Draví a krvežízniví – Walton Jo

Draci žijící jako lidé. Jako sobečtí a krutí lidé. Tak by se dala velmi krátce shrnout tahle kniha. Ale ani zdaleka by se tím nevyjádřilo, jakým způsobem je psaná a především komu se bude líbit. Milovníci epických fantasy plných právě těchto „zvířat“ by mohli zplakat nad výdělkem.

Walton Jo - Draví a krvežíznivíOsobně jsem ke knize přistupoval naprosto neutrálně a neměl jsem nijak vyhraněný názor. Věděl jsem jen, že získala cenu Word Fantasy Award za rok 2004. Proto jsem čekal kvalitní čtení. A pokud máte na tuhle knihu také chuť, zkusím vám poradit, jestli je právě pro vás, nebo se jí máte vyhnout na sto honů.

Především si povinně přečtěte doslov překladate na konci knihy ještě před samotným začtením se do děje. Hodně vám to pomůže ujasnit si, proč tahle kniha vůbec vznikla a jakým stylem je napsána. I když je pravda, že pokud se doberete na konec téhle recenze, tak obecný přehled získáte také :-). Draví a krvežízniví totiž naprosto nepatří mezi dobrodružné čtivo. Pokud by někdo tvrdil opak, určitě mu hned poté upadne čelist

Na své si přijdou především velké romatičky(-tici), milovnice telenovel a především něžné pohlaví.

V románu vystupují výhradně draci. Hlavními hrdiny jsou členové dračí rodiny Agorninů. Synové Penn a Avan, dcery Hanera, Selendra a Berenda. Tyhle postavy se v knize neustále střídají a čtenář sleduje jejich osudy. Úvodní zápletkou se stává smrt jejich otce Bona a nutnost rozdělit dědictví. Neprovdané dcery se musejí také přestěhovat, protože bez patrona by byly snadnou kořistí pro manželství či masa chtivé draky. Později se děj zaobírá především Avanem v hlavním městě Irietu. Ten se snaží získat slibnou pozici ve státní sféře a zároveň vyhrát soud s Berendiným manželem Daverakem, jenž sežral z Bona víc masa, než na kolik měl právo. Hanera právě v Daverakově rodině musí žít a její pohled na svět a otroky prodělává velkou změnu. Selendra byla ubytovaná v Pennově rezidenci a potkává svou lásku, kterou musí obětovat, protože kvůli zákroku na začatku knihy jí nechtějí zrůžovět šupiny. To je v kostce úplný děj a žádné větší odchýlení mimo finálního rozuzlení nečekejte.

Svět draků se od našeho v mnohém liší, v mnohém je podobný viktoriánské Anglii. Draci mají dle majetku a pozice ve společnosti titul, který pro mnohé z nich znamená celoživotní cíl, a proto se chtějí dobře oženit či provdat, nebo méně často svou prací dopídit k postupu na společenském žebříčku. Každá takováhle „smetánková“ rodina má svou rezidenci, okolo které se na míle daleko krčí statky chudých farmářů a jiných méněcenných draků. A k běžným úkolům používají otroky, kteří se mají co ohánět, aby nebyli sežráni.

Celý systém je totiž postavený na síle, pozici, nátlaku, zlatu a především moci. Mocný a ušlechtilý drak si může dovolit téměř vše. S tím souvisí i onen úvodní incident. Protože jediný možný fyzický růst spočívá v sežrání dračího masa. Všichni se běžně živí hovězím a jinými proteinovými lahůdkami, ale tahle strava zažene jen hlad. Proto při setkání se 400-letým samcem, který umí chrlit oheň a měří 25 metrů, je poklonkování to správné, očekávané chování. Reálie jsou tedy trochu krutého, ale fungujícího charakteru, a právě s draky a jejich pudy i fyzickými možnostmi mají šanci vyniknout.

Na co se ovšem předem připravte, je autorčin styl psaní. Celou knihu vypráví ve třetí osobě, a co dokáže opravdu hodně rozladit až naštvat, jsou promluvy, kterými vše prokládá. Naleznete jich v knize opravdu plno a jak jsem zjistil i od bratrance, který byl pokusný králík hned po mém dočtení, působí to stejně na každého. O čem se bavím? O tom, že sama autorka zasahuje do děje, jakoby tam skutečně byla a psala to snad jako nějaká dračí kronikářka. Věty jako: „Aby čtenář věděl, tak…“ či „Aby však čtenář rozuměl,…“ jsou na denním pořádku. Tyhle proslovy, velmi volně vložené do textu, hodně ruší při čtení, a kdyby tam nebyly, asi by každý zajásal. Je to stejné, jako by ve filmu nastal střih a režisér s ukazovátkem vysvětloval, co vlastně chtěl natočit a jaký to má význam. Tyhle excesy musíte akceptovat předem, jinak byste to taky nemuseli dočíst. Chápu, že to autorka takhle psala úmyslně, ale čeho je moc…

Proto vám také ještě jednou radím, abyste si přečetli napřed doslov překladatele, kde se píše, že vše je psané s nadsázkou a kniha kritizuje darwinovské zákonitosti a vychází ze sladkých viktoriánských ženských románů. Cílem autorky bylo znázornit, jak by to vše vypadalo a fungovalo, kdyby fyziologické zákonitosti a nutnosti řídily společenský život.

Z tohohle důvodu budou mít Draví a krvežízniví několik skupin čtenářů a dle nich se bude i velmi lišit hodnocení a mé doporučení. Pokud jste velká romantička (romantik), přidejte si k hodnocení bod nebo i dva a budete si libovat až do poslední stránky. Pokud jste malé dítě nebo tuhle knihu dítěti budete číst (což je opravdu možné, jelikož od pohádky nemá daleko), nastává ta samá situace. Jestliže si chcete přečíst parodickou, šíleně romantickou soap operu s draky a pobavit se nad vymyšleným krutým a sobeckým světem, 8/10 je pro vás jak dělaných. Pokud si chcete přečíst něco jen tak na zahnání nudy, máte možnost, a bude jen na vás, jak na tuhle knihu budete nazírat – 6/10.  V případě že hledáte hrdinskou fantasy, magii, meče a bojující draky na obloze, s klidem si odečtěte dva až tři body a rychle ruce pryč. Jen byste týdny nadávali, za co jste utratili peníze.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Hlavním problémem knihy je, že bez znalosti parafrázované předlohy v podstatě nefunguje, což potvrdila i tahle recenze.

  2. me teda ty autorciny promluvy ani nerusily ani nijak nevadily, myslim ze k tomuhle typu knihy to patri. Me se ta knizka moc libila ale je pravda ze jsem trochu romantik a navic mam rad viktorianske obdobi. IMHO ale tahle knizka vubec neni fantasy, draci nedraci.

  3. To je mozne… Ale nemuzu mit prectene vsechno :-).

  4. drak =……
    Zdá se, že pro řadu lidí drak = fantasy, i když to ve skutečnosti fantasy vůbec není. Tahle knížka je zajímavá, ale opravdu to je spíš dámské čtení, chvílemi dokonce na hranici “Večerů pod lampou”. Problém je ale samotný název. Je poněkud (dost) zavádějící a rád bych věděl, do jaké míry je dílem našeho vydavatele a jak dalece je invencí překladatele. Například o názvech “Star Wars” románů v Egmontu rozhoduje redakce a překladatelé mají jen poradní hlas.

  5. Ono kdyby se to prelozilo doslova, tak je nazev imho jeste horsi – Zub a dráp. To je jak zprava z archeologickeho naleziste, to by asi moc lidi u nas nenalakalo (v UK a USA si to asi autorka dovlit muze, pripadne ma nazev druhy vyznam, ktery nechytam), takze se nedivim, ze nazev byl zmenenej. Ale neprilis stastne, o moc lepsi to neni a zavadejici to je taky.

  6. Ona je ta knížka plná vtípků, ale člověk musím mít přečtenou minimálně Austenovou, aby je ocenil. Ta scéna s piknikem je tradiční (ve všech těchle románech musí být piknik), bezva je nakupování klobouků (taky nezbytné, navíc se ženou pastora), jenže když tohle člověk nehledá, zbude mu nudný příběh na úrovni telenovely. Imho v anglofonním prostředí je prostě mnohem víc těch, co četli viktoriánské romány a pochopí. Já tomu v Pevnosti dala 70%, což je jen o 10 víc, než tady a ti jsem se bavila. Zkrátka, je to trochu problematické 🙂

  7. hmm a něco takovýho vyhrálo world awards hmm…Tak už aj v engaldndu mají cinklí soutěže, tož to si o těch cenách začínám myslet svý:) tady co si člověk nepřete sám, to nemá:)

  8. Sicco, ono to není špatný… Myslím, že spoustu lidí, pro které je viktoriánský román součástí jejich kultury a historie, to muselo okouzlit, jenže to prostě funguje jen ve svém prostředí. My nemáme ani viktoriány, ani lordy, ani romány o kupování klobouků :))

  9. Tolik tedy
    o problémech, když se takto subtilní kniha zadá autorovi recenze na Bazila – Zlomený palcát.

  10. Re: Tolik tedy
    No jo, tim to tedy vse vysvetluje, ze?? Bazil mi proste nesedl a co se tyce recenze, snad staci, kdyz reknu, ze sest let je sest let. To i FP byla v plenkach…

  11. Draví a krvežízniví
    Připadá mi ten název jako pokus o parodii na ´Báječní a bohatí´ nebo tak nějak….

  12. Skoda ze tato recenzia nevysla skor… Vedel by som, ze si tuto knizku nemam kupovat a nebol by som z nej zbytocne sklamany… No co uz… aspon ma velmi peknu obalku… Pre mne osobne ma 4/10… Cakal som od nej nie viac ale nieco uplne ale uplne ine… 🙂

  13. Já si nejdřív přečetla zdejší komentáře a zakoupila knížku na jejich základě. A dobře jsem udělala, protože jsem se při čtení bavila. Ovšem je třeba říct, že mezi moje oblíbené autory patří ta zmiňovaná Austenová :o)

  14. Děkuji, nechci…
    Díky za recenzi, téhle knížce se vyhnu opravdu širokánským obloukem 🙂 Já z fantasy raději věci jako jsou Eriksonovy “Měsíční zahrady”. A taky se nemůžu dočkat, až G.R.R. Martin konečně dopíše “Píseň ledu a ohně”, abych to mohla zhltat všechno naráz – zatím mi tahle sága jen zabírá místo v knihovně…

Zveřejnit odpověď