Rebel proti času – Harrison Harry

Občanská válka Jihu proti Severu je oblíbené téma amerických romanopisců. Populární autor akčních sci-fi Harry Harrison zpracoval toto téma v časovce REBEL PROTI ČASU. Starší kousek, ale stále čtivý.

Rebel proti času - Harrison Harry

„Co by se stalo, kdyby …“ je asi základní otázka pro dva podžánry sci-fi – cestování v čase a alternativní historii (zatímco v časovkách někdo z času A cestuje do času B, aby ho změnil, v alternativní historii nám autor předkládá změněnou historii bez vnějších zásahů z budoucnosti či minulosti).

Rebel proti času“ (orig. A Rebel in Time, 1983) je časovka z pera amerického autora Harryho Harrisona. Ten je v povědomí našich čtenářů zapsán jako autor akčních sci-fi typu Planety smrti, nebo Ocelová krysa. Měl ale i ambicióznější projekty jako „Místo! Více místa!“ nebo skvělou trilogii z prehistorie „Na západ od ráje“. Román „Rebel proti času“ bych kvalitou zařadil někam mezi ně. Tématem knihy je americká občanská válka Jihu proti Severu, pravděpodobně středobod celých amerických dějin. Průvodci příběhem nám jsou dva důstojnicí současné americké armády. Prvním z nich je plukovník McCulloch, jižanský balík, tvrdý a disciplinovaný voják, typ důstojníka, který by v čase války každého vojína neplnícího své úkoly na 100 % na místě zastřelil. Protivníkem mu je vyšetřovatel vojenské tajné služby Troy Harmon, černoch, tichý, svědomitý a morálně uvědomělý Američan. Možná nám může připadat, že tento trojúhelník – bezcitný jižanský běloch – demokraticky smýšlející Afroameričan – válka otrokářského Jihu proti pokrokovému Severu – má v sobě až moc z hollywoodských klišé, ale z pohledu Harrisonovy tvorby lze říct, že autor vyznával heslo „V jednoduchosti je krása“.

McCulloch je hlavním bezpečnostním důstojníkem přísně tajného armádního programu, který se zabývá speciálními energetickými poli, a je zbytečné říkat, o jaké přenosy energie se zde pokoušejí. Svoji práci plní plukovník svědomitě, ale… A je tu to ALE. Tím je skutečnost, že najednou začíná ve velkém skupovat ryzí zlato. Není to nic trestného, ale vojenskou rozvědku přece jen zajímá, proč to člověk s tak vysokým stupněm prověření dělá. Nasadí na něj právě Troye Harmona a ten zjistí množství zajímavostí z plukovníkova soukromí. Tento kulturní barbar najednou vysedává v knihovnách, chodí do muzeí, studuje dějiny vojenské techniky a… mimo jiné jsou tu i nějaké vraždy. My čtenáři už po přečtení anotace na obálce víme, o co McCullochovi jde, ale Harmonovi ještě nějakou dobu bude trvat, než na to sám přijde. A pak už bude pozdě.

Tím končí první část knihy, kterou nevím, kam přesně žánrově zařadit. Detektivka ve mne vyvolává představu Hercula Poirota nebo Phila Marlowa a termín drama je až příliš honosný. Nejlépe se asi hodí termín thriller. Druhou část příběhu odehrávající se už v avizované válce Jihu proti Severu, můžeme zařadit do dobrodružných historických příběhů.

Teď je možná čas se zeptat, kde v tom sak… je to sci-fi? To se ukrývá v tom nápadu cesty v čase, který pravda nezabírá ani jednu kapitolu. Harrisonovi šlo zjevně o atraktivní a napínavý příběh. Technika cestování v čase nebyla primární, a proto nečekejte nic ve stylu knih „Stráž času“ od P. Andersona, či „Proti proudu času“ od R. Silverberga. Celou technickou záležitost Harrison vyřešil tím, že ani vědci z tajného programu nevěděli, že něco jako cesta do minulosti lze uskutečnit. Provedli vlastně jen jeden pokus, o jehož výsledku nic nevědí. Dokonce i oblíbená tematika časových paradoxů je zde bagatelizovaná do tvaru:  „Nevíme, jak to bude fungovat. Prostě děj se vůle Boží, snad to dopadne dobře.“

Trochu podobně autor zachází i s charakteristikou jednotlivých postav. Pokud vynecháme fakt, že dnešní moderní autoři SF by už asi vztah zlý Jižan kontra dobrý černoch nepoužili, je přece jen škoda, že Harrison si s jejich postavami více nepohrál. U obou hrdinů naznačil jisté zajímavé prvky z jejich životů, ale bohužel jen naznačil.

Ale tím nechci říct, že kniha „Rebel proti času“ je něco jako sci-fi brak. Příběh už jsem četl třikrát, a je tam dost přitažlivého, co mne stále nutí se k němu znova a znova vracet. První část bych charakterizoval jako předlohu skvělého filmu „Nepřítel státu“ a druhou za čtenářsky přitažlivější formu příběhu z „Chaloupky strýčka Toma“.

Kniha vyšla už v roce 1996 v překladu Jiřího T. Pelecha v dnes už bohužel neexistujícím nakladatelství AF 167. A proč bych vám ji doporučil? Je to velmi čtivé, má to hlavu a patu, nemá to dalších x dílů, seženete to za dnes směšnou antikvární cenu, má pro mne optimální rozsah do 250 stran, a protože… v jednoduchosti je krása!

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. ta recenze se mi zda takova divna, asi jako letosni leto ;))

  2. Jojo, ten vrchní je nějakej kozel zahradníkem
    Zvlášť dobré je porovnat si to s první verzí na http://www.knihovnice.cz/recenze/harrison-h-rebel-proti-casu.htmlTentokrát byla změna důkladnější než v předchozí recenzi na Konec vlka samotáře (“Miro Žamboch má dar vypravěče” – “Mirek Žamboch má dar vypravěče” 🙂 ovšem jak posledně v redakci opravovali opakování jako “v v dílech”, rozhodli se tentokrát, že titul “Místo, místo! Více místa!” musí taky být chybně. No, není.Už aby okurková sezóna skončila…

  3. Re: Jojo, ten vrchní je nějakej kozel zahradníkem
    Díky za tip. Tenhle web jsem neznal a je tam toho hodně ke čtení. Takže paráda!

Zanechat odpověď