Čeští sci-fi a fantasy autoři mají velice širokou čtenářskou základnu. Mnohdy větší, než někteří zahraniční velikáni. Vysoká úroveň českých knih je již běžná a Jana Rečková znovu dokazuje, že v sobě slovanskou krev má.
Její v pořadí již druhá kniha, kterou tvoří pět volně na sebe navazujících povídek, je opět výborná. Hlavním hrdinou je bývalý rytíř Chast, který se snaží usadit v pěkné malé kovárně a vést řemeslo, kterému byl původně vyučen. Povolání kováře mu však nikdy nevydrží na dlouho. V kraji se objeví krvelační vlkodlaci nebo je celé království zataženo do sporu dvou čarodějů. V Chastovi vždy zvítězí jeho smysl pro čest a spravedlnost, a tak znovu a znovu putuje zemí a urovnává vzniklé spory pomocí své vysoké inteligence, nepředstavitelné prozíravosti, hbitého meče i pozvolna sílící magie. Je až s podivem, že při takovém náročném způsobu života si najde milující ženu a zplodí několik krásných dětí. Na více než 250 stranách se kovář stane zachráncem kontinentu, milencem mnoha dam a královen, vyhnancem, slavným mágem i mstitelem. Jak zjistíte, autorka hýří zajímavými nápady a děj nikdy neuvízne na “mrtvém bodě.”Celá knížka se čte výborně, jsou zde užity nové postupy při vedení příběhu a povídky mají zajímavé slohové zpracování . Obzvláště bych pak rád poděkoval za překrásné postelové scény.
Ale abych jen nechválil. Je jasně zřetelné, že příběh psala žena. Někdy byla kniha na můj vkus až moc idylická. Problémy do nichž se Chast dostává, jej nechávají naprosto klidným a nástrahy nepřátel překonává většinou až příliš jednoduše a přímočaře. Také finální rozuzlení tu a tam pokulhává, pár nenadálých zvratů a zmatku by možná neškodilo.
I přes tyto drobné nedostatky se jedná o výborné dílo výborné české spisovatelky. Určitě čtěte.
Druhá strana mince. Tato recenze platí jen pro čtyři pětiny knihy. Nemůžu si pomoci, ale první povídka s názvem Princezny nejsou nevinné mi přijde otřesná. Nesmyslný děj, hrozný sloh, všechno je strašně zmatené. Zprvu mě napadlo, jestli se nejedná o nějaký podivný pokus o uměleckou fantasy. Chuť zahodit knihu do koše a tam ji rituálně spálit, byla velká. Naštěstí jsem toto nutkání potlačil a nakonec se z ošklivého káčátka vyklubala krásná labuť. “Vydýchejte” tedy prvních čtyřicet stran a budete se dobře bavit.
Nesouhlasím
Článek sám o sobě je nepochybně v pořádku, ale s hodnocením zásadně nesouhlasím. Mezi slovem a mečem – to byla jedna z nejnudnějších knih, jaké jsem v životě četl. Už jsem ale o tom, co se mi na knize nelíbí, psal k předchozí recenzi (recenzentem byl tehdy, tuším, jistý Pavel Januška) a nehodlám se k tomu vracet. Jen se moc a moc divím, co se to, proboha, všem na Rečkové literárních výtvorech tolik líbí. 8/10, Wotane Blade!? Páni, ode mne by dostala maximálně 5/10!
P.S. Ale samotný článek hodnotím jako dobrý, recenzent nemůže za to, že zrovna k téhle knize pociťuji bytostný odpor :-))
Hm
A hele, konečně někdo vyskloňoval mé jméno správně:o)
Že se ti kniha nelíbila? Hm, ani Tolkien se několika lidem nelíbí a ostatního uctívají (téměř uctívají)jako boha. Mám pocit, že tvůj odpor k této knize je ojedinělý, konečně hodnocení čtenářů mluví samo za sebe( zrovna je tam dost dobrá kniha).
Naprosto souhlasím s recenzí, kniha je skutečně dost dobrá.
Dokonale jsem se stotožnil s hrdinou (mám prostě rád supermany), proto nechápu, některé uchyláky, kteří se u této knihy můžou nudit jen proto, že tam není dostatek krve čí co.
Uchylák sice samozřejmě jsem, ale kniha mě rozhodně nenudila kvůli malému množství krve. Já totiž, abyste věděli, nesnáším supermany a na neporazitelného rytíře Chasta, který levou zadní přemůže každého padoucha a přitom ještě stačí osouložit minimálně dvě ženský, jsem doopravdy alergický. Ta kniha naprosto postrádá jakékoliv napětí a ztotožnění s hrdinou se mi rovněž jaksi nenabízí, a tak nevím, proč bych tu knížku měl nějak zvlášť milovat. Ale váš názor vám neberu, každému se líbí něco jiného (mě jsou třeba některé díly Conana milejší – ne kvůli té krvi, ale jsou zatraceně čtivější).
S recenzí souhlasím, dnešní doba potřebuje hrdiny, a že je jich teď zatraceně málo! Možná to i někoho inspiruje k hrdinným činům (i když třeba jen na papíře)… Jsem ženská a mírné idilizování mi vůbec nevadí – naopak, myslím si, že proto vlastně lidé začali psát a číst knihy – naše každodenní realita je přece víc než dost tvrdá, tak proč si od ní neodpočinout?! Já mám ráda pohádky a tahle je nádherná. Pohádky se vyznačují dobrým koncem. Proč bych měla číst knihu, když na jejím konci můj oblíbený hrdina stejně umře? Kde druhého takového v dnešní době seženu?!
Co mě oslovilo při nákupu této knihy nejvíce, byl název. Mezi slovem a mečem zní líbezně mým uším i po dvou letech od času koupě.Jinak kniha byla průměrná a přidávám se k recenzentovu názoru “mrtvých” prvních čtyřiceti stranách.Nejvíce co mě na textu vadilo, byla jeho reklama. Nevím kterýho chytráka napadlo, že přirovnal atmosféru této kníhy a atomosféru Sapkovského textů. Onen dotyčný si buď Sapkowského s někým spletl, nebo jen sprostě oklamal. Každopádně jako reklamní thahák byl Sapkowsij v té době populární, poněvadž podobného nesmyslu jsme se dočetli i na obálce knihy od Pavelkové a kdo í kolik jsem podobné reklamy přehlíd.No od té doby jsem se naučil reklamě od strak nevěřit a nevěřím jí do dnes.