Raymond E. Feist – Stín temné královny

První díl Hadí ságy byl hodně očekávaný.

     Seděl jsem si v chabě osvětlené místnosti a třímal v rukou novou knihu. Slina, kanoucí z koutku mých úst, naštěstí dopadla vedle. Třesoucí se prsty knihu nepustily. Na sítnici mých očí se odrážela velká stříbrná písmena. Hlavní nerv přenesl informaci rychlostí blesku do mého mozku, kde se zformuloval celý nápis… H A D Í   S Á G A (Serpentwar saga)… Musím se přiznat, že jsem se stále nomohl dočkat, kdy už to vydají (více se těším snad jen na Sapkowského Paní jezera). Avšak než hodím Hadí ságu do velkého pytle s nápisem “klasika”, měl bych se nejdříve zajímat, zda je všechno tak, jak očekávám.

       Od objevení kontinentu s názvem Novindus už uběhlo celých 24 let. Celé tyto dlouhé roky však jeho objev přinášel jen samé nepříjemnosti. Jednoho dne však vyšlo najevo velké nebezpečí. Obrovské armády pod velením Smaragdové královny obsazují postupně celý tento kontinet a můžou zničit celou Midkemii. Ostrovní království, kterému vládne král Borric (prvorozený syn zesnulého Aruthy) podporovaný svým bratrem Nicholasem, princem Krondoru, se samozřejmě snaží zabránit invazi na jejich území a podporuje proto odboj žoldnéřských kompanií na Novindu. Všechny výpravy vede půlelf Calis – syn Tomase. No a právě Stín temné královny vypráví o dvou mužích – Erikovi a Rupovi, kteří se stávají členy Calisova speciálního komanda. Nové komando však uplatňuje také novou taktiku. Nebudou totiž bojovat proti obrovské armádě, ale přidá se k ní! Co tím však Calis sleduje vám už neprozradím a nechám to plně na vás.

     Dalo-li by se říci, že sága Trhlinových válek je klasická tolkienovská fantasy, Královská krev fantasy plná písku, Královský Bukanýr dobrodružstvím na moři a Impérium fantasy plné politiky a intrikaření, můžu říci o této knize jediné: military-fantasy. Tento dojem u mě vyvolal hlavně dlouhodobý výcvik nové jednotky. Že to ale nebude jenom samé rvaní a bojování začíná být zřejmé, až když se kouzelnice Miranda vydává hledat mága Puga do Síně mezi světy (známe z knihy Zlo v Sethanonu). A proč je potřeba vůbec magie, když jde o válečný konflikt? Pravda nezůstává dlouho skryta a my se dozvídáme, že za vším zase stojí Panthatiané – hadí lidé. Jejich cíl je stále stejný – probudit k životu jednoho z Dračích vládců – tvůrkyni hadího národa – Almu Lodaku.

        Přinesly mi první dva díly zklamání? Rozhodně ne! Feist se mi prostě líbí a jeho styl mi sedí. Navíc nemám ani náhodou pocit, že jde jen o nějakou nástavbu nebo “nové mise ke staré hře”. Jde o plnohodnotnou sérii, která má svůj vlastní začátek a nenavazuje (třeba jako Malloreon či Tamuli) tam, kde skončila předešlá kniha. Přeci jenom je ale vhodnější spíše pro Feistovy fanoušky (to jsou doufám skoro všichni). Setkáme se totiž s mnoha odkazy do minulosti i s některými známými postavami (Calis, Tomas, Pug, Nakor, Nicholas a další). Není to už to co bývalo a já jsem přesvědčen, že Raymondovi už se nepodaří nic tak skvělého, jako byla Trhlinová válka (velkou jiskru naděje vykřesal Královský bukanýr). Těším se na dalších šest pokračování Hadí ságy. Já prostě Raymondovi zůstanu nadále věrný a budu ho počítat mezi tu nejvyšší špičku.

     Jak už jste jistojistě postřehli, vydavatelství zase rozdělilo každou knihu na dva díly. Je sice pravda, že slabší knihy se lépe čtou, ale co je moc, to je moc. Knihy mají 290 a 230 stránek, což není mnoho a mohlo to vyjít dohromady. Mám ale pocit, že Wales, který knihu vydal, se nezaměřil jen a pouze na co nejvyšší výdělek, způsobený rozdělením knih, ale také na kvalitu odvedené práce!! Pod překrásnou obálkou Zdeňky Bouškové se totiž skrývá dobře odvedená práce překladatele Roberta Čapka a redaktorky Heleny Šebestové. Co mě trochu zamrzelo byla absence jakékoliv mapy. Několikrát jsem si musel nalistovat mapu v některé z předešlých knih.

     Abych to teda vše shrnul. Začátek Hadí ságy je natolik dobrý, že pokud by s dalším následujícím dílem přibývala kvalita, byli by všichni čtenáři spokojení. Nad hodnocením jsem se dlouho rozhodoval, jakouže známku to mám dnes udělit. Nakonec u mě zvítězil rozum (dá-li se tomu u mě tak říkat) nad emocemi a rozhodl jsem se tak, jak jsem se rozhodl.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď