Pixy – Andersson Max

Nezdařené použití nových obleků pro bezpečný sex stojí Alka a Angínu jeden velký problém. Angína Pektoris otěhotní… a posléze potratí. Všechno by snad zůstalo ve svém bídném normálu, kdyby Angíně nezačalo ze záhrobí telefonovat její potracené embryo, které si říká Pixy. A zatímco je Alka donucen pracovat (!), Angína je týraná hodinami vyprávění pohádek svému embryu po telefonu. Alkovi pak nezbývá nic jiného, než se vypravit Pixyho zabít. Angína to už jednou svým potratem udělala, tak teď je to na Alkovi. „To je fér, ne?“

Max Andersson vymyslel opravdu zapeklitý městský svět plný hnusu a bídy. Je prapodivně, absurdně pokroucenou realitou městského “odpadu lidské společnosti”. Příběh je zasazen do jakéhosi období ještě většího úpadku tohoto hnusného města do beznaděje. A na druhé straně je… podsvětí. Je to přeplněná říše mrtvých, kde plyne čas opačně. „Nemusím do fronty?“ „Ne, fronta je obráceně. Do tý si stoupneš, až pudeš ven.“ Nejsou tam už dokonce ani volné parcely na mrtvé domy. Mrtvé domy proto dál bloudí ulicemi a sem tam někoho sežerou. A k tomu samozřejmě mrtváci, recyklace těl a problém s embryi – zákeřnými, anarchistickými a agresivními potvorami, s kterými si neví nikdo rady. Natožpak Alka. A všechno má svou duši – i bankovky a mince. A všechny zprávy se dočtete na krabicích od mléka. A…

Pixy je zcela prodchnut humorem. Většinou černým až šibeničním (jakým jiným!?). Jestliže se k tomu navíc přidá relativně hodně promyšlený svět a zajímavý, propracovaný scénář, vzniká kvalitní komixový příběh. Ke komixu však náleží i grafická podoba. A řeknu vám, něco tak odporně milého se k Pixymu hodí jedna báseň. Ponurou atmosféru vystihuje striktně černobílá kresba, která si potrpí na všechno možné, jen ne na přesnost zobrazení objektů. Lidi vypadají spíše jako bizarní kříženci kostlivců a věšáků na saka, obalení plandavou kůží. Městské barabizny zase připomínají spíše stojící zmačkané listy papíru prostřelené rozptylovou brokovnicí. A nad to všechno vynikají děsivě miloučká embrya, ne nepodobná zmutovanému káčátku z Lonely Tunes.

Nakladateství Mot odvedlo velký kus práce. Za pouhých 190 korun vyfasujeme A4 černobílý komiks o 72 stranách na kvalitním papíře. S dvěma verzemi obálky na výběr! Překlad Jakuba Němečka je skvělý, což prohlašuji i přes to, že nemám možnost nahlédnout do originálu (což by ostatně bylo vcelku k ničemu, protože švédsky neumím ani zbla). Nevím tak, kolik procent vtipů bylo překladem ztraceno (ztráty nejsou nic neobvyklého!), ale důležité je, že je text opravdu čtivý a že je užitý nespisovný jazyk více než vhodný. Nakladatelství Mot chystá vydat i další Anderssonovy práce, které opravdu s napětím očekávám. Tento švédský komiksový kreslíř a producent krátkých filmů, ročník 1962, slaví úspěchy po Evropě i v zámoří. A teď se nad jeho Pixym směje spousta spokojených českých čtenářů. A chcete-li se královsky bavit i vy, skočte si Pixyho koupit, určitě neproděláte. Jen je třeba zvážit, zda takovýto absurdní a veskrze černý humor pro vás je to pravé.

„Že jsem při čtení Pixyho pomyslel na díla jako je Ed the Happy Clown Chestera Browna, Tantrum Julese Feiffera a Eraserhead Davida Lynche, je důkazem jeho kvality. je to jedinečné, silné a nanejvýš podivné dílo. Pixy nás vede do strašlivých, blouznivých a nových končin; je to nejlepší komiks, jaký jsem letos četl.“

— Neil Gaiman

„Tak vám se zdá, že tam venku je studenej, odpornej svět? Cha! Počkejte, až do sebe naperete Pixyho od Maxe Anderssona… Obleky pro bezpečný sex, budovy, který požíraj lidi, nalitý embrya s bazukama, prachy, který vás poserou, recyklovatelný těla… Hej, počkejte, to není hnus, to je legrace. Moje legrace.“

— Charles Burns