kladatelství Baronet vydalo v rámci své řady starších českých sci-fi sbírku povídek Václava Kajdoše “Invaze z vesmíru”. S výjimkou ke sbírce dodatečně připojené povídky “Kurupiru”, která několikrát vyšla časopisecky, jde o první vydání této sbírky po 33 letech. Stáří ale, až na některé výjimky (použité reálie), není na jednotlivých povídkách prakticky znát.
Celá kniha obsahuje (včetně dodatečně přidané povídky “Kurupiru”) jedenáct povídek, rozčleněných podle ústředního motivu do tří bloků. V prvním bloku jsou čtyři povídky. První tři (Volavkovy celery, Nádor, Příbuzní) zpracovávají různé možnosti pronikání mimozemských civilizací, čtvrtá (Kotě) se zabývá neobvyklou psychickou vazbou dítěte s kotětem. Druhý blok obsahuje povídky na motivy historických legend – drakobijecké z ostrova Rhodu (Drak), golemovské (Hmota bez tvaru) a faustovské (Hra se stínem). Třetí blok je zaměřen na psychologii lidí i mimozemšťanů (Ples loutek, Neřešitelná otázka, Pavouci). Dodatečně připojená povídka “Kurupiru” pak reprezentuje klasickou dobrodružnou sci-fi.
A nyní k jednotlivým povídkám:
Volavkovy celery jsou hořce ironickým vyprávěním (s ekologickým podtextem) o smutném osudu pražského zahrádkáře, kterému na zahrádku spadne dávka mimozemského urychlovače růstu.
Nádor popisuje jednu z možných forem mimozemské invaze. U lidí v vážným nádorovým onemocněním se objevuje cosi, co nádory likviduje, ale zároveň mění i hostitele. Dva lékaři sice odhalují podstatu nezvyklého jevu, ale zároveň jsou postaveni před otázku, jak situaci řešit.
Příbuzní je povídka o další formě infiltrace průzkumníků mimozemské civilizace mezi lidi. Zvědové jsou zde jakousi formou robotů a podobu formují podle zachycených pocitů, tužeb a emocí.
Kotě je příběhem postiženého dítěte z ne zrovna ideální rodiny, které má (díky přístupu svého okolí) nejsilnější citové (a jak se posléze ukazuje, tak nejen citové) vazby k malému kotěti.
Drak je poněkud neobvyklým podáním středověké drakobijecké legendy , v níž svou roli hrají i poněkud nedbalí mimozemšťané a přesun v čase.
Hmota bez tvaru je další, byť velmi originální variací na golemovské legendy, odpovídající na otázku, k čemu byl Golem ve skutečnosti dobrý.
Hra se stínem předkládá novou verzi faustovské legendy, v níž klasického ďábla nahradil zvědavý cestovatel v čase.
Ples loutek je hororovou vizí, zasazenou do první poloviny 19. století. Nebezpečný, leč bohatý šílenec uspořádal ples, na který sezval všechny své odpůrce a nepřátele a přichystal pro ně opravdu ošklivé půlnoční překvapení.
Neřešitelná otázka rozvíjí teorii, že každý kousek hmoty může být galaxií, atom planetární soustavou a jádro sluncem, okolo nějž krouží obývané planety.
Pavouci jsou povídkou o fiasku mimozemské invaze, popisovaném z hlediska jednoho z útočníků.
Kurupiru je dobrodružnou povídkou o střetnutí dvou biologů – průzkumníků s šíleným nacistickým vědcem uprostřed jihoamerické džungle několik let po válce.
Kajdošovy povídky se svou kvalitou, stylem, použitým slovníkem i formou vyprávění řadí mezi českou špičku. Nechybí tu jisté prvky humoru, byť hořkého a černého, je zde horor i klasické dobrodružství, používá se v nich i notná dávka psychologie. Sečtělejší čtenář si při jejich čtení uvědomí vazby na díla jeho současníků i mladších autorů (srovnej například Kurupiru s Pevností bílých mravenců od Součka), může též srovnávat zpracování témat i se zahraniční produkcí a porovnávat vzájemné vlivy naší a zahraniční sci-fi literatury v dané době (Povídky od Bílého jelena), případně způsoby vytěžení jednotlivých motivů v různých obdobích a prostředích (MIB I – “galaxie v Orionově pásu” versus galaxie uzavřená v krychli v laboratoři vědce v “Neřešitelné otázce”).
Nezbývá než konstatovat, že v “Invazi z vesmíru” dostává čtenář do ruky sice letité, ale možná právě proto vysoce kvalitní dílo, které nade vší pochybnost v době svého vydání i v letech následujících ovlivnilo vývoj české sci-fi.
