Jdi a přines hlavu krále – Mostecký Jaroslav

Leifův otec byl králem Dánska – vikingského Dánska doby Karla Velikého. Teď, když však zemřel, nastupuje na jeho místo Godfred. Leifovi se to samozřejmě nelíbí a snaží se ho vyzvat na čestný souboj, ale každému je jasné, že by si proti Godfredovi ani neškrtl. Godfred mu tak kromě několikanásobného ztrapnění dá jednu šanci – ať přinese hlavu nějakého krále. Pak mu vládu nad Dánskem přenechá. Leif se sebere tlupu vikingů a vydá se na lov královských hlav. A vyšlápne si hned na krále z králů nejkrálovatějšího – franského Karla Velikého. Získat jeho hlavu se mu samozřejmě nezdaří, na to je Karel příliš protřelý, ale získá si tak alespoň mocného nepřítele :). A počet nepřátel nezůstane u čísla jedna a za celý příběh Jdi a přines hlavu krále se utěšeně rozroste.

Hlavní hrdina Leif Olafson je čtrnáctiletý spratek, který má až příliš sebevědomí a ctižádosti a jeho jednání Vás bude určitě stejně jako mě ze začátku pěkně lézt na nervy. Ale s postupem doby, kdy začne stále více na svou ctižádost a nevymáchanou hubu doplácet, se z něho začne stávat docela sympatický mladík. Začne dospívat. Dovolím si ale tvrdit, že nebude Vaší nejoblíbenější postavou této knihy. Tím bude určitě Leifův věrný druh Helgi Troll – zavalitý společník, který stejně dobře vládne zbraní jako svým rozumem. Hlavně ze začátku, kdy je Leif opravdu nepříjemně oprsklý, mu dělá Helgi přímo protiklad a vyvažuje tak dvojici hlavních hrdinů, aby zas tak moc nelezla čtenářům krkem. Ba spíše je to mistrovsky uděláno.

V knize je využito množství reálií oné doby. Až jsem měl pocit, že čtu historický román. Ono je to spíše věrohodné a pravdivé zpracování vikinské doby s využitím smyšleného příběhu než fantasy. Ale v dnešní době, kdy se jen stěží dá určit hranice mezi historickým románem a fantasy, je to celkem jedno, za co se trilogie Vlčí věk označí.

Příběh je velmi plynulý a rychlý, žádné zbytečné pasáže. Než začne nudit, vmísí se do příběhu nové prvky – tu nová kultura (galští druidové a jejich náboženství), tu nové prostředí (Británie). Postavy, ať už vedlejší nebo hlavní, jsou dobře vykresleny, reálie věrohodně podány a zábavy si jistojistě užijete dost a dost.

Nové vydání skvěle přispělo k jednotnosti celé trilogie. Knihy se teď sobě podobají jak vejce vejci, přibylo osm ilustrací, pomáhajících dokreslit si představu o prostředí a text doznal prý značných změn. Říkám “prý”, protože jsem se s původním vydáním nesetkal, takže nemohu je nemohu s tím novým srovnat. Každopádně v novém vydání asi budete marně hledat chyby. A to je skvělé. Doporučuji všem. Jenom bych chtěl předem varovat, že jak si koupíte tuto knihu, budete se hned shánět po pokračování, protože 240 stránek Vám rozhodně stačit nebude. Další díl nese název: Lars, Šťavnatá lebka. A já se jdu do něj teď ponořit.

Citát:
“Valhalla má šest set čtyřicet bran… přijďte, valkýry, pro mrtvého válečníka…
U všech bohů, ta hlava třeští! Čísi ruka se mi dotkla čela. Možná moje. Kde jste, valkýry? Už se těším, až se napiju piva a budu u jednoho stolu s Odinem vyprávět otci, co jsem zažil ve světě…
Chlad a zima. Proč? Ve Valhalle jsou přece krby, kde se peče kančí. Tady chlad a mokro.
Voda… Myslel jsem, že umírám kdesi v horách, a zatím voda. Utopil jsem se?
Teď to zabolelo! Ta hebká ruka strhla ztuhlou krev nalepenou na očích… Vidím tě, valkýro, přece jsi přišla… Máš oči, jaké znám!”