Rapsodie – Haydonová Elizabeth

V anotaci si můžete přečíst, že spisovatelka touto knihou debutovala. A už teď můžu s přehledem říct, že opravdu velmi zdařile. Nejsem si jistý, jestli bych Rapsodii přirovnával zrovna ke Kolu času nebo Goodkindovi, ale ten typický roztahaný styl to určitě má.

Příběh začíná mírně naivně. Mladý chlapec bude vržen do minulosti, kde se setká s dívkou svých snů, pomiluje se s ní a potom bude útrpně vržen zpět do své přítomnosti. Tam zjistí, že ona Emily se před katastrofou, která pohltila celý její ostrov nezachránila, takže se začne utápět ve smutku. Na dalších stránkách na jeviště nastupují dvě osoby z obálky. Obrovský škaredý muž Grunthor, kterému by sedělo slovo skřet, kdyby se v knize používalo. A jeho tajemný, v obličeji nestvůrný, přítel Achmed. Oba dohromady vytvářejí nezničitelné zabijáky, kteří i přesto před něčím prchají. A zcela náhodou se setkají s Pěvkyní Rapsodií, která bude nucena s nimi utéct z města, kde jí hrozí setkání se svým „přítelem“. Jinými slovy by byla kurva až do smrti.

Pokud se vám zdá mnou použité slovo ostré, tak se připravte, že v knize se podobné výrazy používají zcela samozřejmě a při jedné větě jsem se opravdu velmi dobře pobavil. Co bych pro vás neudělal, našel jsem ji. Rapsodie je v situaci, kdy ji málem přejel kůň a toto jsou slova jezdce: „Kurva, ženská!“ zařval na ni. „Klidně bych tě přejel, kdybych věděl, že si přitom nezmrzačím koně.“ A odpověď: „Když toho koně nezabilo, že tě musí dvakrát denně mrdat do prdele, tak už mu neublíží nic.“ No není to romantické? 🙂

Z dalšího příběhu nemůžu prozradit příliš, protože hodně věcí se dozvídáte časem. Každopádně se tato zvláštní trojice spřátelí a při útěku doslova skrz planetu stráví opravdu hodně času spolu. Kolik, to se dozvíte sami. Řekl bych, že hlavním tématem prvního dílu je především poznání zúčastněných stran, předložit čtenářům svět se všemi zákonitostmi, které se jej dotýkají, a ne v neposlední řadě zdokonalit hlavní hrdinku úplně ve všem, co dělá. To se týče boje s mečem, střelba z luku (tady ovšem nevím, kdy se jej naučila používat, pouze je v pozdní části knihy psané, že jej držela v ruce připravená vystřelit), používání slov a písní jako určitou formu magie a další a další, které vám nemohu prozradit.

Což je taky jeden z problémů, se kterými se kniha potýká. Ze začátku je vše v pořádku a každý se chová, jak má. Potom dojde docela zjednodušeně ke spřátelení tří hrdinů, což by ve skutečnosti asi tak lehce neproběhlo. Ale i tak jsem se při tom pobavil a nijak zle to nehodnotím. Ovšem když Rapsodie získává stále nové schopnosti, je rychlejší, lepší, má lepší vybavení, připadá mi to jak trenažér na pozdní část, kdy všechno lehce využije. Prakticky řečeno se opravdu velmi nenásilnou formou z vcelku neschopné ženy stává velmi schopná bojovnice, která se už nad ničím nediví. Sice je fakt, že E. Haydonová použila velmi schopnou berličku v podobě času, ale i tak…

To je jeden z důvodů, který snižuje hodnocení. Neříkám, že by to bylo příliš hrozné, ale všechno se děje tak nějak samozřejmě a nic není problém, takže nevzniká ona atmosféra, kdy čtete a čtete, protože je děj tak nabitý akcí a neustálými zvraty, že nemůžete skončit ani v pět ráno v posteli. Tady těch 647 stran ubývá sice velmi rychle, ale jde poznat, že je to psané buď jako prvotina, nebo že je to vše vymyšleno ženou, případně platí obojí. Za celou dobu totiž nenastane situace, kdy fakt máte strach, co se stane, kdo zemře, koho třeba unesou, kdo se objeví na scéně a jiné oživující prvky. Hlavní trojice se stává téměř neporazitelnou a obtížným světem prochází zcela nerušeně. Jednoduše řečeno, nevyskytují se zde situace, kdy by děj z poklusu přešel na sprint a zpět. Poklus je sice pěkné tempo, kdy je opravdu všechno pěkně v akci, ale člověk se ještě stíhá otáčet, mávat a být v pohodě.

Toto je největší slabina knihy, která mě příliš nesedí. Ale nechci tím vším říct, že se nebudete bavit. Budete. A určitě královsky. Kniha je hodně zajímavá, magie je pojata opět trošku jinak, vyskytují se nové schopnosti, nové rasy, nové možnosti, které se dají do děje zamotat. Taky až do konce nebudete mít jistotu v tom, co nebo kdo se za každou postavou skrývá. Historie světa a jeho logičnost také potěší, zvlášť když je vše podáno srozumitelně a uvěřitelně. Takže i přes všechny výhrady je tato kniha rozhodně nadprůměrným dílkem.

Také se zdá, že nakladatelství Triton (Trifid) upřednostňuje vydávat opravdu první díl jako první díl. Takže dělení se zde nekoná, což potěší nejedno čtenářovo oko i mysl. Možná by do budoucna bylo lepší ještě trochu popřemýšlet nad zvoleným formátem, případně papírem. Protože abyste neměli polámaný hřbet, musíte číst opravdu opatrně. Jde to, ale rozhodně nesmíte knihu otevřít naplno. Závěrem bych rád řekl, že při hodnocení stále váhám mezi 7/10 a 8/10. Takže nakonec jsem se rozhodl pro 7.5/10. Protože se ale v našem hodnocení vyskytují pouze celá čísla, kvůli nedokonalosti i přes zaokrouhlování dávám 7/10.V každém případě z hlediska kvality (ať už spisovatelčiny nebo nakladatelství), poměru ceny a stran a celkového dojmu lze knihu jen doporučit.

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Triton.