Oči opilých barakud – Kuglerová Ivana

Jakou poezii může psát žena, jejíž snem je hnát se do předem prohrané bitvy a tam padnout rukou muže, jež mohl být jejím milým, kdyby osud určil svou hru trochu jinak???

Kuglerová Ivana - Oči opilých barakud

Úvodní slova mého článku možná vyznívají s jistým despektem, a to bych nerad. Vydat v dnešní době sbírku básní je od autora i nakladatele jistým znamením odvahy, a je-li to navíc sbírka taková, jako je tato…

Zvídavého čtenáře již jistě napadla otázka: jaká že ta sbírka básní je? Mou povinností je pokusit se to nějak  uchopit, ale znáte to: uchopit neuchopitelné… Začal bych snad u toho, že sbírka je to velice zvláštní. Trochu jako pohlazení vatou, ale skelnou. Jako česání vlasů železným hřebenem. Je osobitá. Osobnost autorky přímo čiší z  černých řádků i z bílých míst mezi nimi. A tak je to zřejmě správně. A jaká ještě je? Cynická. Smutná. Depresivní. Místy zlá a místy lístostivá. Ve svých selháních krásná. Nedokonale geniální. Geniálně nedokonalá. Neuchopitelná, nedefinovatelná. Krásná.

Nyní mi prosím odpusťte menší odbočku v jinak přímé linii mé recenze. Kdo se nechce rýpat v podstatě tohoto článku, ať to přeskočí. Pokusím se naznačit jisté své stanovisko, ze kterého vyrůstá celý tento příspěvek jako filosofie z metafyziky. Vývoj mého světonázoru mi předhodil tezi, které se stále věrně držím jako štítu před každou kritikou. Myslím si, že cokoliv hodnotit a kritizovat vyžaduje velkou erudovanost v daném oboru, jinak autor píše jen svůj subjektivní dojem. (Ze kterého se stejně v plné šíři nevymaní nikdy, ale to sem nepatří…) A u něčeho tak rozmanitého, proměnlivého, neuchopitelného, iracionálního a pluralitního jako je poezie to platí mnohonásobně. Jelikož se cítím jen velice málo povolán k tomu, abych hodnotil poezii, vše zde uvedené je téměř čistě můj osobní názor, vyvolaný pouze dojmem z četby a přefiltrovaný hrubým sítem mého smyslu pro estetično, srovnán s pomocí již přečtené poezie a zpracován díky lásce, která mě k poezii táhne.

Teď trochu analytického přístupu k psaní recenzí. Na 82 stranách tenké knihy v pevných deskách s velice příjemným provedením nam autorka Ivana Kuglerova predstavuje ve čtyřech oddílech celkem čtyřicet básní a o žádné z nich se nedá říct, že by byla vyloženě špatná. Na první pohled je zde více druhů básní – básně lyrické okořeněné smutkem a lítostí, básně veselé a trochu cynické, básně hodně cynické a zlé… Mě to tak přišlo. Ale když jsem celou sbírku četl poněkolikáté, přišel jsem na to, že nálada i atmosféra všech těch básní vyplývá ze stejné podstaty, a že nelze při hlubším náhledu nijak rozlišit strukturu sbírky. A na tom také ztroskotal můj pokus sbírku analyzovat.

Druhou možností byl přístup psychologický. Nabízel se tak levně, že jsem se jím trochu nechal unést. Osobnost autorky totiž září ze všech básní, jak už jsem napsal, a tak proč si nezahrát na psychologa a nepokusit se celou věc uchopit tímto způsobem? Básně mají dozajista obrovskou výpovědní hodnotu, ačkoli jsou zveřejněné a tudíž trochu podezřelé. Nebudu vás unavovat průběhem mých úvah, stačí snad jen závěr, a to ten, že ani tudy cesta nevede. Z většiny básní by se dalo snadno soudit, že autorka je depresivní, smutná, frustrovaná apod. popř. že alespoň užívá tuto pózu. Ale kdesi hluboko pod tímto tvrzením se dá vytušit, že to není vše, že v této sbírce je obsaženo mnohem víc, než jen výlevy depresivní prýbásnířky. Proto jsem se i na psychologizování vykašlal a vzal jsem to ještě jinak.

Můj třetí pokus se stal posledním, dospěl jsem k nejjasnějším závěrům a to proto, že je to názor čistě pocitově-lidský. A z tohoto pokusu vyplývá i moje hodnocení: Doporučuji tuto sbírku básní všem, kteří si o sobě myslí, nebo ví, že jejich srdce je citlivé a dokáže vnímat jemný humor, smutek i krásu skrytou v řádkách. Doporučují ji těm, kdo mají optimistický pohled na svět, aby poznali trochu jiný přístup. Taky všem, kdo jsou vnímaví nejen na krásu, ale i na osobnost autora. Co na tom, že jsou básně mnohdy neuhlazené, slušelo by jim méně často používat klávesu enter a tak zmenšit počet řádků, že je z nich často chtě/nechtě cítit až trochu nechutná póza, co na tom, že jsou si podobné? Každá z nich je taková malá perla… Nebo spíš očko barakudy. Autorka má otevřenou hlavu, nebojí se experimentů někdy i dost odvážných, má talent a umí s ním pracovat, jazyk z jejich úst plyne jako posvátná řeka nebo jako horská bystřina nebo jako zatuchlá stoka, přesně podle toho, co potřebuje. Má originální nápady, umí dobře pracovat s dostupnými básnickými prostředky (jejichž paleta však není příliš široká…) a umí do sítě svých slov chytit přesně tu rybu, kterou potřebuje. V jejím případě barakudu. Básně vám možná příjdou trochu jednotvárné, ale myslím si, že pozornější a trpělivější oko v nich najde mnoho krásy a poezie a každý, kdo je na tento způsob vnímání světa citlivý bude určitě spokojen. A nebude je číst jen jednou nebo dvakrát, ale rád se k nim vrátí.

A přízvnivcům akční literatury, jejíž krása je v počtu usekaných hlav, hloupých vtipů, brutálních scén a stále se opakujících prostředků posouvání děje radím: ruce pryč!

Radost 20.11.2001

P.S: A k tomu hodnocení: osobně bych dal tip fantasyplanet a 10/10 za dojem a pocit, ale uvědomuju si, že to je natolik subjektivní, že by se to v číslech snad ani nemělo projikovat, takže hodnotím ve srovnání s jinou mě známou a blízkou poezií styl, originalitu a formu.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Aby bylo pravdě učiněno zadost…
    Aby bylo pravdě učiněno zadost, musím přiznat, že tyto básně vyšly pod Strakami na vrbě jen formálně. Hlavním tahounem projektu a majitelem edice “Rozstoklatý vraniklec”, pod nímž kniha vyšla, je Jakub Kočí, který vydání této básnické sbírky zaplatil z vlastní kapsy. Straky mu poskytují jen formální papírové krytí a know-how, co se týče vydávání a prodávání. Jako další vydal Jakub ještě své vlastní básně, které pro změnu ilustrovala Ivana. Jakub má dalekosáhlejší plány, ale záleží, jak se budou knihy prodávat – na případnou třetí sbírku ty dvě zkrátka musí vydělat. Já osobně uvažuji, že bych nyní (v edici Vraniklec) vydal vlastním nákladem básně Leonadra Medka, ale napřed to budu muset probrat s Jakubem, kterýžto má konečné slovo…

  2. Zadny text nebyl uveden – asi nekdo zmackl tlacitko Odeslat drive, nez neco napsal – to se stava…

  3. Basně Medka, recenze
    Básně Leonarda Medka bych si rozhodně nechal líbit. Sice jsem měl možnost přečíst si pouze rýmovačku “Sekvence ze života hanáckých pulčíků” a ještě jednu báseň na Tolkienovské téma, ale na sbírku jeho básní jsem zvědavý. Co se týče této recenze, tak je opravdu výborná, díky Radosťo

  4. Ach jo, tohle posílání prázdných komentářů už je pro mě zcela typické… Omluva. Básnickou sbírku Ivany Kuglerové jsem si koupil a přečetl a musím říci, že jsem rozhodně nelitoval. V jádru souhlasím s tím, co J.R.Faltus napsal, Oči opilých barakud rozhodně zanechají veliký dojem. Některé básně si v kuloárech 🙂 rádi připomínáme… třeba takovou Sněhurku… Fakt to stojí za to. A Michaeli, jestli vydáš Medka, tak se hlásím o výtisk! Je skvělé, že se Jakub a ty snažíte pozvednout poezii! Darion

  5. Medek
    Neříkejte hop, dokud jste nepřeskočili. Básně ještě neviděl Jakub a záleží hlavně na něm. Jinak Medkova poesie se normálně moc nepodobá tomu, co vydává v Imladris. Jsou to obvykle takové drsné a temné eposy o krvi a smrti…

  6. Všeliké reakce
    Poněkud váhavě přistupuji ke komentování této recenze. Musím se přiznat, že jsem velmi nepravidelným návštěvníkem Fantasy Planet a počítačů vůbec, ale když už mne Michael na tento článek upozornil (zvědavost mi nedala)…
    Takže: co se Ivaniny sbírky týče, jsem rád, že se líbí. Jen bych ještě (protože myslím, že je to velmi důležité a ne zcela samozřejmé) chtěl podotknout, že sbírka, i když obsahuje básně různorodé, dává dohromady velmi zajímavý celek. Mnohé básně spolu souvisí, ač to není na první pohled příliš patrné. Obecně je spousta básní, které jsou samy o sobě krásné a není třeba znát ostatní autorovo dílo. I Ivanina poezie by se dal členit, leč obávám se, že by jí to spíše uškodilo. Dobrým příkladem opaku jsou básně Leonarda Medka. Mají sice mnoho společného, ale (alespoň ty které jsem prozatím četl) jaksi fungují tak nějak samostatně. Ivaniny básně působí velmi intimně, poesie, kterou píše Leonard, je spíše epickou výpovědí o autorově fantasii. Formálně je Ivanina sbírka psána ponejvíce volným veršem, Leonardova naopak zejména sylabo-tonickým (osobně musím přiznat, že velmi tíhnu k pravidelným metrickým schématům, pročež je mi Leonardova tvorba po této stránce bližší, ale to vlastně není vůbec důležité). Každopádně abych odpověděl na otazníky, nad Leonardovou sbírkou, jsem přesvědčen, že je celá procedura na zdárné cestě. Na můj vkus jsou to sice básně poněkud hodně fantasy, ale to samozřejmě není na závadu (a de gustibe…).
    Jinak všem díky za kladné ohlasy a všem díky za záporné ohlasy (rád bych si také nějaký přečetl).

    Jakub

    PS: O své sbírce neinformuji zcela záměrně, neboť, jak je známo, autor sám mívá většinou absolutně scestné názory na vlastní tvorbu.

  7. Re: Všeliké reakce
    Autol tochoto pšízpěvfku by ši mněl ufjedomit ši, chak še pise flofo ščeftné…

  8. No, upřímně řečeno, Jakube, jen proto, že jsou Leonardovy básně tolik fantasy, si do nich troufnu investovat. Na rozdíl od Tebe totiž přece jen nejsem šílenec… 🙂

  9. Michlovi a všem šílencům
    Jsi rozený obchodník, Michale. Jen tak nějak nevím, zda býti šílencem není přeci jen o trochu více zajímavé (třeba barevně, nebo vůbec…). Mimochodem, pro všechny šílence, víte o existenci internetové adresy http://www.pismak.cz? Já o ní nevěděl a teď jsem rád, že o ní vím;-) Jakub

  10. Re…recenze a všem šílencům
    Musím se přidat k Markovi s chválou, jsem skutečně rád, že někdo má tu odvahu poezii u nás vydat, hluboká poklona, pane Kočí:-)) a pane Bronec :-))) Zanedlouho se pokusím vyjádřit nějaký snad nescestný názor na Jakubovu sbírku, zde, na FP, tam se možná objeví nějaké vytoužené záporné ohlasy :-)))
    Pismak.cz je skvělá záležitost, bohužel v dnešní době je průtoková rychlost děl tímto servrem neúnosná a spoustu krásných věcí zhyne v archivu :-(((
    Jinak rozhodně souhlasím s tím, že býti šílencem je bezpochyby zajímavé, nebál bych se ani tvrzení, že pro některé lidi není jiného východiska.
    Mějte se krásně. Radost

  11. Omluva
    Oou… Omlouvám se všem přítomným. Akorát jsem chtěl napsat, že se těším, na Radostovu další recenzi, ale tak nějak ještě nerozumím složitostem svého… Ehm… Bratrova počítače… Nebo internetu? No, to je jedno. Ahoj, Jakub

  12. Omluva z pochopení
    Aha… Hmm.. Tak jo, už to také chápu… Asi jsem na ty počítače opravdu hloupý… Rád bych se vymluvil na svou vrozenou roztržitost a podivínství, ale tomu by věřil stejně jenom Michael, takže jsem prostě blb!… Jakub

Zveřejnit odpověď