Juraj Červenák: Zlato Arkony 2

Co si budeme povídat, Juraj Červenák je sadista. Pokud by někoho nepřesvědčil obsah jeho dosavadních knih, tak rozdělení skvělého románu Zlato Arkony na dvě části je zcela jasným dokladem, který nelze okecat. Trvalo to sice, ale naštěstí už je konec netrpělivostí okousaným tužkám, bezesným nocím, tendování k alkoholismu, poruchám příjmu potravy a problémům s koncentrací, neboť tolik očekávaná „dvojka“ už se nějaký čas hřeje na knihkupeckých pultech.

Zlato Arkony II

Nač chodit kolem horké kaše. Každý, kdo četl první díl (ti, co Zlato Arkony 1 dosud nečetli, by to měli urychleně napravit), určitě tuší, že dění druhého svazku se točí v podstatě kolem jediného: rozhodujícího boje s álfy o to, kdo bude pánem bohaté arkonské svatyně. Ve věci obsahu knihy se tedy nekoná žádné překvapení. Takže, bez nebezpečí spoilerů, hned zkraje můžeme říct: Zlato Arkony 2 je prostě pecka! Přináší tu nejlepší esenci tvorby páně Červenáka, a to v náležitě koncentrované podobě. I když je tedy od začátku jasné, co bude obsahem (a ruku na srdce, stejně tak nebude překvapením, jak to dopadne), relativně přímočarý, sevřený, ba až jednoduchý příběh je poměrně často okořeněn zvratem, takže v podstatě není žádný z původních plánů, který by nezaškobrtnul – a to se týká všech zúčastněných. Jak by taky ne, když to skřípe i mezi jakože spojenci. To, co působí těžkou hlavu postavám z Červenákovy knihy, je ovšem o to lepší zprávou pro její čtenáře.

Juraj Červenák od prvních řádků drží nohu setrvale na plynu a příliš nepolevuje. Pokud tu a tam ano, je to jen v zájmu příběhu a jeho další gradace. Dialog stíhá dialog, akce akci, počet zlomených mečů, seker a kopí, rozbitých štítů a prolité krve nespočet… Vše je psáno typickým kultivovaným jazykem (tady je slušné přiznat podíl na výsledku také Robertu Pilchovi, který se zhostil překladu), takže čtenář pomalu ani nedýchá, oči přilepené na řádcích, a jen otáčí stránku za stránkou. Zlato Arkony 2 se skutečně čte výborně a jako takové je ideální pro čas dovolených. Na mou věru, každý, komu sedí Červenákovy příběhy, si tenhle vychutná do posledního doušku. Samozřejmě, má to i svou odvrácenou stránku. Třebaže dvojka je co do počtu stran „tlustší“ než jednička, vlivem našlapaného příběhu i autorových schopností přenést své myšlenky na stránky knihy, zase tak dlouho nevydrží.

Při recenzi Radhostova meče jsem si položil otázku, jak bude Červenákův návrat ke kořenům, tj. k příběhům Rogana a Goryvlada, poznamenán cestou, kterou mezitím urazil, a zkušenostmi, jichž nabyl. Odpověď už teď známe. Za sebe můžu říct, že jsem veskrze spokojen. Juraj Červenák zkušenosti z rozmáchlých trilogií Bohatýr a Dobrodružství kapitána Bathoryho plně zužitkoval (stačí se jen podívat kolik postav se ve Zlatu Arkony promenuje, přičemž většina z nich je pro čtenáře dostatečně výrazná, nelze už říct, že by tu Rogan s Gorjou byli primadony, kterým ostatní dělají křoví), přesto ale neztratil schopnost psát „jednodušší“, sevřené příběhy s tahem na branku. Spolu s tím se proměnili i samotní Rogan s Goryvladem.

Možná je to věkem (těch dvou, nikoliv Červenákovým), ale Rogan už často vystupuje jako našeptavač v pozadí, který ví, že svých cílů může dojít nejenom díky svým svalům a meči. Oběma hrdinům to opět přidává na věrohodnosti – a když pro někoho, kdo si minimálně „blecháče“ Gorju oblíbil tak, jako já, bude možná těžké zkousnout cynický pragmatismus, jenž se nezdržuje vážením morálních aspektů, sympatického hláškujícího vlka.

Příběh tedy valí kupředu jako ďas a čtenář–recenzent začne s blížícím se koncem cítit obavy. Podaří se takhle rozmáchle rozehranou hru autorovi rozumně uzavřít, aniž by shodil to, co na desítkách stran budoval? Lze vůbec tenhle příběh ukončit tak, aby byl alespoň trochu věrohodný a z Rogana se nestala nevěrohodná figurka überborce? Neb co sneseme u Kulhánka, nemusí fungovat u Červenáka… A přesně v tom okamžiku zkušený muž pera prudce tahá za uzdu a krotí rozvášněného oře své imaginace. Můžu jen předeslat, že příběh končí tak, že asi ani jinak skončit nemohl, a čtenář si může oddechnout, neboť veškeré jeho obavy byly bezpředmětné. Ono už antičtí umělci ukázali, že onen deus ex machina je nástroj funkční, nesmí se to s ním ale přehánět a umí se to umět. Soudím, že Juraj Červenák tento cit prokázal.

Zlato Arkony 2 ve mně vyvolalo nadšení. Můžu s klidným svědomím prohlásit, že dlouho jsem nečetl knihu, která by mě takhle pohltila. Dostal jsem, co jsem očekával, a ještě pořádný nášup navrch. Recenze by měla být ze své podstaty kritická. Přiznám se otevřeně, že necítím potřebu hledat něco, co bych mohl zkritizovat. Musel bych se do toho totiž vysloveně nutit, což mi přijde strojené a nefér. I když, jedna věc by se našla. Ti bůžkové ze stroje jsou v knize totiž dva. Na rozdíl od toho, který udělá za dobrodružstvím na březích Baltu rozhodující tečku, je ten druhý tak nějak navíc. Sice neškodí, ale taky výrazněji nepomáhá a podle mého soudu, kdyby se neobjevil, tak by se vůbec nic nestalo. To je ale maličkost, které si možná někdo ani nevšimne. Možná by bylo nejlépe brát tyhle řádky jen jako pozvánku. Sám totiž cítím, že ke skutečně relevantnímu posouzení Zlata Arkony je potřeba přečíst obě knihy naráz za sebou. A věřte, že už se na to těším. Měl to dobře promyšlené, syčák jeden slovenská…

Stejně jako v první knize Zlata Arkony i kniha druhá obsahuje bonus v podobě vítězné povídky ze soutěže Napiš si svého Rogana. Vavříny tentokrát obdržela Věra Mertlíková s příběhem nazvaným Mezi Životem a Smrtí. Jde o celkem atmosférickou jednohubku, která se chytře drží v jakémsi bezčasí roganovského cyklu. Čte se dobře, příběh je jednoduchý, ale příjemný, reálie jsou zvládnuté uspokojivě. Mě osobně dokonce povídka Věry Mertlíkové kápla do noty lépe než předcházející dobrodružství Rastislava Webera. Jako bonus je to celkem příjemné a možná by z takových čtenářských povídek mohla vzniknout i pěkná tradice.

Anotace:

Nad Rujánou zní válečné rohy. Vojska z Volinu a Štětína míří na posvátný ostrov, aby ho ohněm a ocelí očistila od cizí havěti. Démoničtí potomci severských bohů jsou ale odhodláni udržet Rujánu v područí a Rány v otroctví, i kdyby si měli na pomoc přivolat zkázonosné záhrobní mocnosti. Černokněžník a jeho vlčí průvodce sbírají odvahu a sílu pro boj s nevídaným protivníkem. Do útesů Arkony buší krvavý příboj, ve vodách vnitřního zálivu se cosi probouzí a vysoko nad ostrovem krouží tajemný bílý krkavec. Schyluje se k válce bohů.

Zlato Arkony II je epickým vyvrcholením dvoudílného románu, kterým pokračují dobrodružství Černého Rogana a vlka Goryvlada. Juraj Červenák, nejúspěšnější autor historické fantasy na Slovensku a v Česku, vás zve na další výpravu do světa slovanských hrdinů, bohů a démonů.

  • Zlato Arkony 2
  • Autor: Juraj Červenák
  • Překlad: Robert Pilch
  • Série: Černý Rogan 2
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 360
  • Cena: 278 Kč
  • Vydal: Brokilon, 2013

Přečtěte si i recenzi na první díl Zlata Arkony.

Četli jste tuto knihu? Podělte se o názor. Zlato Arkony 2 si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentářů

  1. Mě ta kniha bohužel nenadchla. První díl byl lepší. Přišlo mi to jako takové chození po Rujáně.

  2. Inu, co čtenář, to dojem 🙂 Mě zas přišla ucaprtaná jednička, ve dvojce jsem se fakt jako čtenář ani nezastavil jak se pořád něco dělo.

Zveřejnit odpověď