Čtvrté číslo Magazínu F&SF bylo editorem avizováno dlouho dopředu jako „mimořádný speciál věnovaný cenám Nebula“. Kdo by snad očekával, že v magazínu najde zástup držitelů tohoto ocenění, bude zklamán – až na dvě výjimky se jedná o texty na Nebulu „pouze“ nominované –, přesto však jde o dosud nejkvalitněji obsazené číslo.
Organizace SFWA sestává z profesionálních autorů působících v oblasti fantastiky, a tak by nemělo příliš překvapit, že se složení držitelů ceny Nebula z dlouhodobého hlediska poněkud liší od podobných ocenění udělovaných čtenářskou veřejností. Je zjevné, že porota hledá něco víc než jen zručně vykonstruovanou zápletku a množství originálních nápadů či překvapivých zvratů, a tak se jedním z nepsaných pravidel výběru stala i přítomnost hlubšího morálního, filosofického či sociálního podtextu a především abstraktní a obtížně definovatelné veličiny, nazývané literární hodnotou.
Nezanedbatelnou část textů nominovaných na Nebulu tak představují příběhy, které mají blíže k některému z literárních směrů řazených do mainstreamu a fantastické prvky v nich nebývají příliš výrazné. Jak upozorňuje Martin Šust ve Slovu úvodem, na onom nezřetelném žánrovém rozhraní stojí i většina prací obsažených v tomto čísle F&SF.
Platí to i o úvodní povídce Placatá Diana od Daniela Abrahama. Otec samoživitel Ian vyrobí obraz své dcery a pošle ho na cestu po Státech, kterou nemůže dívce zaplatit. Příliš pozdě zjistí, že malá Diana vnímá dění v okolí své “náhradnice” a vidí věci, které by žádné dítě poznat nemělo. Vše se ještě mnohonásobně zhorší v okamžiku, kdy Placatá Diana zabloudí do nesprávných rukou. Abraham se pustil do tématu spojení člověka s jeho obrazem a činí tak s umem hodným profesionála. O vážných věcech píše citlivě, ale bez přílišného sentimentu či nemístné exaltovanosti. Povídce je navíc třeba přičíst k dobru, že se jako jediná v tomto čísle magazínu může pochlubit jakýms takýms příběhem, navíc slušně vygradovaným.
První z Nebulou skutečně oceněných textů, povídka Žiji s tebou Carol Emshwillerové, je vlastně bizarní kombinací Amélie z Montmartru a Klubu rváčů. Třebaže téma škodolibých šotků znepříjemňujících život lidem ve svém okolí není zrovna původní, Emshwillerová jej pojala po svém – na svět se dívá očima onoho šotka, konkrétně nenápadné dívky nápadně podobné své nic netušící oběti. Poetická povídka napsaná výrazně ženským rukopisem neobsahuje vodítka umožňující jednoznačnou interpretaci příběhu, což může pro řadu čtenářů představovat problém. Tato nejednoznačnost je ovšem zjevně záměrná, a tak nepovažuji za příliš šťastný editorem předkládaný návrh, jak také lze dílo chápat.
Zato K. D. Wenthworthová se s povídkou Znovuzrození rozpačitých čtenářských reakcí obávat nemusí; přinejmenším do té míry, jak je to možné u textu, který si bere na mušku nejposvátnější symbol křesťanství. O tom, že sdílet domácnost s uhrovitým pubertálním bráchou s odporem k práci a svérázným přístupem k hmotným statkům svým i svých bližních není žádný med, by nejspíš mohla vyprávět každá sourozencem postižená dívka. Bailee je na tom ještě hůř: Její bratr je přesvědčen o vlastní latentní schopnosti konat zázraky, a tak tráví dny marnými pokusy proměnit vodu ve víno a rozmnožit kousky chleba. Rodiče Bailee totiž kdysi podlehli módnímu trendu a pořídili si klon Ježíše Krista. Inu, na počátku byla ovce Dolly… Martin Šust měl tentokrát při výběru nezbytného humorného kousku pro odlehčení šťastnou ruku. Povídka Znovuzrození je opravdu vtipná a rozhodně netrpí nedostatkem originálních nápadů. Scény jako je skupinová terapie Ježíšů, či děsivě fascinující zástup klonovaných Božích synů, snažících se uzdravit krvácející oděrku, jsou vpravdě nezapomenutelné. S klidným svědomím doporučuji každému, kdo náboženská témata nebere příliš vážně.
Zamysleli jste se někdy nad tím, na jaký televizní seriál se asi dívají postavy v seriálech? Kelly Linková ano, a tak spatřila světlo světa nepochybně nejúspěšnější novela loňského roku. Magie pro začátečníky, popisující život skupiny dospívajících přátel fascinovaných podivným TV seriálem Knihovna, si s výjimkou Huga odnesla snad všechna významná žánrová ocenění, pochopitelně včetně Nebuly. Třebaže se zde čtenáři žádného skutečného příběhu nedočkají a poslední stránky novely patří k nemastným neslaným nezávěrům, Magii pro začátečníky zkrátka nelze přehlédnout. Tvorba Kelly Linkové se vyznačuje nenapodobitelným stylem, citlivým i vtipným zároveň, smyslem pro detail a především schopností zpracovávat „malá“, všední témata – a na to slyší nejen odborná kritika, ale i velká část čtenářů.
Ortodoxní scifisté si na své mohou přijít v povídce Škváropísečníci Paola Bacigalupiho. Skupina vojáků budoucnosti narazí na poušti na skutečný kus historie – živého psa. Lidstvo však v zájmu přežití na nehostinné Zemi prodělalo řadu fyziologických i kulturních změn a snahy o vzájemné soužití druhů tak odlišných logicky narazí na řadu zdánlivě nepřekonatelných překážek. Poetičnost Flétnové dívky, s níž se čtenáři mohli setkat ve druhém čísle magazínu, je zde nahrazena vojenskou řízností. Hlubší morální podtext, stejně jako zajímavý závěr, však zůstal zachován i tentokrát.
Jeffrey Ford je jednou z nejvýraznějších tváří fantastiky posledních let a jeho jméno bývá pravidelně zmiňováno v souvislosti se špičkou současné povídkové tvorby. Povídka Stvoření tomu nicméně příliš neodpovídá. Sentimentální vyprávění o tom, kterak chlapec v lese za městem stvoří loutku a vdechne jí život, sice obsahuje hodně ze stylu Raye Bradburyho a nápadů Roberta Holdstocka, zároveň se však vyznačuje absencí čehokoli, s čím by se čtenář u obou výše zmíněných autorů nesetkal. Slušné výsledky v řadě literárních klání však prozrazují, že názory odborné kritiky se v tomto případě od recenzentova značně liší.
Třebaže páteř i srdce F&SF představují zahraniční texty, stojí za pozornost také publicistická část magazínu. Nelze nezmínit přinejmenším tradiční článek překladatele o některém ze „svých“ dítek, tentokrát v podání Roberta Tschorna, jenž v současnosti pracuje na přečeštění kultovní série příběhů o Fahfrdovi a Šedém Myšilovu z pera Fritze Leibera. Tschorn se narozdíl od svých předchůdců neomezuje na obecné shrnutí autorovy bibliografie či popis peripetií spojených s tuzemským vydáním díla, ale uvádí zcela konkrétní příklady problémů, s nimiž se jako překladatel u Leibera potýkal. Výsledkem je nejen zajímavé, ale především poučné čtení.
Totéž lze prohlásit i o příspěvku Fantastika pro mládež Jiřího Popiolka a Martina Šusta. Literární erudice prvního skvěle doplňuje encyklopedické znalosti anglofonní fantastiky druhého, a tak lze článek vnímat jako solidní úvod do problematiky young adult fiction a současně vyčerpávající přehled nejvýznamnějších děl, do této kategorie řazených. Zbytek obsahu magazínu pak tvoří tradiční knižní recenze.
Pokud vám nevadí již zmiňovaná nezřetelnost hranice mezi realitou a fantazií, zřejmě vám nezbude než uznat, že co do kvality si čtvrté číslo F&SF stojí z dosud vydaných asi nejlépe. I tentokrát se ovšem připravte na tradiční výraznou převahu lyrických prvků nad epickou rovinou příběhů.
Docela by me zajimaly ohlasy ctenaru na magazin, protoze z recenzi jasne vyplyva, ze povidky zde vychazejici jsou spise lyrickeho razu, maji umelecky presah, casto jsou smrncnute mainstreamem, na druhou stranu chybi akcnaky, hard sci-fi apod.
Já čtu periodika zásadně od konce, takže zatím mám za sebou Bacigalupiho a Forda. Ford snad ani nedokáže napsat nic jiného než lahůdku a Bacigalupi se mi taky líbil. Ženské zatím odkládám, ale Divotvorná kabelka od Linkové se mi líbila hodně, takže zas tak moc se nebojím. Akorát není čas sakra.
Placatá Diana je výtečná povídka,kterou ale kvůli jejímu bezvýchodnému vyznění nemusím. Žiji s tebou se mi líbilo asi nejvíc z celého čísla – vzhledem k spádu a mnohoznačnosti výkladu. Pro mě vypravěčská entita v textu vyjadřovala zašlapané vědomí hlavní hrdinky a tím to bylo veskrze geniální. Magie pro začátečníky nebyla špatná, ale po předchozích dvou povídkách už nevyzněla tak naplno, jak by měla, lépe by se jí dařilo obklopené akčňárnami.Škávropísečníky, když už jsem rozdý chal jejich jednozačnou mravoučnost, dobil příšerný překlad. Znovuzrozeni, bylo příjemné …, ale nijak překvapivé. Taková hříčka. Stvoření jsem nečetl. Chápu, že skladba povídek byla odvislá, od nějakého záměru, ale prostřídání lyriky a mainstrýmu daného do kontrastu s pravou hardscifi, by mi vyhovovalo víc. Přesto, tohle číslo mě vůbec nezklamalo a těším se na další.