Lux perpetua – Sapkowski Andrzej

Recenze originálu.
Po čtyřech letech čekání se milovníci fantasy – a dobré literatury vůbec – konečně dočkali! V Polsku vyšel 15. listopadu závěrečný díl Sapkowského „husitské“ trilogie. O tom, že se kniha bude skvěle prodávat, nepochyboval asi nikdo, naplní však i velká očekávání čtenářů?

Jelikož  již první dva díly trilogie vyšly i česky (ve skvělém překladu Stanislava Komárka), budu předpokládat, že všichni z vás znají dramatické události  v nich popsané. Tato okolnost mi umožní přeskočit nudný úvod do děje a hned se věnovat nové knize. Od událostí popsaných v Božích bojovnících uplynula už nějaká ta voda. Hlavní hrdina, Reinmar z Bělavy, se sice na konci Božích bojovníků úspěšně s pomocí husitů vypořádal s jedním se svých největších nepřátel, jenže mu jich ještě hodně zbývá. Jeho činnost husitského špeha a diverzanta mu v rodném Slezsku přinesla statut osoby nepopulární a nežádoucí. Posledním důsledkem toho je církevní klatba za kacířství.  Jenže právě do Slezska musí, chtíc nechtíc. Jeho milá Jutta totiž zmizela. V podezření je hlavně Inkvizice, která s ním nevyřízené účty, ale kandidátů je více. Mnohem více…

Jako by to  nebylo málo, husité chystají další nájezd do Slezska a Reinmar v něm také bude muset hrát svou roli. Husitství začíná zažívat svou labutí píseň, ale přesto je stále vojensky silné. Čechy jsou však již unavené léty válek a obětí. Zásady, na kterých je husitské hnutí postavené, se pět let po Žižkově smrti začínají drolit. Přichází čas kompromisů a pochybností. Přichází čas, kdy nad vírou začínají převažovat osobní ambice a politikaření, čas zrady. Hrdinova víra v  husitství a jeho ideály (teď už značně pochroumané) postupně dostávají další trhliny. Brzy se bude muset rozhodovat mezi svou oddaností víře a svou láskou k Juttě. Nelehké časy, dramatické události – těžko čekat, že na konci spravedliví zvítězí, ctnost bude odměněna a zrada potrestána. A skutečně, závěr je přesně takový, k jakému děj trilogie celou dobu směřuje. Nečekejte happy end…

Tolik o obsahu knihy, co však to ostatní? Inu, nikdo by asi od Sapkowského nečekal špatnou knihu. Sapkowski dovede výborným způsobem zkombinovat precizní nastudování historických reálií a jejich čtivé podání. Jsou zde i další jeho silné stránky – vynikající vypointované dialogy a černý humor, je zde záplava zajímavých postav, je zde více souběžných dějových linií, které autor virtuózním způsobem střídá a proplétá. Bez problémů míchá dohromady historickou realitu  i své často divoké fabulace. A je zde samozřejmě i fungující magie, kvůli které se dá kniha, postavená na nepochybných historických faktech, bez studu zařadit do žánru fantasy. Klobouk dolů, autor je prostě skvělý vypravěč, a on to ví. A často na to hřeší, oj, hřeší.

I když se to tak nemusí zdát, je děj Lux perpetua velice jednoduchý. Hlavní hrdina při hledání své milé jezdí sem a tam, před čtenářem se jako v kaleidoskopu míhají jeho divoké eskapády, útěky, polapení, zázračné záchrany v poslední chvíli… Nepřipomíná vám to něco? Je to stále totéž, co se nelíbilo u Narrenturmu a v menší míře i u Božích bojovníků. Děj Lux perpetua tak může čtenáři splynout do jedné masy – stane se toho sice hodně, avšak děj knihy se neposouvá dopředu. Navíc se mi zdá, že je tento díl méně svěže napsaný. Vypadá to, jako by se autor při psaní místy trápil. Jako by měl závěr už promyšlený, ale nějak nevěděl, jak se k němu dostat. Tomu by napovídalo, že začátek působí poněkud únavně, ale druhá polovina je již zase celkem v pořádku. Čím více se blíží konec, tím více se autor dostává do staré formy – děj dostane spád a je napínavý, důležití lidé umírají, jednotlivé dějové linie se uzavírají, čtenář se od knihy nemůže odtrhnout. Ale proč tomu tak není od počátku ? 

Sapkowského specialitou jsou odkazy na současnost a podobenství, pomocí kterých ironicky glosuje události značně aktuálnější, než jsou ty středověké. Někomu se to může líbit, někomu ne, někdy pobaví, jindy se to zdá být méně vhodné, ale je to součást jeho tvůrčí metody, se kterou se musíme smířit. Stejně jako jeho ostré pero, pomocí kterého se vynalézavě strefuje do toho, co se mu nelíbí. Politika, náboženství, polské (vel)mocenské ambice – Sapkowski je prostě vždy svůj, rád provokuje… konformismus od něj nečekejme.

Lux perpetua je přes popsané chyby stále výborné čtení, i když Sapkowského pověst mistra hrdinské epiky v porovnání s Božími bojovníky trochu utrpěla. V kontextu spisovatelova díla je trilogie mírným krokem vpřed – oproti pentalogii o Zaklínači působí Narrenturm, Boží bojovníci a Lux perpetua o něco kompaktněji, vyzráleji. Sapkowskému se tentokrát podařilo udržet dopředu avizovaný počet dílů i rozumný rozsah. Pentalogie naopak s postupem psaní nabývala na dílech (původně měly být jen tři) i na stránkách a na závěr byla navíc patrná jistá bezradnost (“jak to jen proboha skončit?”). Začínám dokonce věřit, že by autor mohl pokračovat v nastoleném trendu a my se snad konečně dočkáme jednodílného románu. Po dvaceti letech psaní by už bylo na čase. Také by nebylo špatné, kdyby Sapkowski na nějakou dobu odložil mnohadílné ságy a znovu napsal nějakou tu povídku – což je forma, ve které vyniká. Nechme se však překvapit.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Ha, dejte ho trhat klestema, heretika, za tohle hodnoceni! Pax tecum! Nu, historickych fantazy je pomalu, cili stejne jasna volba. Navic Sapkowskiho ironie a nadhled ohledne udalosti 15. stoleni nema obdoby. A strnuly zacatek a jednolity dej? Ten kaze kronikarsky obycej prejit mlcenim. Finis coronat opus!A zaverem dotaz – prelat Stanislav je v jake fazi? Mame chut cist, tedy kvapem, mistre prekladaci!

  2. Prvni dil vybornej, druhej dil vybornej…a treti bude jistojiste taky vybornej. Uz se nemuzu dockat !!

  3. no už se těším, že si někdy za rok nedlouho po vánocíh přečtu skvělou knihu, jednoho z mála autorů, jehož knihy musím bezpodmíněčně mít.

  4. no me tahle serie docela dost nudi, jsem se nebyl schopnej zacist do bozich bojovniku, snad je casem doctu

  5. Kdy to bude?
    Nemáte někdo tušení, kdy by mohl být překlad???

  6. Překlad bude snad příští vánoce, ale zkus se zeptat nakladatele

  7. To romison:jak to že odpovídáš na STEJNOU OTÁZKU V NAPROSTO STEJNÝM ČASE? 13:08:00 ?

  8. To romison:jak to že odpovídáš na STEJNOU OTÁZKU V NAPROSTO STEJNÝM ČASE? 13:08:00 ?

  9. To romison:jak to že odpovídáš na STEJNOU OTÁZKU V NAPROSTO STEJNÝM ČASE? 13:08:00 ?

  10. recenze
    Vzhledem k tomu, že jeden nejmenovaný recenzent zřejmě v recenzi prozrazuje celý děj knihy, tak ji(recenzi) asi nepřečtu.. 🙁

  11. Mě hlavně zajímá, kdy Lux Perpetua konečně vyjde…nemůžu se dočkat, kde jinde narazíte na tak úžasnou kombinaci středověkých reálií, naší vlastní historie, fantasy, humoru, dialogů apod.?

  12. mně je jedno,kolik mají S. romány dílů, hlavně ať píše :-)))

  13. Tak kniha precitana,a velmi sa mi pacila, Lutujem Čechov , kde kniha vychadza az na dalsi rok

  14. Re: Vyjde
    snad někdy koncem ledna, začátkem února. To jsem zjistila dotazem v knihkupectví. No doufejme, že knihkupci mají ty správné informace.

  15. Kdy?
    Kdy ze to vyjde? Na Kosmasu jsem cetl- Plánovaný termín vydání: červenec 2008.

  16. překlad lux perpetua
    Nevíte někdo jak zní překlad latinského názvu LUX PERPETUA??? …. JESTLI TO NĚKDO VÍTE TAK MI PÍSNĚTE NA vlasta24(zavináč)email.cz

  17. Re: překlad lux perpetua
    Et lux perpetua luceat eis. – A světlo věčné ať jim svítí

  18. pocet romanu
    V čem tkví problém s více-dílnými romány? Já bych si klidně rád přečetl další díl Zaklínače, proč ne? A jestli ma trilogie končit, bude mi to líto.

  19. genialni triologie az na par vybranych momentu ktery bych vyskrtl .. treba ta divci vzpoura nebo jak to nazvat kdy jezdili na voze .. a nebo popripade pro me docela znicujici konec, ktery me zklamal.. nechal bych reyvana padnou za jeho vec a nedaval ten utek .. tim to podle me autor pekne zazdil . ale jinak genialni triologie lepsi nez geralt 🙂

  20. Výtečná trilogie, výtečný třetí díl. Pravdou je, že o fous slabší než jeho dva předchůdci. Některé vedlejší postavy jsou snad až trochu navíc, na rozdíl od recenzanta mi začátek svištěl zcela uspokojivě, naopak konec po smrti Samsona však vyzněl tak nějak do ztracena a nevýrazně..snad to bylo tou beznadějnou depresí, která se s ním vlekla. Coby historik nemůžu neobdivovat výtečné balancování autora mezi historickým faktem a fabulací. Ostatně víra v magii k tomuto období patří stejně jako všeobsahující krvavé náboženské spory. Ad maiorem Dei gloriam!

Zveřejnit odpověď