Helská nístěj – Do předpeklí

Knihou Pán prstenů J.R.R.Tolkiena nastavil rámec žánru fantasy pravděpodobně na mnoho desetiletí a mnozí autoři se dodnes snaží získat své místo na slunci tím, že onen příběh prostě napodobí, resp. téměř opíše. Udělal to Terry Brooks na začátku série Shannara a stejně tak není výjimkou i Dennis L. McKiernan ve své duologii Hélská nístěj, z níž si můžete přečíst první část i v češtině.

Kdyby se mne někdo zeptal na vliv J.R.R.Tolkiena a jeho cyklu Pán prstenů na fantasy žánr, mohl bych zjednodušeně, ale velice výstižně, říci, že Tolkien jednak postavil svět, který dodnes mnoho dalších autorů jen kopíruje či parafrázuje, a za druhé, že stanovil úzus psát fantasy na svazky – tedy jedině cykly.

A kdyby se mne donedávna (do minulého týdne) někdo zeptal, kdo nejvíce kopíruje Tolkiena, bez váhání bych odpověděl, že Terry Brooks se svojí sérií Shannara.

Nicméně dnes už by to tak jisté nebylo, protože jsem přečetl první díl duologie Hélská nístěj nazvaný Do předpeklí z prostředí zázračného světa plného magie a nebezpečí – prostě z Mithgaru.

Na začátku nebylo nic – tedy spíše klidný kout světa, kde žili warrowané (nahraď si slovem hobiti), malí lidičkové, proslulí v nenápadném pohybu. Hlavní hrdina románu, warrowan mlynář Tipperton, padne přímo do děje, když nedaleko jeho mlýna zabijí rûkové a hlôkové královského posla. Před smrtí předá Tippertonovi (zkráceně Tipovi) obyčejnou minci se záhadným vzkazem, že ji musí předat na východě Agronovi. Jak posléze zjistíme, do osudu světa se snaží zasáhnout temný bůh Gyphon a skrze své prostředníky – temného mága Modrua a hord Mizeráků – ovládnout klidnou říši (rovinu / realitu) boha Adona. To by byl nezbytný základ, na jehož pozadí lze rozvinout vlastní příběh.

Když tedy Tip s přítelem léčitelem Beauem vyrazí na cestu skrze strašidelný les Děsín, kde unikají před přesunující se armádou Mizeráků, z nichž někteří je dokonce pronásledují. Naštěstí díky mrazu a náledí hobiti, tedy pardon warrowané unikají. A máme tu další paralelu, útěk hobitů před nazgûly skrze Kraj a Hvozd.

Následuje první setkání s elfy, zde sylvani a dylvani, kteří po počátečním málem tragickém setkání oba hrdiny nechají chvíli vydechnout a vybaví na další cestu. Dostanou také jako průvodce elfa Lorica a míří k dalšímu (většímu) sídlu elfů. Paralela – putování k Roklince.

Během dlouhého pochodu musí přejít stepní pláně, kde je Mizeráci téměř dostanou, ale naštěstí v poslední chvíli, po dlouhém běžeckém finiši, zasáhnou přátelé elfí hraničáři – opět paralela na těsný únik Froda před nazgûly přes řeku Bruinen (Bouřnou).

Následuje delší odpočinek před další cestou – paralela s načerpáním sil v Roklince – na východ, neboť horské průsmyky jsou v zimě zavalené sněhem, cesta skrze paralelní říše je pro warrowany bez tréninku, jenž může trvat léta či celý život, také nereálný. Po oblevě se však zjistí, že průsmyky blokuje nepřítel. A hle – jako eso z rukávu se objevuje informace o podzemní chodbě vedoucí pod celými horami – paralela s průchodem Mórií, nicméně k tomu (zatím) nedojde a průchod se zrealizuje (po delší odbočce na jih) tajnou trpasličí stezkou.

Po dalším putování se setkávají s první větší elfí armádou a také se skupinkou warrowanů mezi nimiž je i jedna sličná warrowanka, po jejímž spatření ztratí Tip doslova hlavu i rozum. On se Tip i Beau stejně chovají jako malé děti – neustále se vyptávají a skáčou do řeči komukoliv, bez ohledu na jeho postavení a důležitost okamžiku. Nakonec ani Tipův romantický vztah netrvá dlouho, neboť jeho milá položí život při zoufalé obraně pevnosti, do níž se lstí a zradou dostal nepřítel.

A blíží se další velká bitva – paralela bitvy u Helmova žlebu – elfí armády, podpořené trpaslíky, během které Tip částečně improvizuje a částečně má neuvěřitelné štěstí, když se mu v klíčovém okamžiku podaří zvrátit stav bitvy. Během boje je však vážně zraněna dara Phais – další elfí průvodkyně, navíc milá elfa Lorica. Tudíž nám autor dá možnost pobýt několik týdnů v podzemním městě trpaslíků, kde je Tip prohlášen za Přítele trpaslíků a k jejich výpravě (téměř Společenstvu mince) dále na východ za Agronem se přidává trpaslík Bekki.

Skupinka Tip, Beau, Loric, Phais a Bekki jede dál doručit tu minci (zatím se zdá být úplně obyčejná)…

 

Tím je výprava prozatím ukončena, neboť končí kniha. Pokud jste si zatím nevšimli, paralela s Tolkienovým Pánem prstenů není ani zdaleka náhodná. Řemeslně je to sice dobře napsaná fantasy, i když  postavy jsou značně nevěrohodné, jak se McKiernan snažil vtisknout jim “obyčejný” ráz ne-hrdinů. Bohužel až moc. Navíc, pokud si přečtete Tolkiena, připravíte svůj zrak i nervy o haldy překladatelských chyb, což je obvyklé slabé místo And/Classic/Banshies či jak se ta firma podle potřeby jmenuje. Dokonce znám případ, kdy vytiskli knihu včetně vložených poznámek překladatele pro vydavatele a korektory! Pokud tedy vynechám překlepy (nechtělo se mi je vypisovat), do očí uhodí především nerozhodnost překladatele, kde použít velká písmena v názvech, takže se můžeme například setkat se Strašlíny (str.136) a o dvě strany dále jsou to již jen strašlíni, že by se mezi tím zmenšili? A nebo přímo na zadní obálce Putování liščího jezdce by se (podle mne) mělo psát jako Putování Liščího jezdce. Různé “podivnosti” v kontextu bohužel bez přesného znění originálu, kterého se mi na Internetu podařilo sehnat jen část, doložit nemohu.

Celkem dlouho jsem uvažoval také o volbě názvu Hélská nístěj. Encyklopedické heslo nístěj definuje význam “otvor do pece nebo ohniště v lidové architektuře“, přičemž výraz crucible v anglickém názvu knihy značí jednak chemický kelímek (lze použít v peci, neboť přeneseně top může značit např. tyglík) – odtud snad cesta na výraz nístěj – ale originál také v přeneseném významu slova (stačí se podívat do průměrného slovníku, druhý význam jsem nenašel jen v kapesním slovníčku) to znamená zatěžkávací zkouška!!! Nezdá se vám ten druhý význam dávat větší smysl v kontextu výše naznačeného děje? Vždyť jde o “zatěžkávací zkoušku” hlavních hrdinů mířících cestou necestou za splněním slibu o doručení mince elfímu králi (?) Agronovi kamsi daleko na východ. Tudíž kdybych tu knihu překládal já, dal bych jí název Hélská zkouška (možná bych vymyslel i něco lepšího, ale je pozdě v noci a navíc mne nikdo za tohle neplatí).

Poznámku bych měl i k mapě – škoda, že to vypadá jako přefaxovaná kopie (zubaté čáry) a písmo (názvy míst či hor) jsou téměř nečitelné. Navíc pěkně vyvedená obálka (ilustrace s protlačením a zlacením, to Classic opravdu umí – resp. má tiskárnu, kde to umí) kontrastuje s ošklivými černobílými výřezy z obálky, na nichž se táhne světlý vodorovný pruh, jakoby předlohu tiskli na jehličkové tiskárně (nebo vypsané inkoustové či laserové tiskárně).

Samozřejmě, že za takovou recenzi mne CLASSIC zřejmě nebude mít vůbec “v lásce” a o dodávce recenzních výtisků (tak, jako to dělají jiní vydavatelé) si mohu nechat jenom zdát, ale bohužel, taková se mi kniha zdála a takový je můj názor. Škoda, protože třeba taková Světoválka nebyla zase tak špatné čtení, jen mohla být tak o polovinu kratší.

Howg!

 18.11.2000 (PeS+)


Recenze pochází se serveru www.scifi.cz (čerstvé recenze a informace o SF&F téměř každý den)

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Hm
    Starý, nový, skvělý, hrozný průměr. Jako záchodovou četbu doporučuju všema deseti ( a záchodová četba je někdy HODNĚ potřebná – zvláště po pikantních chilli papričkách :o)))

  2. Re: Hm
    suhlasim, zachodove citanie moze byt. citalo sa to veeelmi mizerne, najma s ohladom na kiernanove povymyslane rasy a nazvy. keby pouzil standardnu terminologiu a nemiesal do toho silou-mocou nove vymyslene jazyky, bolo by to pravdepodobne citatelnejsie… lenze, chcel sa privelmi opicit po tolkienovi…

  3. Superrrr
    Já sem to četla a je to mnohem lepší,než pán prstenů!!!Všem doporučuju a taky si myslím,že když to začnete číst,tak u záchodový četby nezůstanete!

Zanechat odpověď