Drsný spasitel – Žamboch Miroslav (2. díl recenze)

Dokončení recenze.
Formálně je Drsný spasitel hybridním organismem, sešívancem obou předcházejících prodejních strategií, kterými autorovy knihy dříve prošly. Jde však toto přirovnání vztáhnout i na obsah a autorský záměr?

Žamboch Miroslav - Drsný spasitelNěco je špatně

Inu, na hlavního hrdinu na sto procent. Jeho tělo je lidské, ale jedna paže a oko nikoliv a z čeho jsou, ví jen bohové (a další). Technologie, magie, kombinace? Každopádně nic pěkného. K tomu brokovnice, revolverový granátomet, Nůž, který není obyčejný nůž. A stejně jako se ruka nijak neliší od toho, co tvoří, tak i (dobře udělaný) hrdina zrcadlí svět, v němž žije. Vítejte na naší Zemi, ale zprzněné tak, že ji skoro nelze poznat; a to přestože se prakticky celý příběh odehrává na československém území. Něco se pokazilo s vírou, dimenzemi, nadpřirozenem i vědou, základními kameny světa.

Žamboch opět bravurně mísí dva nejen ve fantastice striktně oddělené náhledy a přístupy – vědecko-logický a my(s)ticko-magický. Využívá již v Líhni široce použitý princip vůle a víry prorostlý s fyzikou. Když se klaníš nějaké entitě, bohu, démonu, principu, na názvu nezáleží, posiluješ to a můžeš něco dostat na oplátku – proto se tu tradiční mytologie potkávají s Maxwellovým démonem, amulety s AI.

Výsledek je ale především sešívancem dvou dosavadních stylových přístupů autora. Je rozkročen mezi tradičním low-magic světem (Na ostřích čepelí) a jeho namakaným opakem (Poslední bere vše). A právě tím se vymyká z komerčního kalkulu, který je cítit z formálního zpracování knihy. Jak Němec správně podotkl ve zmiňovaném doslovu k Líhni, běžný čtenář fantastiky i mainstreamu (v tom podstatném jsou stejní) nechce být překvapován, tedy touží po tom, co již zná, co mu chutná – chce jistoty. Tato kniha se však z dosavadní Žambochovy tvorby opět vymyká, ba co hůře, kombinuje dva styly, z nichž každý přitahuje dosti odlišného čtenáře. Z jeho pohledu je to dílo na půl cesty a to nemá rád.

Autor několika postav

To však stále nic nevypovídá o tom, jestli je kniha dobrá či špatná. Jak sám autor píše na svém webu: „Existují dobré a špatné příběhy, žádné jiné dělení není podstatné.“ U Žambochových knih se musíte odnaučit hodnotit kvalitu díla podle žánrových škatulek, ale podívat se tím správným okem „obyčejné“ kvality (což je nepochybně záslužné postrčení). Přesto se nemusíte tak docela bát, že budete muset všude začínat na neznámém území, v něčem je i Žamboch stále stejný. Pokud se např. o Franku Millerovi (Sin City, 300) právem říká, že je autorem jednoho příběhu, pak MŽ je autorem několika archetypů postav. Jeho hrdinové a vedlejší figury rozhodně nejsou pásová výroba, liší se často podstatně, ale jejich základ, samotná dřeň, je stejný princip. Osamocený nemilovaný hrdina, který sám sebe nemá v lásce, ale přesto je morálně na výši. Chlapík z lidu na maximum si užívající běžná potěšení života, ve kterém se ale skrývá obrovská houževnatost. Femme fatale. Mnohé pocházející z americké drsné školy, nikoliv ale jako plagiát, ale protože jisté okolnosti plodí stejné spisovatele s podobným názorem na svět.

Všechny archetypy se pochopitelně nevyskytují ve všech Žambochových příbězích, má jich v zásobě dostatek, protože nemíní čtenáři předhazovat stále to samé. Jejich rozdílnost je docilována především prostředím, která je jako správné životné postavy formuje k obrazu svému. A o bohaté různorodosti Žambochových světů jsme tu již psali. Teď už je zjevný i jejich další význam – zabránit stejnosti vystupujících figur.

Cesta je cíl?

Drsný spasitel jako by možná odrážel vnitřní rozpoložení autora po složitých osudech jeho předchozí tvorby (ruka se nijak neliší od toho, co tvoří). Víc než jindy je to boj proti všem, hrdina je více než v minulých knihách brán jako monstrum a především tak sám sebe i vnímá. Někdy je to již na ostří nože, ale co by u jiného tvůrce působilo vykonstruovaně a pateticky, zde nerozborně zapadá do celku. Uzavřené příběhy, provázané motivem cesty a hledání (svého původu a sebe sama) občas trpí přílišnou jednoduchostí, malým množstvím kliček a zvratů, někdy něco není dovysvětleno, ale směrem ke konci nabývají na převaze jiné klady. Krom světa i cit pro dobré vypravěčství, emocionálně silné scény a kulminaci závěrečného střetu, kde se ukáže, že epika nemusí být v hektolitrech krve, ale několika větách a představivosti čtenáře.

Touto knihou (stejně jako sérií Agent JFK) zkusil Miroslav Žamboch další experiment se svým jménem a čtenářskou pověstí. Osaměle jako jeho hrdinové a s jistotou, že se to mnohým nebude líbit. Skutečnost, že vydavatel vsadil na sílu Žambochova jména, je vcelku samozřejmá; u autora, ač dokázal mnohé, je to ale něco poněkud jiného. Toto dílo bude odsuzováno jako typický příklad knihy do počtu, knihy psané stejně jako ty předešlé, ale nemající šanci se vyrovnat svým slavnějším předchůdcům z počítače autora.

Ano, občas nám příliš připomíná, co již známe, někde se může zdát prvoplánovitá, ale ve své podstatě zkouší opět zcela nový směr. Pokud prodeje ukáží, že jméno autora je již dostatečně silné, nebo se styl díla ujme mezi širší čtenářskou obcí, podařilo se Žambochovi splnit účel. Že tím sám sebe odsuzuje ještě k dlouhé cestě k patřičnému zařazení na tu správnou parcelu literatury (s možností od jistotami posedlých čtenářů vybírat tučné vlezné za vstup), je jasné, ale co když je to také záměr? Ostatně, koho by bavilo být zaškatulkován, svázán a strčen do katalogu sterilně bezpečných autorů? Pro spisovatele je to přece osud horší než smrt.

PS: Výčet knih, publikací a povídek zmíněných v tomto textu není rozhodně úplný. Kompletní bibliografie neexistuje, nejbližší je tato na autorově oficiální stránce: http://www.miroslavzamboch.cz/Bibliography.aspx

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Mě se drsnej spasitel vcelku líbil, 7/10 je tak akorát. Je podle mě stravitelnější a lepší než Líheň II, sice chvilku trvá, než se to rozběhne a než si čtenář uvědomí, že si zněj autor nedělá prdel a myslí to vážně + ten začátek je takovaj nudnej, ale pak to de ve slušnym tempu až do konce. Akorát mě žamboch naštval, že některý příběhy ze zásady nedokončuje. Teda kdo ví co udělali podruhý ježíši a jak to dopadlo stim démonem co se narodil v AI lese má u mě bombón.

  2. Ta cena 349,- je za oba svazky dohromady doufám, 700,- bych nedal ani na vánoce…

  3. Mně se Drsný spasitel líbí z knih Mirka Žambocha nejvíc (bohužel jsem ještě nečetla Koniáše, tak to berte s rezervou) a naprosto souhlasím s Vojtou -Spasitel se povětšinou nelíbí těm, co raději od oblíbených autorů dostávají stále totéž. U Spasitele se projevuje poměrně velký filozofický skok a já se těším, kam až se se svou tvorbou autor časem dostane. Československé spisovatele fantastiky zbožňuju, jen mi pořád mezi jejich knihami chybí výrazně závažnější dílo, takže jsem ráda, že u některých z nich je patrný autorský vývoj.

  4. Až tak úplně nesouhlasím… MŽ měl opět velmi dobrý nápad na vytvoření světa (stejně jako Seržant), ale nedovedl se dostat z té škatulky, do které zapadl až po krk…Každý, kdo tvrdí, že je to něco nového, by si měl znovu přečíst všechno od MŽ co má… Pak zjistí, že je to furt to samé jen v jiném prostředí, což podle mého vůbec nepomáhá…Můj názor je ten, že MŽ opět zabil skvělý svět se vším co se v něm mohlo objevit, a napsal jen další akčňák se stejným hrdinou, kterého jsem se naučil nenávidět…

  5. Ono podle mě všechna kritika uměleckých děl je, ať už se kritici a recenzenti snaží sebevíc, pořád pouze vyjádřením osobního vkusu. Někdy se musím smát, jak rozdílně můžu vnímat knihu oproti komukoliv jinému. Je jen málo uměleckých děl o kterých si většina lidí myslí, že jsou totálně špatné či totálně úžasné. 90 procent je v “šedé zóně” a tam už je to roztomile rozrůznělé.

  6. vele.ja@gmail.com
    Perfektni knižka… skveleho autora… to ze se lisi a neni stereotypní je na tom to zajimave… nevim co kritizujete lidi… az napisete neco takhle dobryho… tak se uvidi… 99% a to jedno procento chybi protoze me tam chybel uzavrit konec… ale to je cim dal vic zajimavejsi…

  7. Není stereotypní? To jsem musel číst něco jiného, či jsem toho musel od MŽ načíst mnohem, mnohem více.Bod jedna – stereotypní (lépe alá MŽ)hrdina: Velký, osamělý, silný ošklivý chlap, který se toulá sám, protože je od “normálních” lidí natolik odlišný(“pokřivený”), že trpí chorobnou umíněností jaká je zrůda, která na světě nemá místo. Další jeho výrazné znaky jsou jistá čestnost – dodrží slovo, jistá vnitřní zatvrzelost(myslí si, že se o ostatní nestará), ale nakonec to stejně prostě nevydrží a “pomůže”Bod dva – čím větší, tím lepší: Nemůžu si pomoci, ale poslední dobou (od líhně) mám pocit, že čím více stránek uběhlo, tím více palných zbraní s větší palebnou silou/ráží hrdina vlastní…. BrrrBod tři – Bohem vyvolený: Toto mi na dané knížce vadí ze všeho nejméně, i když je to také už tak docela stereotypní… Hlavní hrdina si nic nepamatuje, většina lidí ho ale zná, či o něm tuší…. HH ale dlouho trvá než zjistí kdo byl(povětšinou opravdu hnusný parchant), ale za tu dobu se (většinou) změní na docela kladného chlapíka. Což mi chvílemi připomínalo kombinaci mezi Harry Potterem a Bournem…Přiznávám, že kdyby se v DS objevil nový a inovantní hrdina, pak bych měl o tom mnohem lepší mínění a přihodil hvězdičku či dvě, ale takhle to prostě nejde… I přes pěkný obal cítím to prohnilé srdce a to mě neskutečně otravuje při čtení… Nad bodem dva jsem se dříve jen pousmávál, teď spíše skřípnu zubem…A bod tři mi ani tak nevadí, jako jsem chtěl spíše poukázat na NEodlišnost a Stereotypnost…

  8. Já bych rád vyjádřil nespokojenost s formátem knížky. Je velká a těžká, v batohu zabírá spoustu místa, čtení se stává div ne posilováním. Nejenom že čtu na veřejnosti knihu s pošahaným obrázkem, ale ještš navíc má formát jako pro třináctileté. A toho místa co v knihovně zabírá. Příběh je fajn zábava, ale kdo si kruci myslí že zrovna tahle kniha má být dominantou knihovny. Mojí tedy ne, děkuji.

  9. to Jakub Véle: Dát 99% knížce, které “jenom” chybí uzavřít konec se mi tuze líbilo :o))Osobně jsem dost dlouho přemýšlel, proč se mi Drsný spasitel nelíbí (a to jinak jeho ostatní věci hodně můžu a řadím se k jeho fanouškům).Nakonec mi došlo, že ne kvůli stereotypům, stylu psaní atp. – kvůli nim koneckonců toho kterého autora většinou čteme, že ;-)Poslední bere vše přetékalo nápady, z nichž by kdokoliv jiný vytěžil ságu a třeba Seržant je opravdu úžasný dobrodružný příběh pro kluky. Na obojím je vidět, že jsou psány s nadšením a láskou….a v tom asi bude ta potíž Drsného spasitele – přijde mi, že autor měl nějaký nápad, svět, myšlenku.. a s tou si hrál. Sem tam něco napsal. A pak, jak mu hořel termín, to prostě rychle pospojoval bez ladu a skladu, “vypotil” druhou půlku a konec prostě odflákl. A přitom to skutečně mohl být dobrý příběh. Jen si s tím dát víc práce.V tomhle případě bych docela uvítal Drsného spacitele v. 2.0 :-))

  10. Jo jak to tu ctu tak me to donutilo tady vypotit i vlastni nazor 🙂 Kniha se mi libila, i kdyz konec mi prisel takovej divnej 🙂 Co se mi teda ale opravdu nelibilo, tak je format knihy! Jak to nekdo rekl, jak pro 13ti lete, navic velka a neohrabana, kdo se s tim ma tahat? Navic se mi nevejde do knihovny, tak doufam, ze se to nestane zvykem vydavat knihy v tomhle “debilnim” formatu 🙂

  11. odflaknuty konec
    Na ostrich cepeli a Lihen maji imho taky odflaknute konce. Asi na Mirka vydavatele moc tlacili. :-/

  12. no nějáké postavy mě přišli okopírované ,bratři Heldonové mě připadali jako bratři Markusovi z Bloodlust Dunpeal ,ale to je jenom taková vsuvka do debaty=)

  13. no nějáké postavy mě přišli okopírované ,bratři Heldonové mě připadali jako bratři Markusovi z Bloodlust Dunpeal ,ale to je jenom taková vsuvka do debaty=)

  14. no každopadně ať je spasitel jakej chce, dostaslo se mu nadstandartně dobré recenze,

  15. To TNT: Tos napsal pekne, docela dobre to sedi. Ten svet byl vymysleny paradne a originalne, to by se dalo jeste hodne dobre prodat, neco jako fallout, ale s magii…Jenom mi trosku vadila ta cast kde lovi toho demona, a jako konkurenci ma ty bratry v nejakem transporteru, to je nehorazna vykradacka filmu “Vampire Hunter D”

  16. hodnoceni
    Ja davam Dsnemu spasiteli 8 z 10. Super svet, super hrdina a dobre se to cte. Mozna za tu prvni vetu v knizce bych dal i 9 z 10.

  17. hodnocení
    Rozhodně 9/10. Po dlouhé době knížka, která mě bavila od začátku do konce. Osobně jsem naprosto spokojen.

  18. dočteno
    Můj první Žamboch… užil jsem si ho maximálně. Působivý hrdina, působivý svět, dostatek akce i psychologie.

Zveřejnit odpověď