Odpověď na položenou otázku může nabídnout Lynnne Trussová ve svém románu Pekelný kocour.
Alexovi Charlesworthovi se po smrti jeho manželky dostanou do rukou dokumenty vyprávějící životní příběh jakéhosi Rogera. Postupně vychází najevo, že Roger není člověk, ale mluvící a inteligentní kocour, jenž se přímo či nepřímo připletl k řadě lidských úmrtí včetně smrti Alexovi ženy. Toto odhalení motivuje Alexe k dalšímu pátrání, během něhož zjišťuje, že krom Rogera po světě chodí další mluvící kocour, Kapitán, disponující jistým typem nadpřirozených schopností. Aby toho nebylo málo, postupně vychází najevo, že existuje i vládce koček, jehož se Alex shodou okolností snaží zastavit.
V Pekelném kocourovi se v několika ohledech projevují odborné znalosti Lynne Trussové v otázkách anglického jazyka a jeho gramatiky, což je nejvíce patrné v oblasti jazykové a kompoziční. Autorka rozdělila knihu na čtyři tematické části, přičemž každou z nich sepsala odlišnou formou, čímž se zvýšila atraktivita příběhu, jehož vyprávění probíhá mimo jiné v podobě scénáře, korespondence nebo dotazníku. Neméně zajímavou složku představuje kombinace hororového a detektivního žánru, jejichž prvky se nachází ve správný čas na správném místě. Nelze také opomenout vzájemné prolínání prvků smyšleného světa s tím reálným, projevující se především v řadě narážek a odkazů na anglickou kulturu (pes jménem Watson, citování Tennysonova Odyssea, opomenut samozřejmě nezůstal ani nejznámější agent Jejího Veličenstva, James Bond).
Výtku lze vznést k rozsahu knihy, která by snesla navíc několik stran, pomocí nichž by se mohl vyřešit také menší nedostatek v oblasti Alexova vyšetřování, neboť čtenář ve většině případů dokáže odhadnout, jak se věci mají. Na druhou stranu zvolená délka brání tomu, aby se v příběhu nacházela hluchá a nudná místa nebo přehnané a neuvěřitelné zvraty.
U Pekelného kocoura se nejvíce pobaví ti, kteří mají rádi všechno anglické, a navíc platí, že čím bude mít případný čtenář větší přehled v oblastech anglické kultury, tím více si knihu vychutná. Opomenout by ji neměli ani kočkomilové, kteří se možná budou po přečtení na své čtyřnohé mazlíčky dívat v jiném světle, nebo ti, kteří kočkám nevěří, a jejichž obavy a nedůvěru v kočičí plémě Roger pravděpodobně jen posílí.
| 80% |
|
