Predátoři – Žamboch Miroslav

Za počátkem příběhu stojí náhoda. Člověk by řekl, jak banální. Jenže ve všedním světě je náhoda neoddělitelnou součástí vědeckého pokroku. Že je to v tomto případě náhoda cílená, je už součást autorovy invence, ale nijak to příběhu nebere na čtivosti. Kniha se čte “sama”. Dílem je to díky autorovým nesporným vypravěčským kvalitám, dílem je to velkorysostí fontu, který uspokojí i čtenáře se slabším zrakem.

Mladý vědec Mark Twill v troskách své teorie nachází možnost jednorázového vstupu do prehistorické minulosti. Jeho objevu využívá dávný spolužák a milionář, který neváhá a uspořádá loveckou výpravu do dinosauřích druhohor.

Směs účastníků lovecké výpravy je plná archetypů. Nechybí nahoněný svalovec plný testosteronu, odborník přes druhohory, jehož zbraní je především kamera, dvojce zazobaných šlechticů, dívka hrdinova srdce, či s přírodou spjatý lovec pronášející chytré průpovídky. Přesto je zajímavé sledovat vývoj charakterů v napjaté situaci. Otázka je nasnadě. Kdo v krvelačném prostředí pozapomene na svoji lidskost a stane se predátorem?

Vše je mnohem zamotanější, protože příběh sledujeme očima hrdiny-vědce, který se vyzná ve všem možném jen ne v lidech. Navíc se situace nevyvíjí tak, jak by měla. Dinosauři si svým úskočným chováním počínají až příliš inteligentně. Příběh dostává nádech tajemna. Kolem hrdinů se pohybuje cosi neviditelného, cosi cizího, cosi zákeřného.

Epilog knihy je pak v duchu dvou událostí. Jednak vybízí k propojení dějiště knihy s univerzem série Agent JFK (všechno ovšem nechává na smyšlenkách čtenáře), a jednak nabízí “To be continued” jako vystřižený z béčkového filmu.

Predátoři jsou knihou velkých kalibrů a ještě větších ještěrek. Autor se vyžívá v popisování jednoho i druhého. Predátoři jsou příběhem ve znamení akce a překonávání sama sebe. Tyto atributy příběhu využil Žamboch v předchozích knihách, a tak je jasné, že v tomto ohledu autor vyniká. Dalším kladem knihy je věrohodně působící prostředí druhohor, které je v některých momentech stejně nebezpečné jako jeho fauna.

Jak už bylo řečeno v úvodu, Žamboch je především autor dobrodružné fantastiky, takže hluboké myšlenky u něho nehledejte, zbytečně byste se zklamali. Žamboch se zdokonaluje v tom, co umí nejlíp, proto lze knihu doporučit především milovníkům kvalitní akce, které je v knize přehršel. Přesto se musíme na knihu podívat i trochu kriticky. Je v ní až příliš mnoho momentů připomínající střihy z oblíbených velkofilmů a tak se čtenář neubrání pocitu déja vu.

I proto se možná najdou tací, kterým se nelíbí Žambochovo experimentování (Líheň, Agent JFK, Drsný spasitel a tato kniha). Pro ty mám radostnou zprávu, že Žamboch už pracuje na trilogii o Koniášovi a v blízké době vyjde sbírka (většinou už vydaných) koniášovských povídek.