In Nomine Sanguinis: Beskydy nabízí ideální krajinu pro rekreaci a lov upírů

Miroslav Žamboch je zpátky s knihou o upírech a vlkodlacích, o střelných zbraních a krásné, vlhké, sychravé přírodě páchnoucí jehličím a střelným prachem. Ideální místo pro dovolenou a ideální kniha na začínající podzimní večery. Akční, drsná, řemeslně perfektní, leč slabší v kolenou.

In_Nomine_Sanguinis

Nakladatelství Triton vydalo novou knihu od Miroslava Žambocha In Nomine Sanguinis. Jak překlad latinského titulu napovídá – Ve jménu krve – autor se v příběhu vrací do Čech, ve kterých aktivně řádí upíři. Novinka je titulována jako druhá kniha série Klanové války, tedy přímo odkazuje na knihu Visio in Extremis, kterou Žamboch napsal a Triton vydal v roce 2011.

Milovníci upíra – solitéra Mathiase Majera budou zklamaní, v nové knize se mu dostane jen velmi málo pozornosti. Ale je příjemné nacházet tu a tam odkazy na předchozí knihu. V novém románu přichází autor s novým hrdinou a zase trochu jiným pohledem na upírství, tentokrát ryze technické. Své fanoušky však spisovatel nezklame, protože byť se jeho nový hrdina jmenuje Oziáš Jiří Rys aka George Maybach Frederickson, jeho nitro zůstává podobné celé řadě reků před ním. Je to hrdina samotář, obětavý, lehce kousavý, sarkastický, drsný i vtipný a moc mu to nejde s holkama. Do vínku tento hrdina dostal velký potenciál a ten se postupně rozvijí, respektive je nucen rozvíjet, jinak by postava nepřežila. V tomto ohledu nová kniha nepřinese nic nového, leč to by ji nesměl psát Žamboch. Je až s podivem, kolikrát už čtenáře seznámil s podobným typem hrdiny a opět se mu podařilo jej ozvláštnit a odlišit.

Autor se v nové knize opět pustil do vod, které opět zavání vyčpělostí tématu, a to konkrétně do vlkodlaků, kteří (světe div se) bojují s upíry. Na první pohled snaha prodat tolikrát omleté téma zas a znovu, ale podobně jako ve Visio in Extremis podané jinak – s odstupem, klidně a naprosto profesionálně. Spisovatel bere vlkodlaky jako samozřejmou věc a svým způsobem je ignoruje, nepouští se do rozborů lykantropické historie a jejích biologických projevů. Stav postavy je fakt, ve kterém se nikdo nijak nerýpe. Z příběhu tak nijak nikdo nevyčnívá a čtenář nemá pocit, že by četl nějaký další pokus, jak okořenit upírství. Upíři ani vlkodlaci totiž nejsou hlavním tématem knihy, ale rekvizitou, kterou Žamboch komponuje do příběhu podobně jako zbraně a střelivo, ale rozhodně ji nestaví nad příběh, ani příběh nestaví jenom kolem ní. Upíři jsou v knize v hojném počtu, navíc kopou za ty zlé! Doby Nočního klubu se vrátily!

Hrdina je vlkodlak, tečka. Díky tomu může vyvádět neuvěřitelné kousky a přežívat extrémní zátěž, takže autor se tímto ryze pragmatickým přístupem opět vymaňuje z vyšlapané cestičky a zaměřuje se na to, co mu jde nejlépe – akční, rychle ubíhající děj, kterého se čtenáři opět dostane v navýsost krvavé a hojné podobě. Upírům se musí hlavní hrdina postavit a přežít. K dispozici má opět bohatou škálu zbraní, kde autor neváhá a perfektně nastudovanou látku používá v maximální míře, takže text chvíli spíš připomíná zbrojní příručku nebo katalog arzenálu pro lov slonů. Pro celou knihu prostě platí pořekadlo: když to nejde silou, jde to ještě větší silou.

Žamboch tak čistě řemeslnou precizností vykřesává ze známé látky nový oheň, který se mu postupně rozhořívá pod rukama a čtenář se v jeho teplo ochotně a rád vyhřívá. Nesmírně také potěší zasazení příběhu do Beskyd a tamních vesniček a maloměst. Jejich atmosféru se daří vykreslit naprosto věrně a přesně, stejně jako sychravé počasí a mizivý turistický ruch.

Nakonec to je příběh, co čtenáře zradí nejvíce. Je prostě nedotažený. In Nomine Sanguinis dokáže pohltit, ale bez ohledu na vycizelované souboje pospané do nejmenších detailů se příběh stočí na jediné téma – hledáme, a jediné, co nacházíme, jsou nepřátelé, které je třeba pobít. Liší se pouze tuhostí a časovým úsekem, v němž se s nimi hrdina vypořádá. Navíc tam, kde se v jiných dílech hrdina teprve rozehřívá, v nové knize prožívá vrcholnou katarzi. Žambochův toliko opěvovaný styl postupné proměny postavy, aniž by si toho čtenář všiml, zde prakticky chybí. Oziáš Jiří Rys prostě střílí, žere maso na kilogramy, sem tam sezobne i trochu teplé krve, ale najednou přijde finální gambit a konec. Koncovka je vůbec useknutá samurajským mečem, a to dokonce za použití poměrně laciné, leč logicky vysvětlené deus ex machiny.

Miroslav Žamboch v textu neslevil ze svých požadavků na po technické stránce perfekcionistické dílo. Vytvořil čtivý, poměrně strhující akční román z prostředí beskydských lesů, kde si to na férovku rozdává brutální nadpřirozená síla s téměř lidskou, jen trochu pozměněnou, zato navíc podpořenou technikou. Pomyslný vrchol se nenachází na závěr knihy, ale ve zběsilé honičce po lesích, kde autor opět dokazuje, proč jej tolik jako čtenáři milujeme. Vlažný konec však zamrzí. I s výraznou pihou na tváři je však In Nomine Sanguinis knihou, kterou by každý milovník Žambochovy tvorby neměl minout. Nic převratného v ní nenalezne, ale bude číst řemeslně kvalitní dílo od vypsaného a schopného autora. To už stojí za to.

60 %
  • Miroslav Žamboch: In Nomine Sanguinis
  • Triton, 2014
  • Obálka: Petr Vyoral
  • 264 stran, cena 279 Kč
Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

20 komentářů

  1. Obecně mám dojem, že Žambochovi se ty koncovky poslední dobou výrazně nedaří… Ale recenze vyznívá, že nová kniha by snad mohla být o dost lepší než Visio in extremis, které se mi četlo ztuha, takže se těším.

  2. Mě v této souvislosti fakt “potěšil” úžasný Triton, který ještě v úterý 2. září měl u knihy napsáno, že vyjde 1.9.2014. Tento údaj tam visel min půlku prázdnin, takže jsem v úterý prudil v Neoluxoru a samozřejmě prd. Abych následne(myslím že to bylo ve středu) koukal jak z jara, když to změnili na 30.9.2014. Fakt bomba ….

    I když po povedené taškařici s Barlowem a prasárně(jinak to nazvat nelze) s formátem u posledního Morgana se v případě Tritonu už nedivím ničemu.

  3. no tak nevím recenze tak nějak moc nenavnadila a jelikož mi Visio leží v knihovně a čeká na přečtení už dva roky tak asi ještě počkám na ohlasy čtenářů. Z trošku jiného soudku – jsem snad jediný kdo si chce konečně zase přečíst o tom jak se mají Bakly, Koniáš, jejich přátelé, rodina a jejich nepřátelé???

  4. Pane Vaníčku,
    máte tam menší lapsus: Upíři byli za záporáky ne v *Nočním klubu* ale v *Divokých a zlých*…

  5. 4 MichaelS
    Na Arara.cz zase měli napsáno, že to vyjde 8.9. Tož jsem si to minulý týden předobjednal a již zaplatil. Nuže uvidíme…

  6. Co tady pořád máte s těmi vlkodlaky? U nás je to prachobyčejná škodná. Ovce to hubí a les exkrementy znečišťuje! Někdy je jich málo, pak je mužici od nás ze vsi sami postřílí flintičkami, nebo motykami ubijí. Občas se přemnoží, a pak je armádu třeba povolat, aby je srovnala. Ale že by válčili s upíry? To se mi nějak nezdá. Pokud vím, tak hrabě Dracula se tituloval jako “pán vlkodlaků”, a byl to upír jako poleno! Vlkodlaci jsou upírům podřízeni, kdeže by s nimi bojovali! Inu, jak se říká: Co jeden neví, to druhý dolže!

  7. Beskydy
    Jest-li se nemýlím, tak víc než 90% Beskyd leží v Polsku. 😉

  8. Pár poznámek:
    Není to ono. I těch šedesát procent je možná moc. Řemeslně to asi jde, ale já u toho měl pocit, že je to pořád dokola.

    To kragh: V nočním klubu byli na obou stranách barikády. Takže o lapsu nemůže být řeč.

    To Kostelník: Ano Moravané a Slezané všech zemí spojte se! Konečně spřízněná duše. Ale jestli on nemyslí Čechy ve smyslu Česká republika. Potom má bohužel pravdu. .-) a…

    to Bemiurg: …to co leží u nás se jmenuje Moravskoslezské Beskydy. Beskidy Zachodnie (západní) a Beskidy Wschodnie (východní) leží v Polsku. Celé se to řadí pod Vnější Západní Karpaty. Tam jsem několikrát byl. Tam je to parádní!!!!!

    to Podchaljuzin: Jako vždy jsi přesně udeřil hřebík na hlavičku! Dávám palec nahoru! 🙂

  9. To KarelC
    A je to alespoň lepší než Visio? Nebo jak bys to porovnal? Jestli se to vyplatí aspoň jako e-book :-/.

    Mistr medituje(nebo honí blondýny:-), Kopřiva chrápe(asi honí pro změnu prachy:-), Žamboch píše prd …. to je zase rok:-(.


  10. Jinak ten závěr recenze si mi líbí …. sice to není žádný vodvaz, ale zase úplně za h…o to nestojí, takže z hlediska domácí produkce je to vlastně ke koupi dobrý až až :-DDD

    To je zrcadlo … 🙂

  11. MichaelS
    Kopřiva nepíše prd. 29. 9. vyjedou z tiskárny Aktivní kovy.

  12. To Clint
    … a to už jako fakt? Protože pokud mne paměť neklame, v nějakém tom Crwím podcastu to sliboval už před celkem delší dobou.

    Jinak De Klerk samozřejmě vždy potěší:-)))

  13. k těm Beskydům v Čechách
    Stále nemohu přijít na chuť hromadnému označení Česko, Česká republika mi přijde moc oficiální, proto nějak tíhnu k Čechám, čímž nechtěně opomíjím zbylé země koruny české, jejichž obyvatelům se tímto moc omlouvám. 🙂

  14. to Lukáš:
    Já taky ne, ale co naděláme.
    Omluva přijata! Ale jednou Morava povstane a bude sa nad Pradědem blýskat, Moravané ožijů! 🙂

  15. Jako často jdu opět proti proudu: Název *Česko* mi vůbec nevadí, připadá mi logický (jako Polsko, Německo, Finsko, Rusko atd. atd. a běžně ho používám…

  16. Bohužel, jak se zdá, tohle pomalu získává pověst nejhorší Žambochovy knihy vůbec. I hodnocení na Legii je zatím dosti tragické.

  17. Zakončení
    Přiznám se, že netuším, co se vám na závěru knihy nezdá? Podobně “useknutá” je bohužel většina knih podobného ražení a není to jen autorem (i pan Kulhánek má některé své kusy podobně useknuté), ale podle mne na tom má svojí zásluhu i vydavatel, který na dokončení díla tlačí. Naopak si myslím, že pan Žamboch se s tímto problémem vypořádal na výbornou.

Zanechat odpověď