Ikarie 11/2010

Ve znamení fantasy – tak by se dalo stručně shrnout listopadové číslo měsíčníku Ikarie. Ze čtyř zahraničních a tří českých povídek patří mezi čistou, ba dokonce kyberpunkovou scifi jediná zahraniční povídka. S přimhouřením obou očí by se pak do přihrádky SF dala přidat ještě jedna tuzemská práce. Všechny ostatní texty se pohybují tu více, tu méně ve fantaskních až fantasy rovinách.

Ikarie 11/2010

Je to poněkud překvapivé: v Ikarii v její dvacetileté historii hrála právě scifi (tu více, tu méně klasická) vždycky prim. Čtenáři si naopak občas stěžovali, že pořádné pravověrné fantasy je na jejích stránkách málo. Dokonce i v minulém víceméně monotématickém čísle věnovaném mořských nestvůrám a přízrakům se dalo navzdory tématu SF najít víc. To není výtka, jen konstatování. Podívejme se raději, jaké kousky nám časopis tentokrát nabízí.

Ragnarök: také se vám při téhle skandinávské verzi závěrečné bitvy vybaví ledové pláně, sněhová clona, která stíní nebe, a vichr rvoucí zbraně z rukou? Časopis zahajuje právě takovým příběhem a dlužno říci, že lepší povídku na úvod vybrat nešlo. Z Elizabeth Bearové se stala nová hvězda žánru, která pomalu, ale jistě míří mezi klasiky. Ve stylově čisté krátké povídce Led nás přivádí do světa, kde poslední bitva vikingské mytologie už proběhla a bohové jsou mrtvi – až na jednu z Valkýr. Právě ona se musí vypořádat nejen se svým svědomím jediné přeživší, ale i s posledními útoky zlovlků, s vražednou zimou a se svým umírajícím valravnem – božským okřídleným hřebcem. Působivé obrazy kamenného a ledového hrobu, do kterého pohřbívá své mrtvé, i její cesty do nového světa za lidmi – smrtelníky, vám asi z hlavy jen tak nevymizí – možná i proto, že celý text je vyprávěn v ich-formě hlavní hrdinkou.

Nutno ještě dodat, že relativně mladá americká autorka (1971) má široký záběr. U nás zatím vyšla první kniha její kyberpunkové trilogie Zakalená, několik povídek ze steampunkového New Amsterodamu a také jeden text, který si zaslouží přiřazení ke klasickým „peckám“ – Hranice odlivu v Ikarii 2009/04.

V další povídce se dostáváme k našim severním sousedům do oblasti takzvané Králíkárny. Maciej Guzek se do magické enklávy své země vydal v příběhu nazvaném Špinavé břehy už podruhé. O Guzekově světě se dá říci, že je typicky polský: z Polska je díky úzkému napojení na magickou realitu světová velmoc, církev se spolu s vojáky snaží o kvadraturu kruhu – tedy o výnosné obchodování s magickými artefakty na jedné straně a jejich bezpodmínečnou kontrolu na druhé, a katolická víra je předpokládanou samozřejmostí. V tomto světě se potlouká také čím dál nespokojenější řezník Artur, který má podle svého přesvědčení nárok na víc, než se mu dostává: na víc peněz, víc moci, víc rozkoší… Bohyně mnoha jmen mu jeho přání může splnit, otázkou je, za jakou cenu.

Poměrně akční příběh pobaví zejména ve scénách, ve kterých figuruje církevní i vojenská moc: autorovi nechybí smysl pro černý humor a schopnost ironie. Zápletka týkající se samotného Artura a jeho bohyně je poněkud předvídatelná.

Třetí povídka, Do stínu stínem padáme Jasona Sanforda, je kombinací současného velkoměstského fantasy hororu a lehce psychologické prózy. Hlavní hrdina a vypravěč v jednom pracuje jako městský hasič a záchranář. A právě tahle profese má po průniku Páráků do našeho světa nejvíc práce. Nepochopitelná nehmotná entita, které se lze bránit pouze světlem, si totiž na lidech každou noc vybírá svou daň. A tak ve městě propuká požár za požárem, vypravěč nemá dost času na svou dospívající dceru a ani na to, aby zvládl žal po ztrátě své ženy, jedné z prvních obětí podivné invaze…

Akce stíhající akci, plameny a řev sirén: to vše zde však slouží jen jako křiklavé plátno, na které autor tenčím štětcem maluje to, co považuje za klíčové: nešikovnou vzpouru šestnáctileté dívky, teenagerský zmatek v duši i víru, že ty, které jsme ztratili, se nám jednou podaří najít… Podobných povídek už se k nám od amerických autorů (a hlavně autorek) dostalo více, tím však jejich sugestivita neklesá.

Harey …an experiment in reality… německého autora Matthiase Falkeho hraje na jinou strunu. Psychologii nahrazuje filozofie: co představuje realita, má někde začátek a konec – a hlavně: kdo za ní stojí, když za nekonečnem jejích virtuálních podob vždy můžeme najít člověka?

Otázky z německé povídky lze samozřejmě klást právoplatně i ve SF literatuře. Jinou věcí je, nakolik je autor „obalí masem“ – a to se, mám pocit, Matthiasu Falkemu příliš nezdařilo. Ani Krise ani jeho snoubenku Harey, putující s ním po nekonečnu virtuálních světů, nemá čtenář důvod si pamatovat – jsou to jen jména, dvourozměrné figurky. Stejně tak neutkví v hlavě ani momentky z fantaskních světů, kterými procházejí. Je mi jasné, že povídka má jiný cíl i dosah, mě ale minula.

První česká povídka, Já nejsem dnešní od Pavla Hrubého, nabízí poněkud ztřeštěný, lehce špionážní příběh, ve kterém se prolínají paralelní reality a cestuje se strojem času. O ten koneckonců jde v první řadě. Hlavní hrdinka, albionská čtečka Viviola, dostává nabídku, která se neodmítá: najít a odcizit artefakt, který cesty časem umožňuje. Celý text je lehce zmatený a v některých místech kroutíte hlavou nad jednáním postav. Na druhou stranu na mnoha místech pobaví. Zaklení „Do mikulovic!“ podle vzoru „Do paďous!“ si budu pamatovat hodně dlouho, stejně jako hrdinčino překvapení, když se najednou objeví v neznámém prostoru plném regálů, zboží a lidí a s nápisem Tesco na budově. Povídka dává také prostor pro další příběhy hlavní hrdinky, špionážního esa Albionu. Díky stroji času lze povídku označit za scifi, i když nejsofistikova­nějším mechanismem je tu starý trezor.

Encyklopedie Gorgonů Petra Čepka se opět dostáváme na půdu fantasy, i když odehrávající se v současnosti. Zážitková agentura pořádající zájezdy pro puberťáky na opuštěný ostrov, žertík, který chtějí ostatní spolupracovníci i s dětmi nadělit jednomu z majitelů k narozeninám – a mořské příšery, které recesi promění v děsivou realitu. Autor použil zjevně náhodou stejný postup jako v minulém čísle Helen Keeble ve výborné povídce Zápisky o jistých vědecky zajímavých událostech… – střídání „lidských“ pasáží s těmi, které jsou zahrnuty v Encyklopedii Gorgonů. Nápad začínat každou encyklopedickou část stejným slovem jako předchozí lidskou část funguje velmi dobře, příběh odsýpá, je přiměřeně složitý a ani závěr neurazí.

Vrcholem čísla ale podle mého názoru je poslední povídka – Stavitel od zkušeného Josefa Pecinovského. Fantasy příběh z českého středověku zaujme jak originálním námětem, tak kvalitním zpracováním. Stavitel, který pomáhá lidem vybudovat zničené domy nebo hradby, které zničili Tatarští nájezdníci, za úpis několika měsíců nebo let jejich života, konšelé, kteří se bohužel od těch současných zase o tolik neliší, a hořkosladký konec. To vše v podání mistra, u kterého by se začínající autoři mohli učit stylistiku i rozvíjení příběhu. Pecinovský spolu s Elizabeth Bear zkrátka listopadové Ikarii dominují.

Z publicistických textů zaujme zejména Vladimír Kejval a jeho Současná ruská sci-fi nebo Boris Hokr s pokračováním svých Proměn domácí fantastiky tentokrát věnovaných takzvaným sdíleným světům. V našich podmínkách se jedná zejména o knižní řady Mark Stone, JFK a romány o Conanovi. O své zkušenosti se tu podělí autoři zvučných jmen (J. W. Procházka, Leonard Medek), zkušení redaktoři a vůbec lidé v pozadí (Vlado Ríša, Jan Kantůrek) a další. K Ikarii už tradičně patří i knižní recenze ve Vivisektoru a stránky filmových recenzí.

Pokud minulé číslo nad ostatními svými (zahraničními) povídkami výrazně vyniklo, pak toto je v porovnání s ním „pouze“ dobré. I tak však většina zahraničních povídek – a v tomto případě i jedna česká – vysoce překračuje průměr.

Martina Šrámková (redaktor)

msramkova@cen­trum.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

29 komentářů

  1. předsmrtná křeč? nebo postmortální svalové kontrakce? zajímavější (a pro pravidelné čtenáře významnější) informace FP nemá?

  2. Konec Ikarie
    Tak jak to vypadá s tím krachem Ikarie ? Můžeme už slavit a nebo proběhla resuscitace ?

  3. Pecinovský?
    Kdo je Jiří Pecinovský? Nemá to být Josef?

  4. konec Ikarie
    omlouvám se, to jsem se přepsala – s tím Jiřím a Josefem. Moje chyba. A s Ikarií – slyšela jsem tu jobovku až včera, jestli někdo víte něco, můžete mi to prosím napsat, buď sem nebo na můj mail – msramkova@centrum.cz

  5. Ikarie
    Chystá se oficiální oznámení, které zašleme i redakci Fantasy Planet, všeho do času 🙂

  6. pro domovního důvěrníka
    Zvláštní důvod k oslavě. Ikarie byla za prvé prvním žánrovým periodikem, které se tu po Listopadu 89 vynořilo. V zahraničních povídkách byla vždy velmi silná – a pod vedením Martina Šusta excelentní. Mně osobně to bude velmi líto, stejně jako když zkrachovalo první vydávání magazínu FaSF od Polarisu.

  7. Ikarie
    Je to smutné. Jsem předplatitel od samého počátku, mám všechna čísla svázaná a strávil jsem s nimi mnoho krásných chvilek. Přijde mi věčná škoda, jestli se tak kvalitní časopis, stálice a legenda, odebere či již odebral do věčných lovišť. Ale třeba ještě není konec 😀

  8. krach a zánik
    Také mě bude mrzet, jestli odejde do Valhally a bude tak následovat VTM. Přijde jen mě divná společnost, kde se nejlépe daří bulváru ???

  9. http://www.lopuch.cz/klub.php?klub=ikarie&to=2012

    “Prozatím to vypadá, že 12-ka vyjde už u jiného vydavatele, jenž je ochotný dát časopisu šanci na další rok, poté se uvidí. Nechci a nebudu prozatím sdělovat žádné bližší informace, otázkou ovšem zůstává, zda půjde o časopis Ikarie či o staronový časopis pod jiným názvem.”

    Sice to není ofic ale zní to líp než konspirace co tu vznikají…

  10. Rader: super, ten článek je datován zítřkem, hezký náhled do budoucnosti!

  11. Nový časopis
    Netuším, proč je to už na Sardenu viditelné, nicméně zítra by se opravdu na webech měla objevit informace o další budoucnosti Ikarie. A má světlé barvy. Nechte se překvapit. 🙂

  12. od zástupce šéfredaktora Sardenu
    netuším, čím to je. Evidentně nějaká chyba systému či co. Každopádně se FP za Sarden omlouvám, že jsme to vydali předčasně. Bohužel vám k tomu nemohu sdělit nic bližšího, protože jsem stejně překvapený jako vy.

  13. Martin Šust
    Ach jo. Já věděl, že jsem to měl rozeslat až dnes a kašlat na to, že by bylo vhodné dát webům trochu času na přípravu. Ale, že nebyli schopni na Sardenu (Neviditelný pes) sjednat nápravu mě tedy udivuje.

  14. Nám se není za co omlouvat, jen jsem chtěla vše uvést na pravou míru. Ve starém systému FP šlo malou kličkou taky zjistit, co vyjde v příští dny, byl to jeden z důvodů, proč přejít na nový…

  15. Martin Šust
    Jo, to byly časy, když jsem si vždy zkontroloval, co bude na FP zítra. No a pak jsem ti to prokecl a bylo po srandě 🙂

  16. Nebyl jsi jediný, on se rád koukal i Pechy, jak jsem se letos na FFS dozvěděla. Ještěže jsme vám utnuli tipec, pánové. 🙂

  17. A to byly časy, kdy člověk nemusel při každém příspěvku vypisovat své jméno/iniciály/přezdívku a pole Předmět a Jméno nebyla na tak user-hostile pozicích, no jo, to už se nevrátí… eh, cože?

  18. to P. J.
    Pokud se registrujete, bude se vám to vypisovat samo. 🙂 A plánujeme obnovu informačních novinkových mailů registrovaným uživatelům, samozřejmě posílání si může každý zrušit. Nicméně to prohození je otázka zvyku, já se taky pořád pletu. 🙂

  19. Ja se fakt registrovat nebudu! Já jsem na žencký!
    A že se mi to bude vypisovat samo, to známe: jeden formuláříček, s tím vám ještě pomůžu, vašnosto, ale bude to za poplateček… ták, a teď se mi devětkrát podepište na tenhle formuláříček… ne ne, ten už musíte sám… a ještě jeden formuláříček, ták, hezky daněčku přelijte na účtíček… a tady druhou, třetí… a z tohohle nemějte strach, tohle není daněčka, to je jen pojištěníčko… a tohle taky… ale zaplatit musíte, to přece nejde, abyste si žil jen tak, jak vás napadne…
    To zrovna!
    A informační maily (nebo volání na telefon) a jejich zrušení, s tím mám taky moře zkušeností.
    Kdepak, to by tak hrálo! Na mě si jen tak nepřijdete!

  20. to P. J.
    No tak nevěřte, neregistrujte se a vesele si vypisujte. 🙂

  21. Ikarie XB-1
    Tak si u příležitosti zítřejšího oznámení (ano, ten únik jsem také viděl… ;-)) pouštím Ikarii XB-1 a říkám si – sakra, to je skvělej film ještě teď!

  22. No tak zatím si můžu vybrat, že tady nebudu vypisovat vůbec nic, a půjdu raději vypisovat ten nekonečný rejstřík a taky se těšit na dočista jiná vypisování… za chvilku tady z toho budete mít pěkný vypisoár trpělivosti, který jednou přeteče! Pak ještě budete marně prosit na kolenou (a s hadrem v rukou), ať vám sem někdo něco napíše!
    (Tak, dřeňdy dost, fakt mám ještě před spaním dost práce.)

  23. for P. J.
    tak si s prominutím polibte tu část těla na které si sedíte 😉

  24. Nojo, P. J.
    Sadomasochistek ve fandomu holt přibývá a my s tím nemůžeme nic dělat (leda si pořídit Greasemonkey a dosíci mistrovství v Javascriptu).

  25. Filmové recenze
    Asi se nedokážu naladit na stejnou vlnu jako pan Žďárek, ale:
    Moc mne mrzí, že autor recenze nečetl velmi dobrou antologii Plameny hvězd (Martin Šust tuší, kterou knihu myslím ;-)), protože pak by musela jeho recenze na “Syptom Pandorum” vyznít dost odlišně. Ten film je totiž v podstatě kopií “Cesty za nadějí” Erica Browna. A fascinuje mne, že jsem ani v titulcích filmu ani nikde jinde ten evidentní vztah nezaznamenal. Jasně, nejde o “úplnou” kopii, ale podobnost je příliš zjevná, než aby byla náhodná. Pro mě nikoliv “jistá nepůvodnost”… A – vážně nevím, nad čím tady plesat, tedy kromě fyzického zjevu Antje Traue a – řekněme – první částí filmu…
    Za obrázek s Xenií Seebergovou namísto Evy Habermannové u první série Lexxe asi pan Žďárek nemůže.

  26. Únik článku předčasně
    Díky Siriovi za předběžnou omluvu. Chybička byla každopádně na mojí straně, když jsem chtěl jít spát do práce, omrkl jsem ještě e-mail a hle viděl jsem konečně oficiální informaci o tom, co se proslýchalo. Fakt jsem chtěl jít spát, ale dříve než jsem si přečetl e-mail jsem text naformátoval a hodil na web. Jenže pak jsem si ještě přečetl e-mail, a na konci zaregistroval info, aby se informace nepouštěla dříve než 25. listopadu. Snažil jsem se tedy všechno ihned smazat – žel bohu jsem si neuvědomil, že si Google již to vydání zapamatoval (ostatně proto i datum 25. v neúplném textu na Nev. psu). Přijměte tedy moji omluvu, ačkoliv již na věci nic nezmění.

Zveřejnit odpověď