Petr Totek: Agent JFK 32 – Zlaté město

A je tomu skutečně tak. John Francis Kovář, Vincent Vega a Carl Maria von Wonder se po útěku z Francie, kde zrovna finišuje něco jako druhá světová válka (viz předchozí JFK 31), ocitají v jižní Americe, připomínající dobu počátků španělského koloniálního panství.

Ostatně hned na prvních stranách knihy se někdejší příslušníci Kovářů rovnováhy seznamují s nositelem proslulého jména – Franciscem Pizarrem – jehož naše historie zná jako smutně proslulého conquistadora, který odsoudil říši Inků minulosti. Cesta do mytického srdce říše Inků, bájného Zlatého města, El Dorada slovy Španělů, tvoří hlavní páteř knihy Petra Totka. Ztroskotanec Pizarro lační po slávě a bohatství, John s přáteli se zase potřebují dostat k portálu.

Tak začíná manželství z rozumu mezi těmito dvěma nesourodými skupinami, které samozřejmě od začátku skřípe a do budoucna je očekávatelným zdrojem napětí.

Jméno Petra Totka zatím nepatří mezi příliš známé. Předkládaný příspěvek do série Agent JFK je jeho první větší prací, čtenáři žánrové literatury se ovšem k jeho texty mohli setkat již dříve, neboť Petr Totek publikoval dvě své povídky jako doplnění jiných epizod Žambochova a Procházkova cyklu. V JFK 21 Josefa Pecinovského Petru Totkovi vyšla povídka Lovec, v JFK 23 Jaroslava A. Poláka pak povídka Běh mezi stíny.

Podle databáze Legie obě dosahují v očích čtenářů cyklu mírně nadprůměrného hodnocení. Jak se tedy popasoval s rozsáhlejším textem?

Příspěvek Petra Totka do nekonečné ryze české sci-fi/fantasy série hodnotím jako solidní průměr. Kniha se čte dobře, příběh odsýpá, sice extra nenadchne, ale taky neurazí. Občas je vidět, že autor ještě není řemeslný rutinér. Některé skoky v ději jsou až moc náhlé a čtenáři chviličku trvá než se zorientuje, občas není příliš jasno ve vedlejších postavách, když je na ně namířena pozornost, ale představeny jsou až později. Na druhou stranu autor nesklouzává k ubíjející popisnosti

Takže záleží samozřejmě na osobních preferencích každého čtenáře. U mě osobně si Zlaté město stojí lépe než Žambochova dvacet osmička (Totek mnohem lépe než Žamboch zvládl dynamiku vyprávění), zaostává ale za díly Míly Lince a Jana Kotouče, které byly čtenářsky chytlavější, a vlastně i Zbyňka Kučery Holuba, jehož příspěvek zase byl notně „weird“, čímž také zaujal.

Zlaté město je prostě taková normálka. Je to příjemně odsýpající příběh, vlastně taková road story, která ale nijak zásadně nepřekvapí. Zažili jsme další dobrodružství, v sérii přibylo dalších cca 180 stránek, v příběhu jsme se ale fakticky vlastně nikam neposunuli. Známým postavám není umožněn další vývoj, postavy nové se sice objevují, ale hrají jen roli stafáže a jsou v podstatě lehce zaměnitelné.

I ten Pizarro jako jeden z hlavních záporáků vlastně těží jen ze známého jména a po dosažení El Dorada v podstatě skoro mizí, aby se vynořil až v závěru. John Francis se nadále honí od čerta k ďáblu, aniž by z toho něco bylo. Rozsah knihy také nedovoluje, aby se autor více zabýval civilizačním střetem mezi Inky a Španěly. Zde lze uvažovat o tom, zda se autor až příliš nezdržel líčením cesty k El Doradu.

Samozřejmě se bavíme o spotřebním čtivu limitovaného rozsahu, takže nelze očekávat zázraky, zatím se mi ale nezdá, že by Zlaté město nabídlo událost, která by se stala výraznější stavební cihlou v dalších osudech Johna Francise a spol. Resp. jeden takový zvrat zde je, ale paradoxně jej nekvituji s povděkem.

To, co ve Zlatém městě potká profesora von Wondera, abych neprozrazoval zbytečně předem, totiž v jinak usedlém příběhu ční až moc a alespoň já jsem měl problém takový vývoj přijmout. I žánrová literatura by totiž podle mého měla pracovat s uvěřitelností dějů – a nebo být pojato od začátku jako totální šílenost jako Holubova dvacet devítka. Kde ovšem podle mého soudu všechno vzájemně fungovalo.

Petr Totek využívá v problematickém místě své knihy Holubův díl jako odrazový můstek, vzhledem ke kontextu ale pointa podle mne příliš bije do očí a nepůsobí organicky. Jsem zvědav jak se s tímto vyrovnají autoři, kteří přijdou ke slovu po Petru Totkovi.

Na konto opatrného hodnocení 32. příběhu agenta JFK musím říct, že je navíc otázkou, zda je na vině Petr Totek jako autor konkrétního dílu a nebo spíš autoři koncepce série. Při pátém dílu restartované série jde už kvalifikovaněji soudit celé směřování, a co se mé osoby týče, výhrady vyjádřené v recenzi 31 dílu stále platí. Agent JFK se stále více stává nekonečným seriálem typu Ulice (pardon za přirovnání, naštěstí neplatí po kvalitativní stránce).

Jednotlivé díly na sebe plynule navazují, autoři se tedy více než kdy jindy musí vyrovnat s odkazem svých předchůdců a zároveň musí myslet na své následovníky. Čímž podle mého trpí hlavně příběh. Výsledkem je skutečnost, že autor není nikdy plným pánem děje, čtenář se nedočká skutečného vyvrcholení příběhu, který by něco uzavřel, ale maximálně vyřešení dílčí zápletky, která ale stejně připravuje půdu dalšímu dění.

To je scénář, který se dá udržet u televizního seriálu, běžícího týden co týden, v případě knižní série už je ale problém s periodicitou výraznější a nároky kladené na pamatováka čtenáře tomu odpovídají, třebaže nejde o nijak náročné čtení.

Sice začíná vysvítat jistý autorský záměr, už jen díky tomu, že se k Johnu Francisovi postupně nabalují další staří známí, takže je zjevné, že decimace Agentury nebyla tak fatální, jak se nám podšívka JWP snažil ve dvacet sedmičce namluvit, z mého pohledu ale hrozí nebezpečí překročení zdravé míry.

Systém přísně navazujících epizod má větší tendenci stát se natahovanou kaší, než dřívější více či méně autonomní epizody-mise, provázané jen v základech a jen občas na sebe přímo navazující. Možná ale maluju čerta na zeď a Miroslav Žamboch s Jiřím W. Procházkou moc dobře vědí, co činí. Nevylučuju, že mne rozseknutím posadí na prdel a já si budu ještě pokorně sypat popel na hlavu. Zatím ale převažuje spíš rozpačitá skepse.

Aby ale v úvahách nad sérií Agent JFK nezapadlo hodnocení příspěvku Petra Totka: jeho přečtení nepokládám za ztrátu času a příznivcům cyklu jej určitě doporučuju. Stráví nad Zlatým městem příjemné odpoledne nebo dva tři večery.

Anotace:

Paralelní světy se navzájem podobají. Někdy jako vejce vejci, jindy jako améba velrybě. V realitě, do níž se JFK a jeho přátelé dostali, není Francisco Pizarro tím, koho známe z naší historie. Ale i tady jeho srdce postihla nemoc, kterou vyléčí jen zlato. Aby naplnil svou touhu po bohatství, vydává se do centra tajemné říše Inků, do bájného Zlatého města. I John F. Kovář a jeho přátelé se potřebují dostat do Zlatého města, i když z naprosto odlišného důvodu: chtějí se prostě vrátit domů. S profesorem von Wonderem, který toho vzhledem ke svému zranění už moc nenachodí, s Pizzarovými hrdlořezy v zádech a indiány pohrdlivě shlížejícími na snažení hrstky bílých dobrodruhů se to zdá být téměř nemožné. Jisté je jen jedno – někteří v horách zahynou. Svůj svět si musíme zasloužit!

Název: Zlaté město

Autor: Petr Totek

Série: Agent JFK 32

Forma: Paperback

Obálka: Petr Vyoral

Počet stran: 192

Cena: 189 Kč

Vydal: Stanislav Juhaňák – Triton ve spolupráci s E. F., 2013