Mrtvá zóna – King Stephen

Román “Mrtvá zóna” dokazuje, že mistr hororů Stephen King dokáže napsat příběh, který překonává hranice žánru hrůzy. Tento psychologicky laděný příběh považují jeho fanoušci za absolutní špičku v jeho tvorbě.

King Stephen - Mrtvá zóna Román Mrtvá zóna (orig. The Dead Zone) je v pořadí sedmá kniha Stephena Kinga, ale důležitější je fakt, že to byl první román vydaný na území Československa. Vyšel slovensky už v roce 1987 v bratislavském nakl. Smena jako Mŕtva zóna. Na českou verzi jsme si museli počkat až do roku 1999, kdy tento titul vydali v BETA-Dobrovský.

Když v roce 1979 King tento román vydal, měl už na svém kontě několik dnes kultovních knih, které mu pomalu ale jistě vysloužily přezdívku „krále hororů“. Mrtvá zóna se přece jen trochu liší od jeho tvorby z tehdejší doby. Kdybych to měl nějak přirovnat, styl a námět knihy mi více pasuje k jeho dnešním románům. Kniha postrádá vyloženě hororové prvky, obsahuje méně násilí a brutality, a o to více se zaměřuje na psychologickou stránku příběhu. Jediný fantastický prvek je zde jakási věštecká schopnost Johna Smithe, hlavního hrdiny. Sice jde vlastně jen o omezené a ojedinělé vize, ale zásadně ovlivní jeho život a udělají z něj v očích okolí lidské monstrum.

Příběh začíná vcelku nevinnou scénou z jeho dětství, kdy se při bruslení silně uhodí do hlavy a začne cítit podivné vjemy. Na celý incident postupně zapomene, až do osudového podzimu, kdy si se svou novou přítelkyní Sárou, jako už čerstvý středoškolský učitel, vyjede na pouť. Začne to nevinnou atrakcí, jistým druhem rulety na okrádání naivních balíků, která se nakonec zvrhne v šílenství, protože Johny najednou ví, co bude padat za čísla a nemá sílu v této zábavě skončit. Až nevolnost Sáry ho navrátí do reality. Ale to nejhorší jeho života ho čeká teprve pozdě večer, kdy se stane obětí těžké dopravní nehody, po které zůstane čtyři roky v komatu, někde v meziprostoru mezi životem a smrtí. Byly to roky, kdy jeho rodiče museli projít těžkou zkouškou, která je navždy změnila. Nevěděli, zda si přát jeho smrt, tedy i klid (jak si přál jeho otec), nebo doufat a věřit v boží zázrak uzdravení (jako jeho matka). Nakonec se probudí, ale jestli je to štěstí, Johny nemůže říct. Probudí se s darem, dotekem vidět i to, o co nemá vůbec zájem.

King zde opustil klasickou hororovou zápletku a vytvořil jedinečný psychologický román, možná bych použil termín psycho-horor. Větší důraz než na krev a násilí je zde kladen na vnitřní duševní pochody člověka, který je svými schopnostmi odvrhnutý nejen společností, ale vlastně i sám sebou. Je odcizen i všem svým předešlým přátelům, kteří ho za ty roky odepsali. Celé toto duševní peklo ještě zvýrazňuje i jeho fyzické znetvoření po nehodě. Jeho největší muka jsou způsobována tím, že vidí hrůzy, které dotyčná osoba v budoucnu způsobí, nebo se ji mohou stát, a on neví, jestli s tím má něco dělat. Tím se vytváří příběhy v příbězích, z nichž nejlepší je bezesporu o vrahovi z Castle Rocku. Ale primárním problémem Johna Smithe je Greg Stillson, agresivní provinční politik, který dokáže použít všech prostředků ke svým cílům. John Smith si s ním podal ruku a ví, co udělá pro lidstvo, jestli ho někdo nezastaví. Ale proč právě já? (Celý příběh je mimo jiné založen na politických skutečnostech tehdejší doby v USA.)

Tento příběh jsem už četl několikrát, ale vždy z nějakého sentimentálního důvodu pouze tu slovenskou variantu. Teprve teď jsem se rozhodl, že bych přece jen českou verzi, kterou mám už ve své knihovničce od roku 1999, měl někdy přečíst, že si to ta kniha zaslouží. O české variantě jsem ale slyšel nepříliš příznivé reakce, ale dokud jsem nečetl, nevěřil jsem. Ale, bohužel, kritika není od věci. V knize je neuvěřitelné množství chyb a nesmyslů, zaviněných špatnou redakcí překladu. V napínavé pasáži například místo: “…v duchu se zamyslel,” najdete, že se zamyslel “v uchu”, nebo z nějakého důvodu jsou často osobní jména a příjmení psaná malými počátečními písmeny. Co mne ale opravdu dostalo, je pojem “čilí”. Má jít o jídlo, které si hrdina dá v bufetu a opravdu jsem přemýšlel, co je to za indiánskou exotiku, než mi došlo, že jde o chilli, klasické ostré jídlo. Poprvé jsem narazil na tento fonetický překlad. Nebo se v novinovém nekrologu popisuje smrt agenta FBI v roce 1978 a poslední věta začíná: “…se stal agentem FBI v roce 1986”. Asi v oddělení posmrtného života. Tyto drobnosti mají nevýhodu, že jsou zakomponovány do vážného a napínavého textu, a proto je jejich nesmyslnost o to výraznější.

Román Mrtvá zóna patří zcela jistě ke Kingově špičce. Ať se podíváte na jakékoliv webové stránky, čtenáři nešetří superlativy. A já osobně si myslím, že naprosto oprávněně. King zde vytvořil dílo, které není jen špičkou v žánru hororu, ale opravdu hodnotné dílo ve sféře literatury vůbec.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. já osobně tenhle román řadím do skupiny Kingových lehkých nadprůměrů, ale ne k úplné špičce. Asi protože mám od něj raději horory. Tohle je spíš thriller s paranormální zápletkou.

  2. Saouhlasim s willisem, za Kingovu absolutní špičku považuji román Misery.

  3. re
    Ja naopak hodnotit mnohem vyse Kingovi psychologicke romany ala Srdce v Altantide nebo tento. Je to paradox, ale vylozene hororve veciky ala Rbitov zviratek mi od neho nejak nesedi. Ale King umi a to sarka hodne, tot fakt.

  4. Nepotěšils, Bobokingu, ani já tě nepotěším
    To drsné hodnocení překladu věru není na místě. “Mrtvá zóna” je jedním z posledních překladů Tomáše Hrácha, snad nejtalentovanějšího anglisty posledního desetiletí. Když zůstaneme jen u překladů Kinga, VYSOCE převyšuje překlady Ivana Němečka, Lindy Bartoškové i Gabriela Gossela, o Reitmayerovi ani nemluvě. Shodou okolností mám doma elektronickou verzi toho překladu, takže ti mohu odpřisáhnout, že žádný řetězec “v uchu” ani neobsahuje. Stejně tak se mýlíš ohledně transkripce slova “čilí” – viz encyklopedické heslo “C. frutescens L. – víceletá paprika křovitá, C. minimum Roxburgh, paprika nejmenší a některé jiné jsou pro malé podlouhlé plody zvané ,chilli´ nebo také kayenský pepř (Fructus Piperis Cayenne, Piper cayennense). Plody se jedí čerstvé, nebo se suší a melou a často se také nakládají do octa. Bývají součástí různých směsí koření známých jako ,kari´, ,tabasko´ atd. Název chillies, čilí, souvisí s Chile, protože staří španělští kolonizátoři Nového světa pokládali oblast dnešního Chile za domovinu papriky.”Trochu tolerance, prosím :-/

  5. To Janiš
    Přiznám se, že jsem to o tom překladu, nebo chybách jsem nechtěl psát, protože (a teď to zní trochu alibisticky) považuji vás za něco jako literárního a překladatel boha v ČR. A pan Hrách byl ta stejná kapacita. Proto jsem nikoho raději nejmenoval přímo. Ale to ucho tam bylo, protože jsem se na tom zasekl a dost dlouhou mi trvalo, než jsem pochopil, že jde asi o chybu a ne překladatelský úmysl. A diskutovat o chilli a čilí nebudu, bo jste mě v komentáři jasně převálcoval, ale prostě ani já a nikdo z mého okolí ten výraz takto napsaný nikdy neviděl. Teda jak jsem u nás řekl, možná kdyby moje ruská kolegyně Olga Mrtvou zónu četla v ruštině, tam by byl určitě. P.S. A ještě mne nenadchl váš TV komentář k Šifře mistra Leonarda, kdy to vyznělo, že mi, co se nám to fakt líbilo, jsem banda intelektuálních buranů. Já neříkám, že je to pravda, ale pravdu možná už není ani ukryta ve Vatikánu. A Brown nikdy neřekl, že píše historickou studii, ale jen a pouze thriller.

  6. Taky jsem četla Mrtvou zónu ve slovenštině, ale nepřesností v českém překladu jsem si nevšimla… možná jsem nepozorná. Nebo se ani nesnažím hledat chyby. Nebo mě strhl příběh… pro mne nejlepší Kingovou knihou zůstává asi Svědectví. Nebo To. A série Temná věž.

  7. To Janiš
    Tak trochu jsem to asi včera přehnal, ta kniha je vynikající, a možná jsem to neměl psát o těch překlepech. Ale strávil jsem včera hodinku hledáním a ta věta je na str. 138:”… Johnny si celou věc začal v uchu spojovat s povídkou..”. Jen, že tam opravdu je.

  8. Jojo
    Už jsem tu chybu taky našel, stačilo zadat jiná klíčová slova. Mně šlo o něco jiného: kvalitu překladu nelze ztotožnit s počtem překlepů v knize nalezených. Kvalitní překlad je takový překlad, který za použití odlišných jazykových prostředků v odlišném jazykovém systému dosáhne stejného účinku na čtenáře – nejlépe tak, že si čtenář ani nevšimne, že by šlo o překlad. Tedy: jako čtenáři mi vadí mnohem víc stylistické kostrbatosti a nepochopení smyslu (dejme tomu v Řbitovu zvířátek “drogy” tam, kde anglické drugs nepochybně znamená “léky”), než sem tam nějaký překlep. Jasně že jako redaktor opravuji i překlepy, ale po deseti letech v branži vím, že “vychytat nulu” prakticky není v lidských silách – možné je jen stlačovat jejich počet k nule. Mimochodem, pro Argo teď rediguju Pána prstenů a zatím se mi s pomocí nadšených tolkienistů podařilo nejít nejméně dvacet chybějících vět. Při celkovém objemu 1400 normostránek ale pořád tvrdím, že jde o výborný překlad.

  9. K Šifře
    To jsi spískal ty sám, protože na tvoje nadšené doporučení na zdejším portálu jsem si ji koupil 🙂 Takže: Šifra je velmi čtivý thriller, který je zamořen faktickými chybami. Těch chyb je tolik, že to prostě bije do očí (Brown zapomíná, že ve 14. století sídlili papeži v Avignonu, zcela chybně uvádí, že upálených čarodějnic bylo 5 milionů; operuje Sionským převorstvím, které si v padesátých letech našeho století vymyslel jeden bláznivý frantík; pokládá Opus Dei za řád (!); dezinterpretuje nicejský koncil atd.) Zkrátka a dobře je to umně poskládaná konstrukce z prav, polopravd a vyslovených pitomostí (není divu, když se zakládá na teoriích Lynn Picknettové a Cliva Prince z knihy “Templar Revelation: Secret Guardians of the True Identity of Christ”), a v zásadě jedna velká konspirační teorie.Kistě je to ale svižně napsané, a pokud člověk očekává jen zábavu a na historická fakta nehledí, pak to jistě bude dočít ve čtyři ráno. Já takové štěstí prostě neměl.

  10. To Janiš
    No fajn, že jsi aspoň ty tak soudný, já jako “štír” jsem možná někdy dost impulzivní. A opravdu jsem do Šifry čekal jen zábavu. Teď jsem dočetl i tu jeho Pavučinu lží, a jeho styl a schéma všech jeho knih jsou si podobná jako vejce vejci. Ještě jednou sorry za nejapné připomínky.

  11. tohle je slabota. kdyby to byla ma prvni kniha od Kinga, vic uz bych ho asi necetl. snad jedine ten konec byl ok.

  12. King napsal spoustu skvělých knih, ikdyž poslední dobou je to poněkud slabší. Mrtvá zóna patří k mým nejoblíbenějším… ale když tak vzpomínám, těch nejoblíbenějších jsem od něj četla mnohem víc :-))

Zanechat odpověď