Třetí synové, zlatá jablka, chytrost porážející hloupost, chudák přišedší k bohatství, složité úkoly odměněné královstvím i láskou krásné princezny, překážky, které jsou vždy překonány… Všichni máme rádi pohádky. Bez ohledu na věk a prožité zkušenosti. Jen si je třeba udělat čas…
Na edici vydávanou nakladatelstvím Argo bychom si ten čas měli udělat dvojnásob. Jednotlivé knihy jsou krásně připravené a vlastně ani nevypadají, že by byly pro děti. Což je, jak nám sdělil už strýček Tolkien, pravda pravdoucí. Asi málokteré dítko ocení font odkazující na řecké písmo či zvolené ilustrace Blanky Dvořákové, které by se neztratily u přepisu legendárního (tedy původního) Souboje titánů nebo vydání starořeckých legend či eposů…
Tahle kniha (a edice) prostě potěší oko každého, bez rozdílu věku, a nejinak je tomu i u obsahu. Paní moře, výběr z novořeckých lidových pohádek, možná není natolik spojená s opravdu neočesaným folklorem, jako tomu bylo např. u Mrtvému nože netřeba (viz https://fantasyplanet.cz/clanek.asp?…), ani není tak „divná“, jako některé pasáže ve Strašidelném chrámu v horách (japonské pohádky a pověsti) a mnohem více se blíží klasické struktuře i jazyku pohádek, na nichž většina z nás vyrůstala, ale i přesto pobaví všechny čtenáře.
Můžete se bavit odhalováním odkazů na antickou minulost (Alexandr Veliký jako syn slunce), všímáním si role mouřenínů i židů a vůbec odkazů na multikulturnost nejen byzantské, ale i osmanské říše, vychutnávat si motivy, které prostě ve střední Evropě nenalezneme, i ty, které jsou nám naopak blízké.
Vidíme to na zvířecí říši, kde jsou vedle sebe lev i tygr, vidíme to na motivu draka, který může být strašlivou bestií, obdobou hodného kouzelného dědečka i krutým vrahem. Pohostíme se nikoliv kaší, ale pilafem. Potkáme dvanáct měsíčků, zásadní rozcestí a zlatá jablka, soupeřící prince a moudré krásné panny, stejně jako královnu mořských víl.
A také ozvuky našeho oslíčku otřes se či obušku z pytle ven. Roztomilý motiv vdávání dcery či sester, jejichž manželé pak podle postoje členů původní rodiny ke svatbě řeší, zda vyčuchanou „člověčinu“ roztrhat a sežrat, nebo naopak políbit a obejmout.
To vše v jazyce typicky pohádkovém. Nejen jednoduchý, přesto výrazně rytmický jazyk, především v dialozích, ale především obřadné formule na úvod i na závěr odkazují na lidový přednes. Někdy i s mírným pousmáním směrem k posluchačům, čemu všemu je možné uvěřit.
Markétě Kulhánkové, která výběr provedla, odvedla velký kus práce (a rozhodně nepřehlédněte její předmluvu), patří dík i za to, že se nesnažila za každou cenu ukázat řecké pohádky jako něco exotického a nám cizího, ale opravdu se snažila vytvořit výběr co nejrozmanitější, který by byl obstál sám o sobě, ale přesto byl schopen sloužit jako doplnění již existujícím českým výborům staršího data. Nalezneme zde tedy pohádky kouzelné, poučné i humoristické.
Samozřejmě, že onen požitek ne-dětských čtenářů se neopírá pouze o kvality knihy a její zapojení do širšího kontextu pohádkové literatury, kdepak. Jde spíše o poněkud černý humor, když si knihu propojíme se současnou situací v Řecku. Všechny ty motivy nalezených peněz, ale např. i výdajů na armádu, oslíka sypoucího donekonečna peníze, sudičkách, které pracují na jiné, atd., dostávají zcela jiné zabarvení.
Nejvíc pak asi pohádka o chytrém popovi, který nejen že svou oběť připraví o peníze, ale navíc ji donutí stát se vrahem, když má být potrestán, obelstí nevinného ovčáka, který zemře místo něj, a nakonec ještě sprovodí ze světa toho, kterého tak dlouho klamal. Za jeho činy tak vždy zaplatí někdo jiný a on sám žije šťastně až do smrti z peněž hlupáka, který mu je dal za nic.
Ony vůbec pohádky, kde chytří napálí hloupé, jsou obzvláště povedené. Třeba ta o třech bratřích, kteří se výjimečně neobrátí proti sobě, ale čistě se trumfují v tom, kdo vyloudí ze svých spoluobčanů víc peněz. Někdy si až člověk říká, že je zatracená škoda, když svět, v němž lidé přinášejí každý den do vesnice den a jsou proto ochotni zaplatit za kohoutí kokrhání, nebo kde se mniši bojí do kláštera, kam si nasadili kočku, aby je zbavila myší a nyní se bojí, že sní i je, již neexistuje.
Inu, škoda přeškoda. Ale pořád se ještě můžeme pobavit při čtení o něm a třeba zjistíme, že lidská hloupost se už projevuje jinak, ale stále je věčná, i že odvaha a statečnost dojdou své odměny. A to je vědomí, kterého není nikdy dost.
VERDIKT:
Kniha pohádek, která je využitelná nejen k uspání ratolestí, ale i k pobavení se či pokochání se nad její úpravou. Mix motivů známých i neznámých, s obligátní předmluvou a pečlivou péčí nakladatele.
Boris Hokr (redaktor)
boris.hokr@fantasyplanet.cz
