Orokon 1 – Věk Bohů a Zrození – Tom Arden

Za velmi hezkou obálkou, ostatně Boris Vallejo je jedním z nejznámějších a také nejvyužívanějších ilustrátorů v oblasti fantasy, se ukrývá více než 500 stran textu. A textu, který není rozhodně tuctový a ani jednoduchý. Arden předkládá čtenáři svět, který je sice založen na podobných principech jako většina děl tohoto žánru, ale přesto se od nich v mnohém odlišuje.

Věk bohů a zrození je jakýmsi prologem, a jeho úkolem v první části je hlavně seznámit čtenáře se světem a umožnit mu tak orientovat se v ději a pochopit, o čem se vlastně mluví. K tomuto účelu slouží zejména předmluva, v niž se objasňuje vznik bohů z vůle boha Oroka a pak i samotného světa a jeho prvního věku. To vše v pateticko-archaickém stylu. Na konec bohové odcházejí ze světa a lidé musí pykat za svá provinění – nastává období Pokání.

Na předmluvu navazuje samotný příběh. Otočením jediné stránky se čtenář přenáší o skoro tisíc cyklů (tedy 5000 let). Rázem se ocitá ve světě až nápadně podobném našemu 17. století. Vojáci v modrých kabátech s mušketami a třírohými klobouky, nevzdělaní vesničané a šlechta, která je ovládá, to vše zahrnuje Ejlandské království. Ve vesnici Irion na úpatí polorozpadlého hradu stejného jména začíná autor rozvíjet svůj příběh. Jeho hlavními protagonisty jsou dívka Cata a chlapec Jem, který se narodil s poškozenýma nohama, a nemůže proto chodit.

Osud Caty a Jema je v mnohém podobný. Oba jsou opovrhováni, ona proto, že patří částečně k rase Vagů, kterou pravověrní Ejlanďané věřící v boha Agonise považují za nečistou. A Jem proto, že je mrzákem. Oba se s nenávistí i opovržením vyrovnávají po svém.

Na pozadí osudu obou protagonistů rozehrává Arden mnohem větší hru, v niž je jako hlavní cena osud celého světa. Po malých kapkách dávkuje další vzpomínky na události, úvahy i myšlenky lidí, aby z nich čtenář mohl, bude-li dostatečně pozorný, sestavit historii bratrovražedné války mezi králi Ejlandu, pýchy, pokrytectví i svatouškovství jeho obyvatelstva, které plnou parou směřuje “do pekla”. O to víc snad ocení přerod Vagů, kteří se za těch spoustu let dokázali změnit k lepšímu.
Arden rozděluje svou pozornost mezi obě hlavní postavy, které sleduje nejdůležitější události, jenž mají vliv na jejich osudy. Občas doplní děj pohledem další postavy a většinou tím objasní dosud neznámé souvislosti. Jeho postavy, obzvláště Jem i Cata, jsou po psychologické stránce vykresleny do detailů stejně tak i formování jejich osobností v závislosti na vnějších podmínkách. Zejména Jem se těžce vyrovnává se svým handicapem.

Ardenova kniha rozhodně není jednoduchá. Není tu moc akce a děj se sune spíše hlemýždím tempem. Přesto po sobě zanechává hluboký dojem a nutí k zamyšlení. Bez všech příkras zobrazuje pokrytectví nejvyššího stupně, odhaluje zlobu, zášť i šílenství a zvrácenost bigotní víry, které ve svém důsledku vedou vždy k tragédii. Zejména doktor Waxwell je takovým příkladem fanatika, z kterého mi běhá mráz po zádech.
Ale nejen fanatismus víry si bere Arden na mušku. Na příkladu Poltyho, už od dětství nezvedeného tyrana a ctižádostivého vůdce party, který chce, aby vždy bylo po jeho, vytváří obraz kreatury, která pro své účely využije cokoli a kohokoli, bez ohledu na následky.

Ardenův svět je krutý a děsivý. Lidé sami si tu často připravují své peklo. ( A to má být ještě hůř!)

Abych to shrnul – netradiční pojetí fantasy příběhu.