Hostina pro vrány I + II – Martin George R. R.

Zkušený kuchař ví, že množství výhrad vůči výplodům jeho kulinářského umění bývá zpravidla nepřímo úměrné době, již jeho strávníci strávili o hladu. Epické fantasy ságy možná někdo považuje za čtivo vpravdě krmné, vzhledem k jejich množství však čtenáři hladem netrpí, ani když si jejich oblíbený autor dává načas. A tak s rostoucí netrpělivostí očekávání věrných vyznavačů spíše roste. A George R. R. Martin nechal milovníky své ságy čekat hodně dlouho.

Martin George R. R. - Hostina pro vrány IPokud patříte mezi příznivce Písně ledu a ohně (a skutečnost, že se obtěžujete čtením recenze jejího čtvrtého dílu, napovídá, že tomu tak opravdu je), jistě vám nejsou neznámé peripetie, provázející komponování její zatím poslední sloky. Nepatříte-li, snad přijde vhod krátký historický exkurz: Původně plánovaná „překlenovací“ kniha, která měla čtenáře ve stručnosti seznámit s událostmi pěti let následujících po Bouři mečů, se autorovi vymkla z kontroly do té míry, že intermezzo s názvem Hostina pro vrány začalo záhy vykazovat rysy regulérního románu. Když pak kniha nabyla rozměrů neúnosných pro kteréhokoli ekonomicky uvažujícího vydavatele, došel GRRM k nevyhnutelnému rozhodnutí rozdělit ji na romány dva.

Kritériem pro rozdělení knihy se přitom nestala časová posloupnost, nýbrž geografická poloha popisovaných událostí. Zatímco problémy Severu a růst obnoveného vlivu rodu Targaryenů daleko na východě zůstaly odloženy až na připravovaný Tanec s draky, soustředí se Hostina pro vrány na část Západozemí ležící jižně od Šíje a na Železné ostrovy. Díky této koncepci byste v knize marně hledali některé postavy – bohužel včetně těch čtenářsky nejvděčnějších: Tyriona, Jona či Daenerys. Optimista by jistě poznamenal, že jde jen o důvod navíc, proč se těšit na další román. 

A co se vlastně v Západozemí děje? Po smrti Tywina Lannistera se vlády nad královstvím ujímá jeho dcera Cersei, jejíž vztahy s Jaimem každým dnem vůčihledně ochládají. Brienne z Tarthu projíždí zemí sužovanou nájezdy lapků a dezertérů ve snaze nalézt stopy po zmizelé Sanse Stark, Sam Tarly se vydává na bouřlivou cestu do Starého města a Arya nalézá útočiště na druhém břehu Úzkého moře. V subtropickém Dorne se mezitím formuje opozice vůči lannisterské vládě a všemi přehlížené Železné ostrovy se připravují na volbu nového krále. 

Jádro románu tentokrát tvoří události v Králově přístavišti, zprostředkované nově očima Cersei Lannister. Cersei vás rozhodně nezklame – samolibá bezohledná intrikánka kráčí životem se stejnou samozřejmostí jako dosud a s grácií sobě vlastní řeže větev pod sebou i celou říší. Sled jejích pletich i početných přehmatů se bohužel časem stává poněkud monotónním, pročež osobně považuji vynesení Cerseiny dějové linie do samého centra zájmu za krok sice logický, přesto však nepříliš šťastný.

Přinejmenším diskutabilní je autorovo rozhodnutí sledovat dění ve všech do knihy zahrnutých částech Západozemí. Zdaleka ne všechny dějové linie totiž stojí za pozornost a prostor, kterých se jim dostává. Vzhledem ke skutečnosti, že GRRM potřebuje v Hostině pro vrány na vyjádření myšlenky či vytvoření zápletky přinejmenším dvojnásobek prostoru než u předchozích knih, je pochopitelné, že dramatických zvratů tentokrát na čtenáře čeká poskrovnu. Tak například dvě kapitolky z Orlího hnízda jsou natolik nezajímavé a prostoduché (a to v míře Mistra Intrikána Malíčka vskutku nehodné), že jejich existenci omlouvá pouze pochopitelná snaha neztratit ze zřetele dva z významných hrdinů. A během událostí v odlehlém a autorem dosud pomíjeném Dorne se sice čtenář seznámí s řadou nových (a nutno dodat, že zajímavých) hráčů, bezmála stostránkové vyprávění však končí konstatováním toho, co čtenář dobře věděl již na konci Bouře mečů – že jih rozhodně nepatří mezi bašty lannisterské moci. Tam, kde v Písni ledu a ohně dosud následovalo jedno překvapení za druhým, se zkrátka v Hostině pro vrány obvykle spíš tlachá. Většinu opravdu zajímavých zvratů si autor tentokrát schoval až na samý závěr.

Toto pravidlo naštěstí neplatí všeobecně – dramatickými událostmi zmítané Železné ostrovy a bratrovražedný boj o ovládnutí nejdrsnějšího ze Sedmi království by naopak zasloužily mnohem více prostoru, než autor Krakaticím dopřál. (Odpusťte, ve znaku rodu Greyjoyů je vlastně nově „kraken“, což je ovšem to nejmenší z překvapení, které českému čtenáři paní překladatelka nachystala.)

Nerad bych však vytvářel neopodstatněný dojem, že by se čtenáři měli Hostině obloukem vyhnout. Martinovi stále patří jeden z nejvýraznějších hlasů současné fantastiky a ve své poslední knize to rozhodně potvrzuje. Díky charakteristickému stylu, instinktu pro správné načasování a nezaměnitelnému jazyku se neztrácí prakticky nic z dosavadní čtivosti celého cyklu. Odchod několika hlavních postav autor obratně vynahradil stvořením celé plejády nových – a kupodivu bez výjimky výrazných – charakterů. Jeho hrdinové se ve většině případů mohou pochlubit přesvědčivým vykreslením a uvěřitelným jednáním. A dokonce i shora zmiňovaný omezený počet zásadních dějových zvratů je do značné míry kompenzován v některých vedlejších liniích – inu, panna Brienne se od svého meče nikdy nevzdaluje dál než na dosah ruky. Třebaže se tedy Hostina pro vrány pravděpodobně nedočká tak vřelého přijetí jako předchozí knihy, stále se řadí k tomu nejlepšímu, na co lze v současné fantasy narazit. (Nezanedbatelný počet nominací na prestižní literární ocenění, jichž se knize dostalo – pravda, neúspěšných –, je ostatně dostatečně výmluvný.)

Po dočtení Hostiny asi málokdo přehlédne skutečnost, že autor nesplnil své původní předsevzetí – tedy obsáhnout celé pětileté období, během něhož by si nastupující generace Starků odbyla svá učňovská léta. Popisované události probíhají v časovém úseku ne delším než jeden rok a některé z dějových linií – jmenovitě Cersei a Jaime – jsou opuštěny v takovém okamžiku, že je autor s čistým svědomím nemůže nechat několik let bez povšimnutí. O pravdivosti opakovaných Martinových prohlášení, že celková délka Písně ledu a ohně nepřesáhne avizovaných sedm knih, si tedy udělejte vlastní názor.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Původně mělo jít o tetralogii (to by panečku bylo), ale po druhém dílu prohlásil, že sérii nestlačí pod 6 dílů. Vida, teď už se ohání 7 díly. Znepokojuje mě pokles kvality posledních částí.

  2. kvalita je dobra, jen zde nebyli ty atraktivnejsi postavy, me hodne chybel Tyrion, uz se tesim na tanec s draky, si ho tam uziju vic 😉

  3. Překlad
    Já vím, že kolem překladu už tu byla velká polemika hned při vydání, ale to, že recenzent náhlou změnu v přístupu k překládání jmen odbude jednou větou (cituji: Odpusťte, ve znaku rodu Geyjoyů je vlastně nově “kraken”, což je ovšem to nejmenší překvapení, které českému čtenáři paní překladatelka nachystala.), se mi zdá poněkud nedostatečné. Ehm, ano, vlastně to není jedna věta, ale jedno souvětí. Ale i tak se mi to zdá málo.

  4. Re: Překlad
    Právě že o překladu už toho bylo napsáno snad dokonce víc, než si zasloužil. Nechci se připojit k těm, kteří Hanu Březákovou kamenují, třebaže mi počeštění jmen taky hnulo žlučí (což byl důvod, proč jsem si neodpustil to malé rýpnutí kvůli drobnosti). Ty, kdo se v něčem takovém vyžívají, raději odkážu přímo na diskusi ke knihám nebo na na recenzi E. Kocourka na Fantasyi. Vážně mi vadí, když se o (kvalitní) knize člověk všude dočte jen to, že tuzemským čteňářům byla zprostředkována diskutabilním způsobem. Stačí?

  5. LV: jenže, bohům žel, to, co ti vadí, je to podstatné na překladových knihách. původně dobrá kniha si špatným/diskutabilním překladem kvalitu nezachovává. orignál a překlad, jsou svým způsobem dvě různé knihy. a pokud se majoritní čtenáři spokojují s odbytou prací překladatele, redaktora i korektora, tak pambů s nimi, dostávají pak takové knihy, jaké chtějí. jenže, co ti, kteří o to nestojí? a recenzent není (by neměl být) vydavatelův reklamní agent.

  6. LV: Taky bych myslel, že yb to zasloužilo trošku delší zmínku – aspoň vysvětlit, v čem změny v překladu spočívají, třeba i s odkazem na tu diskusi pod knihama, přece jen, ne všichni ji četli…

  7. All: Všechny písmenka kritizující překlad, chválící autora i odhadující děj nadcházející bych tímto rád pozval do diskuzí mezi nás na Icefire.tym.cz

  8. Prestižní literární ocenění?
    Kolik míníte nezanedbatelným počtem, a co byla ta úspěšná výjimka?

  9. Re: Prestižní literární ocenění?
    Hernajs, “obvykle” zůstalo opomenuto z pracovní verze – díky za upozornění. Tři nominace už dle mého nezanedbatelné jsou – zvlášť když jde o ceny jako Hugo, Quill nebo BFA.

  10. Z recenze i pár komentářů je hezky vidět, jak co čtenář, to názor. Já bych třebas kapitoly okolo Briennina putování klidně oželel, naopak Cersei jsem sledoval celkem se zájmem; aneb co všechno se dá zkazit. Nicméně souhlasím s tím, že kniha by mohla být poloviční co do rozsahu. A Malíček, jakkoli ho nemám rád, je mistr 🙂

  11. Drobné překvapení paní překladatelky hmmm… no nevím jestli to věrně vystihuje situaci … nejradši bych si poslechl deště kastameru ve vypálených troskách jejího hradu…. to že ser Hightower , nebo Royce je milionkrát lepší než Vysokověžský , nebo nedejbože Královec je možná můj osobní a nepodstatný názor , ale NIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDYNIKDY není možné měnit jména postav uprostřed děje ! Co jako máme dál čekat ? Že v dalším díle se vrátí k původním jménům ? Nebo to dotáhne do konce a ze Starků udělá rod Neůstupných ????? Větší neschopnost , stupiditu a aroganci jsem ještě neviděl !!!

  12. mily/a maca,je nas viac co sme roztrpceny prekladom mien v FfC, ale skor ako zacnes pouzivat na adresu prekladatelky taketo expresivne terminy si skus zohnat o celej veci viac informacii. Napriklad vo fore alebo guestbooku na http://www.icefire.cz. Tam sa tato tema dlhe mesiace dopodrobna preberala s pani prekladatelkou. Nabuduce dvakrat citaj a raz pis …

  13. Překlad
    Přesně tak, Máco. Mně překlad taky štve, dokonce natolik, že jsem si kvůli němu Hostinu ani nekupoval a mám teď v knihovně mezeru, a taky si myslím, že změna jmen na česká byla hloupost vysokého kalibru. Ale paní Březáková se k celé věci postavila tak, že veřejně přišla např. sem, na Fantasy Planet, a přiznala, že to celé byla z její strany chyba. Prakticky se nám všem, kteří jsme nad českým vydáním jen nevěřícně zírali, omluvila. Neznám JEDINÉHO překladatele, který by pro čtenáře v téhle zemi udělal něco podobného. Takže o aroganci tu nemůže být podle mně řeč. A pokud se týká tvých dalších slov, jako jsou “stupidita” a “neschopnost” – myslím, že každý má právo udělat čas od času chybu, aniž by to vedlo k závěru, že je stupidní a nechopný. Nebo jsi sám(a) nikdy nic neudělal(a) špatně?

  14. Vydání dalších dílů
    Nevíte někdo, jak to vypadá s dalšími díly? Pokud se nepletu tak poslední díl který u nás vyšel je “Hostina pro vrány”. Napsal už autor další pokračování nebo se čeká až to tu přeloží a vydají?

  15. Mě by jen zajímalo – kterej mamlas u Talpressu změnil u čtvrté knihy a druhé části font na obálce. Je to prostě hrůza – nechápu to, u osmý knihy změněj font!!!!!!!! Tohle dělá víc nakladatelství – prostě magoři:o((

Zveřejnit odpověď