě nenastala…
Pár poznámek k recenzi
Pavel Renčín se neumístil na šestém ale na pátém místě, když dosáhl rovnosti bodů s Annou Šochovou. O té ale v recenzi naprosto chybí zmínka (povídka Vrbouště).A co se týče Františky Vrbenské: jazyk, který nejsou jeho uživatelé schopni obohacovat a pracovat s ním, zvolna krní a hyne…
Mne nevadi obohacovani jazyka. Prave naopak. Ale nad nekterymi vyrazy pani Vrbenske se pozastavuji. V recenzi jsem jeji pocinani negativne nekritizoval, spise jsem na nad tim pozastavil. S prvnim Michaelovym komentarem plne souhlasim. Nevim, proc by se zkuseni autori nemohli ucastnit soutezi. Ti zacinajici se dostanou do primeho srovnani s temi zkusenymi z uhlu pohledu poroty souteze. Co na tom je spatne? Ze soutez malo pomuze zkusenemu autorovi? To je zcela vedlejsi zalezitost.
za prvý si myslím, proč by se zkušenej autor nemoh dostat do jedný soutěže s nováčkama nebo spisovatelama, který se teprv rozjížděj v popularitě i vlastním řemesle. A za druhý, možná to vrbenská přepískla, což se jí občas stává, ale na druhou stranu, konkrétně tenhle výraz (dívčičí) se vyskytuje v český literaruře (třeba Mrštíkové nebo Tilschová), akorát že byl naposledy použitej před fůrou let. A hlavně, myslím si, že autor má právo experimentovat s formou, obsahem i výrazivem – což je koření literatury a protože fantastika je stejně plnohodnotnej žánr jako kterejkoliv jinej, tak má právo i na tohle. Pokud se čtenářům celek líbí, sem tam novej termín tolerujou. Naopak, jestli je příběh ani jeho podání nechytne, tak dodržování slovníku z pár všedních slov ničemu nepomůže.
Ovela viac sa mi pacila obalka z Drakobijcov 3.
Ta ale podle mého byla až moc nekomerční. Všechny tři obálky předtím dělal Ondřej Mašek, teď jsem zkusil obrázek od paní Bouškové, který ovšem už namalovala dřív, já ho u ní zahlédl a líbil se mi…
Beseda
Víte, co mi tady chybí? Ta beseda autorů, která se vždycky u recenze na FP strhla. Je to tady letos nějaké nedomrlé:-)Přidám příhadu na přilepšení:Včera si tak pročítám Trpasličí čest, takovou povídku si stojí za to přečíst vícekrát, ne? Ve vaně, jak jinak. Klid, mír a pohoda vůkol se po koupelně rozprostírá a jak to tak vypadá, usnulo i lepidlo na vazbě. Jak jsou drakobijci čímdáltímvíc baculatí, tak se zhoršuje schopnost jejich stránek být pospolu.. nejen že nejdou pořádně otevřít, ale dokonce se i koupou.A to zrovna moje třetí nejoblíbenější část knížky (po povídce Lucky Lukačevičové a snovárně od Agnes & Bluebear) je to pravidelné Mumlání na konci. Ach jo, zítra to zkusím vylepšit, ale přesto, nemohli by příště vyjít Drakobijci vázaně?P.S. Práve se rozpadl i Člechta, chudáček
No, přiznám se, že mě taky docela mrzí, že se nerozproudila žádná diskuse, ale co s tím nadělám, já jsem myslím nadiskutoval dost už na konci :-). Ale je mi líto, vázaně nevyjdou Drakobijci určitě, protože z komerčního hlediska tenhle projekt není moc úspěšný. Nicméně se nehodlám vzdát a dokud budou ty povídky stát za to, aby vyšly, tak vydržet a vydávat…
Re: Beseda
A co si stěžovat tiskárně, aby používala lepší klíh? Tuhle jsem viděl Mariňáky v knihovně a byli na cucky.
To by mělo autora a nakladatele potěšit, je vidět, že se líběj :-))
asi to fakt není náhoda, protože se mi drakobijci taky rozlepily. Jo a mimochodem je to mimo soutěž ale chtěl bych se zeptat M.Bronece, kdy vyjde nový Šlechta?
Za nekvalitu vazby Drakobijců IV se omlouvám. Tiskárna Havlíčkův Brod údajně tou dobou nakoupila nějaké nové lepidlo jako “experiment” pro vylepšení produkce a opak se ukázal pravdou – rozpadalo se to. Jsem docela rád, že jsem tou dobou dělal jenom knihu jednu.Šlechta mi před nedávnem poslal rukopis nového románu, ale udělal si přestávku od Pohraničí a je to s Oggerdem – Kyborgovo jméno. Tak uvidíme, snad to někdy na podzim vyjde…
Jsem za odpověď M.Bronece vděčný, i když nasledující řádky možná budou svědčít o opaku. Mám totiž den blbec, nzadařilo se ve škole a navíc se mi přes vikend spadl počitač a tak jsem se rozhodl trošku kritizovat. Takže především není mi jasné bodování porotců. Na závěr D4 je zmíněno, že porotců bylo 13, když však v hodnocení vidím jen 12 prvních míst, nevím čemu věřit. Dále pak si nejsem jistý, jestli zvyšování limitu počtu stran je správnou cestou, pokuď má soutěž sloužit hlavně začínajícim autorům. Je přece jasné, že s přibívajícími stranami bude stále více zřetelná vypsanost těch zkušených a možná nápaditost hůře podané povídky se ztratí ve víru nekompromisních porotců. Dále je jasné že, pokud velikost sbírky nemá vzrůst do obludných rozměrů sníží se v příští sbírce počet publikovaných povídek a tím se sníží její pestrost. Věřte, nevěřte mezi povídky, které na mě nejvíce zapůsobily patří Bláznovo zlato a naopak v první pětici se našly dvě přes které jsem se jen stěží přenes. Nakonec zase dotaz mimo soutěž. V závěrečném mumlání jste se o rozpracovné knize Pavla Renčína. Celkem jsem si autora oblíbil a tak jestli mohu doufat v brzké vydání u strak. Doufám, že mi odpoví, nevděčníkovy.
reakce
Musím se přidat k Siccovi. Aspoň v něčem. Taky mi už nějakou dobu vězí v hlavě ty první místa, párkrát jsem to už počítal a začínám pochybovat o svém úspěchu u maturity z matiky…To, že Drakobijci rostou mi nevadí. Ale je pravda, že bych možná uvítal nějaké nové autory. No, ale s tím asi nemá Michael co dělat, že ano? Kdo se přihlásí, ten soutěží, když se hlásí už skoro profíci, tak to vyhrávají (a aspoň je co číst).Kdybych ale hodnotil já, tak by konečné hodnocení taky dopadlo jinak. Ale to už je věc názoru.Takže Drakobijcům a Strakám zdar (a štěstí s novým lepidlem):-)Jakub “Elden” Jandák
Tak snad nekdo zadnou povidku na prvni misto nedal, protoze si myslel, ze si to zadna nezaslouzi, protoze bodovy rozdil mezi prvni a druhou nominaci je markantni. To vas nenapadlo?
Odpověď na první dotaz je velmi jednoduchá. Porotce má samozřejmě právo neudělit první místo. Díval jsem se do počítače a myslím, že nebudu indiskrétní, když prozradím, že této možnosti loni využil Leonard Medek.Zvyšování limitu počtu stran tímto už definitivně končí. Zvedl jsem to, protože mě otravovalo, jak autoři různými triky se sazbou přelézali oněch dvacet stránek a zkoušeli, o kolik to jde. Loni jsem už jednu povídku dokonce z tohoto důvodu vyřadil, protože dvacet stránek helvetikou narow je 40 normostran a nedá se s tím nic dělat. Proto jsem, kvůli autorům, kteří se stejně pohybovali mezi 20-30 stránkami, zvedl limit, ale hodlám ho bedlivě hlídat a nic, co jej překročí, do soutěže prostě nevpustit. Zatím přišlo do soutěže 26 povídek a málokterá překračuje limit 20-ti stran z loňska, což mě těší.Drakobijci by neměli už dále tloustnout, spíš jim předepíšu dietu, možná i co se týče hostů. Zdá se, že o takhle tlusté špalky povídek spíše začínajících autorů moc velký zájem není. Zkrátka příliš nejdou na odbyt. V soutěži ale rozhodně potřebuju i pár profe a poloprofesionálů, poněvadž sborník složený ze samých amatérů by mohl u čtenářů úplně propadnout a komerčně poškodit edici…
Abych ještě zodpověděl pár alších drobností: Je třeba si uvědomit, že i kdyby někdo z Vás dvou hodnotil, nic by se změnit nemuselo, protože celkové hodnocení je průměrem hodnocení všdch porotců, čímž s ním v krajním případě nemusí být spokojen vůbec nikdo. Téměř každý z porotců po skončení soutěže nadává, že se něco nedostalo do sborníku a něco zase proniklo až příliš vysoko.Pavel Renčín mi další verzi svého románu Nepohádka předal před pár dny. Až ji přečtu, tak se uvidí…
Děkuji za zasvěceni do tajů hodnocení. Potom bych chtěl řící, že i když tak mé neuvážené řádky vyzněly, rozhodně jsem nechtěl šlapat po výkoneu poroty, i navzdory tomu, že moje práce skončila hluboko v poli poražených. Koneckonců na to nemám postavení, právo ba ani zkušenosti. Svými slovy jsem chtěl ukázat, že povídky na předních postech jsou zde právem, ale jsou to povídky, které se nečtou snadno. Zkrátka to nejsou povídky “do tramfaje.” Ostatně proto si i drakobijce kuuji, kdybych chtěl něco k oddechu, šáhnu po něčem ze “západu”. Spíše jsem chtěl poukazat na to, že zvýšením počtu normostran povídek, příjde na úbytě pestros sborníku (tedy počt publikovaných autorů), což se zvýše uvedeným seštihlováním k mé lítosti pravděpodobně nastane. Na druhou stranu je to dobře. Správná kniha dle mého názoru má mezi 350 a 250 stranami s cenou od 150 do 200kč a je jen škoda, že takových knih dnes vychází po skrovnu. Nakonec si přece jen neodpustím málé šťournutí, ale pořád mi to vězí v hlavě. Poprosil bych editora, aby si pro příště zakázal slovo “sapkofilní.” Leze mi z něj mráz po zádecdech a byl bych nerad, kdybych na něj za čas narazil v kdejaké recenzi či úvaze. A navíc pan A.S. si něco takového rozhodně nezaslouží.