Infinity Beach – McDevitt Jack

Recenze originálu.
V budoucnosti vzdálené tisíc let se lidstvo rozšířilo na více než tucet obyvatelných planet kolem sousedních hvězd a prozkoumalo stovky dalších. Nikdy se však nepodařilo nalézt důkaz existence mimozemského života. Cestování nadsvětelnou rychlostí umožňuje, aby průzkum pokračoval, ale dlouhověké, bohaté, pohodlím zaopatřené lidstvo jako by stálo na prahu ztráty své touhy expandovat dál a pokračovat v kosmickém pátrání po novém životu.

Kim Brandywineová je astrofyzička, jež má na starosti styk s veřejností ve vědeckém ústavu, který se snaží v hledání života pokračovat. Doslechne se, že před třiceti lety možná jistá loď uskutečnila první kontakt a přivezla důkaz, který byl pětičlennou posádkou, z níž jsou již všichni mrtvi, ukryt. Jedním z členů této posádky byla Kimina naklonovaná sestra Emily, která krátce po návratu lodi záhadně zmizela. Má se za to, že ostatní členové posádky byli zabiti při nevysvětlitelné explozi.

Když se Kim pustí do pátrání, začne objevovat v oficiálních záznamech  událostí souvisejících s misí jednu anomálii za druhou a začne zjišťovat, že někdo nechce, aby pravdu o misi a o osudu své sestry odhalila. Jak s pomocí blízkého přítele z institutu pozvolna odkrývá složité důkazy, dospívá k přesvědčení, že záhadu je možné vyřešit pouze opakováním kroků, které podnikla předchozí mise.

Kim se svým komplicem ukradne kosmickou loď institutu a chystá se opakovat sestřin poslední let. Podaří se jim vypátrat pravdu o první expedici  a to, co se s její sestrou ve skutečnosti stalo?

Zatím nejlepší McDevittův román

Jack McDevitt za uplynulých patnáct let vyprodukoval souvislou šňůru slibných románů z kategorie hard science fiction. V mnoha jeho románech se vyskytují těžko rozluštitelné záhady nebo první kontakt s mimozemskými civilizacemi, případně obojí. Pláž Nekonečno je zatím možná nejlepší McDevittův román. Přes spletitost toho, co se o třicet let dřív skutečně odehrálo, a pomalý, postupný způsob, jakým Kim odkrývá pravdu, si příběh uchovává podmanivost.

Vykreslení postav je v románu lepší než ve většině hard SF, zejména pokud jde o postavu Kim. Jedinými jejími nepříjemnými vlastnostmi jsou ty, které jsou společné většině luštitelů záhad, kteří v hard SF vystupují – nezvyklé množství intuice a neuvěřitelné štěstí.

Navzdory obavám, že lidstvo ztrácí touhu po dalším zkoumání a pokroku, je lidská společnost a kultura na Greenway, planetě Kim, prosperující, intelektuální a moderní – hodnoceno dnešními měřítky bezmála utopická. Klonování se běžně používá k vytvoření potomstva bez jakéhokoli společenského stigmatu, což působí jako lehká poznámka k současné hysterii kolem možností lidského klonování. Ve většině ohledů se však postoje a móresy obyvatel Greenway liší jen málo od způsobů dnešních blahobytných intelektuálů, což je častý problém románů z daleké budoucnosti. Je těžké si představit, že třeba jen za sto let – natož za tisíc – by lidská společnost zůstala tak podobná té dnešní.

Silné stránky Pláže Nekonečno však vysoce převažují veškeré nedostatky. McDevitt napsal příběh o řešení záhady z kategorie hard SF, který je komplexní, má dokonalé tempo a vyslovuje se k  některým nejdůležitějším tématům žánru – náležité roli lidstva coby inteligentního druhu ve vesmíru a potřebě nebýt úplně sami.

Tento román by měl Jacku McDevittovi pomoci, aby byl nadále uznáván jako jeden z nejlepších autorů hard science fiction v oboru.

Recenzi pro FP přeložil (translated by) Petr Kotrle
Původně vyšlo v Science Fiction Weekly

Poznámka: Román Jacka McDevitta Pláž Nekonečno by měl vyjít ve vydavatelství Návrat v průběhu roku 2006. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. McDevittovi Motory Boha mi prisly super, takze na tohle se fakt tesim.. zajimavy je, ze ted po Brinove Infinity Shore dostaneme i Infinity Beach, nutno podotknout, ze preklad nazvu ani u jednoho se mi (zatim) moc nelibi, zatimco v anglictine zni oboje, tak nejak “cool” 🙂 v cestine nic moc…ale coz, dulezitej je obsah…

  2. Název
    Byl bys raději, kdybychom se do toho pustili jako kreativci od filmových distrobutorů? Třeba by to ještě šlo předělat na “Smrtonosnou pláž”.:-)

  3. to rozhodně ne:)bylo to jen takove postesknutí, sam nevim, jestli by to slo lepe, navic bez znalosti kontextu jaky to v knize muze mit…

  4. Já nevím, jsem fanda hard sci-fi, ale Motory boha mě k smrti nudily, pár super nápadů, ale jinak nesnesitelně natahovaná soap opera. Ale asi mu dám ještě jednu šanci, teď jenom vybrat, s čím.

  5. To Ajax
    Jistě, každá z McDevittových knih by mohla být o nějakých 100 stran kratší a zas tak moc by se nestalo, ale berte to tak, že a) autor se tím živí, b) jsou knihy, ze kterých by se dalo ubrat 200-500 stran, c) pro vás jako čtenáře by se to na ceně knihy stejně nijak zvlášť neprojevilo.Jinak je určitě zajímavé, že se v jednom vydavatelství potkávají v několika týdnech tituly Infinity Shores a Infinity Beach. A to ještě předchozí tady vydaný McDevitt se jmenoval Ancient Shores…

  6. To Petr Kotrle
    ad natahování, jasně, pokud zůstanem jenom u hard sci-fi, tak takový Bear nebo nedávný Morgan si s McDevittem rozhodně nezadají. Jak říkám, dám mu ještě šanci… Docela mě překvapilo, že z tří dalších knížek, které mu tady vyšly, ani jedna není ze světa Motorů boha, škoda, ten nápad mi přišel skvělý. Jinak kterou z těch tří byste mi jako překladatel doporučil (která je “nejsvižnější”?)

  7. Nejsvižnější – možná proto, že nejkratší – by mohly být Dávné břehy. Ale já mám o něco raději Pád Měsíce – sice je to profláknuté téma, ale dobře zpracované právě proto, že McDevitt umí postavám vdechnou trochu života, i když jsou poměrně jednoduché. Ad Motory boha – od příštího roku by snad mohla začít vycházet trilogie Deepsix, Chindi a Omega, která pokračuje s postavou Hutch a světem z MB.

  8. Nejlepší McDevitt
    jsou rozhodně Dávné břehy – dokonce natolik, že se to spojení dá opravdu použít a ne mluvit jenom o nejméně nepovedeném, kdyby člověk musel volit mezi zbylými. Místy připomenou Clarka, dokonce i Simaka, a naštěstí se vyhnou většině klišé, do kterých upadne konec těch ostatních, v nichž se vyhazují velké věci do povětří (ev. vakua).Petře, ten Brin se jmenuje Infinity´s Shore; pod tvým názvem se mi nedařilo to vygooglovat.

  9. mlouvám se za lenost, ten název Brina jsem střelil od pasu. Jinak souhlas.Z novějších věcí se mi asi nejvíc líbilo Chindi, ale o tom třeba někdy příště.

Zveřejnit odpověď