O PSANÍ – King Stephen

S knížkou „O psaní“ to vypadalo jako s „Kuchařkou Nero Wolfa“. Mnoho příznivců detektiva Nero Wolfa od Rex Stouta netrpělivě čeká na každý další příběh, ale kuchařka? Ta kniha moc nadšení u fanoušků nesklidila. „My chceme další brilantní mord, ne jak si Nero vaří vajíčka se slaninou!“. A tak to bylo i s Kingovou „O psaní“. Jeho velká čtenářská obec v naší zemičce dychtivě čeká na nový hororový nářez, ale : „..k čemu nám bude jeho naučná publikace o tvůrčím psaní?“. Tak to byly první dojmy lidí z mého okolí, fanoušků mistra hororu. Ale jak se říká: „Chyba lávky, přátelé“.

Kniha není suchopárná učebnice pro středoškoláky s literárními ambicemi. Přečtete ji stejně rychle a napjatě jako jakýkoliv jeho román či povídku. „O psaní“ můžeme rozdělit na dvě hlavní kapitoly. První nazval „Cévéčko“ a jde o jeho vzpomínky od dětství až po dnešek. Nejde ovšem o nějaký chronologický soupis životopisných dat, který se podává k žádosti o zaměstnání. Je to vyprávění, kde se hlavní hrdina jmenuje třeba Steve, malý kluk prožívající neuvěřitelné příběhy, mající neustálou potřebu si je zapisovat a vymýšlet si další příběhy. Sledujeme jeho osudy od dětství před pubertu, dospělost až do dneška. Vydělává si nejprve pár dolarů, pak 2.500 , za rok na to 400.000 dolarů a dnes je multimilionář. To tak ve zkratce.

Dozvíte se mnoho zajímavých skutečností, které třeba nikdy nezveřejnil, nebo jste neslyšeli. Vyznává se ze svých světlých i temných stránek života. Využil svého vypravěčského talentu a opravdu v momentě, kdy se máte smát , se smějete, když máte brečet nad jeho štěstím,tak (možná) zabrečíte (já jsem to prožil v kapitole, kde vydělal 400.000 doláčů). Je až k neuvěření, kolik jeho příběhů má základ v jeho životních zážitcích. Co kapitola, to jedno jeho dílo. Litoval jsem, že to končí na straně 79.

Z druhé části s názvem “O psaní” jsem měl trochu strach. „Teď končí sranda a začne nuda“ běželo mi hlavou.
„Chyba lávky“.
Životopisné vyprávění neskončilo, pouze bylo okořeněno o zajímavé postřehy a rady pro začínající literáty. Každá kapitola v této části je o jedné důležité poučce. Ta nejdůležitější je :„ Hodně, ale hodně číst. Hodně, ale hodně psát. O čemkoliv“. Jestli nemáte čas na čtení, nemůžete mít čas na psaní. Těch rad je opravdu MNOHO. I když nemám žádné spisovatelské ambice (čeština v mé hlavě prožívá utrpení Židů v koncentračních táborech za války a náměty žádné ), stejně jsem ji přečetl na jeden zátah. Je plná krásných zážitků z jeho života a hlavně, Stephen King je OPRAVDOVÝ spisovatel, který prostě umí psát o čemkoliv. Možná některým z vás sebere odvahu psát, ale s tím se musíte smířit.

A teď k redakční práci. Překlad? Připadá mi dobrý, ale neznám originál. Jedinou výtkou mám k překladům citovaných děl. Proč překladatel nepoužil české výrazy, pod kterými byly u nás vydány? Česky vyšly novely „Tělo“ a „Nadaný žák“, ne „Tělo“ a „Schopný žák“. Tiskárny bych se zeptal, proč použila tak tvrdý papír na stránky…

Ukončil bych tuto recenzi citátem z knihy. „Psaní je magie, je to živá voda právě tak jako kterékoliv jiné tvůrčí umění. Voda nic nestojí. Tak ji pijte. Pijte a buďte naplněni.“