Nekonečný příběh – Ende Michael

Nekonečný příběh je jednou z mála knih, která se stala celosvětově známou. Nakladatelství Albatros nám ji nyní znovu přináší, tentokrát v novém, hezčím hávu.

Ende Michael - Nekonečný příběhDrtivá většina čtenářů si pod názvem Nekonečný příběh představí stejnojmennou televizní pohádku, která se dočkala již několika dalších pokračování. Příběh o malém chlapci Bastiánovi, Dětské císařovně, mladém divochovi Átrejovi a především o Falkovi, bílém Šťastném drakovi, znají téměř bez výjimky všechny děti a určitě i vysoké procento dospělých. Z těchto a žádných jiných důvodů jsem po knize okamžitě sáhnul. Je jen málo příběhů, které se stanou opravdu nesmrtelnými. A který jiný je opravdu nesmrtelný, než ten Nekonečný?

Hlavní postavou je malý obtloustlý chlapec Bastián Baltazar Bux. Má velmi nízké sebevědomí, všichni se mu smějí kvůli jeho výšce, váze a nešikovnosti. Také proto Bastián leží celé dny v knížkách a sám si v hlavě vymýšlí různá fantastická dobrodružství. Ve svých snech je pak skutečně prožívá.

Jednoho zvlášť nevlídného dne chlapec zabloudí do antikvariátu, kde zcizí knihu vázanou v kůži měděné barvy, na níž jsou vyobrazeni dva hadi navzájem se kousající do ocasu. Náš malý „hrdina“ běží do školy, kde se zamkne na půdě a začíná číst. Postupem času zjistí, že jen on, kluk sedící na půdě jisté nejmenované školy,  je jediným člověkem, jež má moc zachránit chřadnoucí Dětskou císařovnu, jednu z hlavních postav. Po chvilce rozmýšlení se Bastián přímo ze zatuchlého podkroví vydává do říše Fantázije, aby se z něj stal ten největší a nejslavnější hrdina ze všech.

Celá kniha mi něco připomněla. Když jsem ještě chodil do mateřské školky, byl jsem bezkonkurenčně nejoblíbenější dítě tamních učitelek. Byl jsem tak trochu jako Bastián. Vždycky po obědě, když nastal čas odpoledního spánku, mne vychovatelky posadily před skotačící děti a já jim vyprávěl příběhy. Byly to všelijaké historky, které jsem si na místě vymýšlel a hned je zase zapomínal. O statečných princích, zlých čarodějnicích, mluvících zvířatech, a tak podobně. Doufám, že to nevyzní jako sebevychvalování, tak to prostě bylo. Všechny děti jsem vždy bez problémů uspal a zbytek času určeného na odpočinek pak pojídal čokoládu, kterou mi učitelky za výkon pokaždé daly (podle toho dneska taky tak vypadám :-). Avšak proč o tom píšu. Celá knížka je stylem vypravování téměř totožná s mými dětskými příběhy. Jsou prostinké, velmi jednoduše slepené jeden za druhým. Člověk si při čtení nejednou uvědomí, že při tomto způsobu psaní se vskutku dá pokračovat donekonečna. Spousty postav, bezpočet neuvěřitelných dobrodružství a častokrát se vyskytující věta “To je však jiný příběh, který budeme vyprávět někdy jindy” způsobí, že celé vypravování člověku opravdu připadá jako nikde nezačínající a nikdy nekončící.

O ději je opravdu zbytečné psát větší podrobnosti. Stačí vědět, že se jedná o příběh malého chlapce, který získá velkou moc. Nově nabyté možnosti jsou však tak lákavé, že se pomalu, ale jistě v chlapci začínají probouzet nové stránky osobnosti, a to ne zrovna ty nejsvětlejší. Vše vyvrcholí, když hdrina vztáhne ruku proti svému jedinému opravdovému příteli. Že onen přítel je Átrej a proměněný chlapec Bastián, o tom snad psát nemusím.

Co však na Nekonečném příběhu mám rád nejvíc, je poselství, jež nese. Dnes se vydává stále méně knih, které mají skrytý podtext a jsou při tom rafinované a neotřelé zároveň. Autor mezi řádky přemýšlí o poslání všech příběhů a literatury vůbec. V souvislosti s tím si nemohu odpustit citatci jedné hezké pasáže, která sice není slohově zrovna dvakrát vytříbená, ale celou knihu nádherně vystihuje:  “Jsou lidé, kteří se nikdy nemohou dostat do Fantázije a jsou lidé, kteří se tam mohou dostat, ale pak tam zůstanou navždy. A pak se najde několik takových, kteří odejdou do Fantázie a znovu se vrátí. A ti pak uzdravují oba světy.”

Je velmi těžké vyslovit závěrečné hodnocení. Redakční práce byla průměrná (když zavřu všechny tři oči) a je prima, že Albatros zachoval původní obálku. Také všechny ilustrace jsou pěkné, avšak o ty tu nejde. Jde o pocity, které toto veledílo vyvolává. Kniha bude bavit malé děti (troufl bych si říci, že mohou být ještě mladší, než je Albatrosem doporučená hranice deseti let), opravdové knižní “fajnšmekry” a pak především starší čtenáře. Všichni ostatní asi jen nechápavě zakroutí hlavou a pomyslí si, co že je to zase za krávovinu.

Dal bych Nekonečnému příběhu desítku, jenomže vím, vlastně jsem si skoro jistý, že spousta lidí se na knihu bude dívat spatra kvůli její zdánlivé jednoduchosti. Buď jak buď, Nekonečný příběh zůstává knihou, kterou člověk čte po večerech před plápolajícím krbem, v ušáku z odřené plyše a se džbánkem svařeného vína vedle sebe.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Nekonečný příběh je velká klasika, nedávno jsem si přečetl znovu a je stejně dobrý jako před lety.

  2. komentář
    Ač jsem se s “Nekonečným příběhem” setkal už v dospělosti, uchvátil mne, i zfilmovaná verze, hlavně pro své poselství, zahrnující mnohem více, než jen ten samotný příběh, který se čte, ale opravdu se v něm může vidět každý! Pro mne, jako křesťana též velmi připomíná poselství Bible. Je prostě SUPER, Klasika, Bohu díky, že byl napsán, ale škoda, že nevyšel na DVD. Snad někdy, …(Na rozdíl od přiblblých filmů krvestříkačů, nervydrásačů je balzámem na duši!!!)

  3. Miluju Nekonečný příběh, co víc říct? Zvlášť se mi líbí lev Graogramán a Víla Jablíčko a Šachta se sny…a čím jsem starší, tím se mi to líbí víc!:-)

  4. trošku škoda
    jj pěkný, ALE druhá číst knížky je čím dál tím divnější a odfláklá a vůbec se mi nelíbí, že si musím 100 stránek číst o tom, jak Bastián je čím dál tím víc pěkně hloupej, a vůbec, spisovatel to jeho joudovské chování ukončí na 10 posledních stránkách, bastián prohodí pár slov s atrejem a falkem a je konec.Jako by se v první polovině knížky budoval konzistentní příběh který se dotkne vaší duše a v druhé polovině jako by se museli jen nahnat strany a všechny jemné vazby přetrhat, a když už je to všechno naprosto v xxxx tak autor ukončí knížku, je mi z toho smutno, chtěl jsem mít bastiana s atrejem za kamarády a takhle jako bych měl fantazii hledat jinde…

  5. Re: komentář – DVD
    Už vyšel na DVD. Ale nevím, jak je možné ho sehnat. Vyšel v Blesku, já ho koupil nedávno samostatně náhodou na Pankráci v Praze v metru.Originální anglické, české i slovenské znění a české titulky, pěkné menu a pár fotek jako bonusy.

  6. Já nevím, fantazie mám spoustu a četla jsem dost a ne vždy jen prvoplánově, ale k Nekonečnému příběhu jako knize jsem se dostala už na prahu puberty a nedočetla jsem jej. Znovu ho čtu až teď jako dospělá v rámci studia a nedivím se. Je to filosofie zamaskovaná za dětskou knihu, ale oproti třeba Malému princi je čitelná méně přímočaře a rozsah pochopení také zrovna neulehčuje.
    Takže podle mého je skoro lepší po knize sáhnout až v dospělosti, člověk si ji lépe vychutná. Třeba mnohokrát použitý motiv koloběhu zrození a smrti (ať se již jedná o celou říši Fantazie, o les Perelín a barevnou poušť Goab nebo Vílu Jablíčko), postavení Maličké Císařovny (to, že je bytost bez věku, která “jako by nebyla, a zatím je přítomna ve všem” a nikdy nesahá k moci, kterou má, a nerozlišuje mezi dobrým a zlým), celá ta scéna u Kmeta z Putující hory… Je tam spousta představ, které jsou podle mého příliš málo dětské, příliš abstraktní.
    Ale určitě se jedná o skvělou knížku. Druhá část se mi nezdá vůbec odfláklá, jen náročná.

  7. Preco nieje ne pocitaci cela cast nekonecneho pribehu?Hmmm?:/

  8. lebo niektory ktory to cedecko nemaju doma by si ten nekonecny pribeh radi pozreli

Zveřejnit odpověď